24 Cdo 230/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 230/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2023 Spisová značka:24 Cdo 230/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.230.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1970/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 230/2023-362 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci navrhovatele O. Č., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Romanem Sulánským, advokátem se sídlem v Hrádku, Pod tratí č. 275, proti nezletilému AAAAA (pseudonym), narozenému dne XY, zastoupenému opatrovníkem pro řízení Městskou částí Praha 19, se sídlem úřadu městské části v Praze 19, Semilská č. 43/1, matce J. N., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, za účasti otce O. N., narozeného dne XY, bytem v XY, o popření otcovství a určení otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 61 Nc 504/2021, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2022, č. j. 28 Co 102/2022-323, takto: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit matce nezletilého na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 876 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Vargy, advokáta se sídlem v Praze, Fügnerovo náměstí č. 1808/3. III. Ve vztahu mezi navrhovatelem, nezletilým dítětem a matrikovým otcem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Navrhovatel se návrhem ze dne 26. 2. 2021 domáhal určení, že bývalý manžel matky není otcem nezletilého a určení, že navrhovatel je otcem nezletilého. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 61 Nc 504/2021-178, výrokem I. zamítl návrh navrhovatele na určení, že O. N. není otcem nezletilého, a výrokem II. zamítl návrh navrhovatele na určení, že navrhovatel je otcem nezletilého, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že otcovství bývalého manžela k nezletilému bylo určeno tzv. první domněnkou otcovství, když rozsudek o rozvodu matky a otce nabyl právní moci 28. 1. 2021, a nezletilý se narodil v XY. Matka se s navrhovatelem seznámila na podzim 2019, intimně spolu žili od března 2020 do srpna 2020, ve společném soužití od května 2020 do září 2020. Intimní styk v době rozhodné pro početí měla matka i s matrikovým otcem nezletilého. Manželství matky a otce procházelo krizí, v době rozvodu se již otec rozvádět nechtěl, s ohledem na podmínky hypotečního úvěru však již rozvod nerušil. Matka s matrikovým otcem (bývalým manželem) spolu opět žijí ve společném soužití od 10. září 2020, starají se o tři děti a uvažují o uzavření sňatku. Matka i matrikový otec považují za biologického otce matrikového otce. Mezi matkou, matrikovým otcem, nezletilým a jeho sourozenci jsou vytvořeny sociální vazby, které požívají ochranu a měly by se rozvíjet. Ačkoli by biologickým otcem nezletilého mohl být navrhovatel, za biologického otce se považuje i matrikový otec. Soud zvažoval, zda možné biologické otcovství může převážit nad současným sociálním a právním stavem. Matka i otec uvedli, že nebudou popírat otcovství k nezletilému, což na základě zjištěných skutečností není v rozporu se zájmem nezletilého. Navrhovateli zákon nepřiznává aktivní legitimaci k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému, ten může podat pouze manžel matky a matka. Jak je uvedeno v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3122/2016, navrhovatel by se mohl domáhat styku s nezletilým, pokud by to bylo v zájmu nezletilého. Soud proto zamítl návrh navrhovatele na popření otcovství matrikového otce, a zamítnul též návrh na určení, že navrhovatel je otcem nezletilého, neboť ke změně zápisu otce v rodném listě by mohlo dojít pouze v případě předchozího popření otcovství. K odvolání navrhovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 28 Co 102/2022, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Právní úprava nepřiznává putativnímu otci aktivní legitimaci k popření otcovství založeného tzv. první domněnkou podle ustanovení § 776 odst. 1 o. z. Odepření aktivní věcné legitimace putativnímu otci sleduje legitimní zájem na zajištění právní jistoty rodinných vztahů. Nelze určit otcovství na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem, jestliže již otcovství k nezletilému bylo určeno. Postavením putativních otců se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3122/2016, v němž vyložil, že státu nevyplývá povinnost umožnit domnělému otci zpochybnit otcovství matrikového otce založené první domněnkou otcovství. Dále je v nálezu vyloženo, že z čl. 8 Úmluvy vyplývá závazek zkoumat, zda je v nejlepším zájmu dítěte umožnit biologickému otci založit vztah mezi nimi, např. prostřednictvím přiznáním práva na styk. Odvolací soud zjistil, že takové řízení o úpravu styku probíhá u Obvodního soud pro Prahu 9, v němž byl zatím nepravomocně upraven styk nezletilého s navrhovatelem. Námitky navrhovatele, že aplikovaná ustanovení občanského zákoníku jsou v rozporu s mezinárodními smlouvami, jsou proto neopodstatněné. Zájem dítěte na stabilizovaném rodinném prostředí svědčí ve prospěch matrikového otce a není zde důvod, aby biologické rodičovství převážilo nad sociálním a právním stavem. Námitka, že matrikový otec může současný stav v následujících šesti letech popřením narušit, je ryze spekulativní a na rozhodnutí ve věci samé nemá vliv. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Podle jeho názoru je ustanovení § 776 o. z. v tomto případě v rozporu s Úmluvou o právech dítěte a Evropskou úmluvou o právním postavení dětí narozených mimo manželství. Dále uvádí, že ustanovení § 776 o. z. je vyvratitelnou domněnkou a tvrdí, že jeho biologické otcovství bylo prokázáno. Dovolatel rovněž vznáší argumentaci, že návrh na popření a určení otcovství podal po rozvodu matky s matrikovým otcem a ještě před narozením nezletilého, a že byl proto nezletilý v době podání návrhu právně „volný“. V této spojitosti tvrdí, že soud mohl provést test otcovství k ještě nenarozenému dítěti. Jako další dovolací důvod dovolatel označuje tvrzení o důležitosti pokrevního pouta s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 568/06, a judikaturu ESLP ohledně svěření dítěte do péče. Dovolatel vznáší otázku, zda s ohledem na podání návrhu na popření a otcovství ještě v době před narozením dítěte má aktivní legitimaci k podání těchto návrhů. Akcentuje též, že se mezi ním a nezletilým rozvíjí sociální pouto, když uvádí, že mu bylo následně soudy přiznáno právo na styk s nezletilým. Dovolatel zpochybňuje sociální rodičovství matrikového otce. Následně dovolatel označuje za „schizofrenní“ stav, kdy sociálním otcem je jak matrikový otec, tak i dovolatel na základě soudy přiznaného práva na styk. Závěrem dovolatel poukazuje na souvislosti s dědickým právem. Matka nezletilého ve vyjádření k dovolání navrhovatele uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Poukazuje na stres, kterému byla ještě před porodem vystavena, když dovolatel podal návrh před narozením nezletilého. Považuje za narušení soukromí, že si navrhovatel opatřil biologické vzorky z její popelnice. Téměř rok předpokládala, že je biologickým otcem matrikový otec. Dále matka uvádí, že v průběhu dalších soudních řízení na základě genetických testů uznala, že biologickým otcem je navrhovatel. Matka s matrikovým otcem plánuje obnovit manželství, žijí spolu s jejich třemi dětmi. Nezletilý matrikového otce oslavuje „tatínku“. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud České republiky soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), posoudil dovolání jako včasné, když blanketní dovolání bylo doplněno ve 2 měsíční lhůtě od doručení rozsudku, kterým došlo (po předchozím doručování nesprávným způsobem) k řádnému doručení napadeného rozhodnutí zástupci dovolatele (doručenka na č. l. 335 verte). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozh