24 Cdo 2328/2023 – Nejvyšší soud

24 Cdo 2328/2023-139 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Holice, se sídlem městského úřadu v Holicích, Holubova č. 1, syna matky P. F., zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Karla Hynka Máchy č. 758/8, a otce L. F., za účasti domnělého otce J. D., zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 Nc 1053/2022, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. dubna 2023, č. j. 27 Co 59/2023-109, takto: I. Dovolání matky se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 25 Nc 1053/2022-1, zahájil řízení o popření otcovství k nezletilému AAAAA (dále též jen „nezletilý“), jmenoval opatrovníkem nezletilého pro řízení o popření otcovství město Holice a ustanovil PharmDr. Radovana Haluzu, Ph.D., znalcem z oboru zdravotnictví, specializace genetika, jehož úkolem bylo určit míru pravděpodobnosti otcovství L. F. a J. D. k nezletilému. Okresní soud vycházel z toho, že domnělý otec J. D. se u zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Nc 1451/2021 domáhal popření otcovství L. F. k nezletilému, určení svého otcovství a určení péče a výživy, přičemž v řízení byla řešena otázka jeho aktivní legitimace k podání návrhu na zahájení řízení (s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3122/16 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1679/2020, po jejichž vyhodnocení vzal domnělý otec návrh zpět a řízení bylo zastaveno), a že domnělý otec následně podal návrh na úpravu styku s nezletilým podle § 927 občanského zákoníku. Uvedl mimo jiné, že z výpisu z centrální evidence obyvatel je zřejmé, že nezletilý se narodil dne XY jako AAAAA a jeho rodiče vstoupili do manželství dne 12. 3. 2021, že dle tvrzení matky a výpovědi otce bylo otcovství k nezletilému určeno souhlasným prohlášením rodičů, že tím byl domnělý otec zbaven možnosti domáhat se určení svého otcovství podle § 783 občanského zákoníku, neboť aktivní legitimaci k podání návrhu na popření otcovství mu občanský zákoník v žádném ustanovení nepřiznává, že v řízení pod sp. zn. 10 Nc 1451/2021 přitom domnělý otec soudu předložil potvrzení a řadu listin ohledně soužití s matkou a posléze i nezletilým, které nasvědčují reálné možnosti jeho otcovství, že naproti tomu ze strany matky a otce jsou obsahem spisu pouze tvrzení a účastnické výpovědi ohledně navázání vztahu krátce před dobou početí nezletilého, že z listin předložených domnělým otcem se rovněž podává, že od zjištění těhotenství až do rozchodu s ním matka jednala jako s otcem biologickým, všichni tři spolu žili a i po partnerském rozchodu se otec s nezletilým stýkal a matku s nezletilým materiálně podporoval, přičemž až dne 6. 3. 2021 matka domnělému otci sdělila, že otcem nezletilého má být jiný muž, že z předložených listin je dále zřejmé, že otcovství domnělého otce nebylo určeno souhlasným prohlášením matky a domnělého otce na žádost matky proto, aby mohla pobírat příspěvky do doby, než bude muset nastoupit do zaměstnání. Okresní soud proto dospěl k závěru, že zřejmý zájem nezletilého vyžaduje, aby bylo postaveno najisto, kdo je jeho biologickým otcem. Okresní soud v Pardubicích (dále též jen „soud prvního stupně“) poté rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 25 Nc 1053/2022-55, 25 P a Nc 198/2022, určil, že L. F. není otcem nezletilého, narozeného dne XY, z matky P. F., a stanovil, že matka a L. F. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice náklady řízení ve výši 26 658,- Kč na účet Okresního soudu v Pardubicích do 30 dnů od právní moci rozsudku a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uvedl, že „znaleckým posudkem PharmDr. Radovana Haluzy, Ph.D., ze dne 10. 11. 2022 bylo prokázáno, že u nezletilého byla nalezena otcovská alela, která chybí u L. F., proto je tento vyloučen z otcovství k nezletilému, každá alela přítomná u nezletilého je však přítomna u domnělého otce, proto je pravděpodobnost jeho otcovství k nezletilému vyšší než 99,99%“, že „při jednání dne 18. 11. 2021 matrikový otec vypověděl, že s matkou měl intimní vztah od července do října nebo listopadu 2017, o biologickém otci věděl, když matka vztah ukončila, myslel si, že je to kvůli němu, o těhotenství matky se dozvěděl, když v červnu 2020 obnovili vztah, test DNA nepodstoupil a ke společnému prohlášení se rozhodli po vzájemné dohodě“, že v e-mailové komunikaci „dne 1. 11. 2020 biologický otec sděluje matce svou představu další péče o nezletilého s tím, že chce být zapsán do rodného listu, nechť matka sdělí svůj názor“, že „dne 6. 3. 2021 matka biologickému otci sděluje, že v roce 2017 spala ještě s jedním mužem, který je dle jejího názoru otcem, i vzhledem k výsledkům spermiogramu biologického otce“. Soud prvního stupně dovodil, že „v době souhlasného prohlášení“ (pozn.: dne 6. 1. 2021) „mohly tedy nastat následující situace: a) matka měla v době rozhodné pro početí intimní poměr pouze s biologickým otcem, matrikový otec to pochopitelně věděl, oba chtěli biologického otce zbavit jeho rodičovských práv, b) matka měla v době rozhodné pro početí intimní poměr s biologickým otcem i s matrikovým otcem, oba věděli, že mohou biologického otce zbavit jeho rodičovských práv, nepodstoupili však test DNA jakožto jediný způsob vyloučení pochybnosti o otcovství“, že „ve variantě a) se jedná o úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve variantě b) se jedná o úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku“, že „následkem jejich jednání je přerušení jakéhokoliv kontaktu biologického otce s nezletilým po dobu nyní trvající více než dva roky, což je nepochybně vážnou a delší dobu trvající poruchou psychického zdraví biologického otce, a tedy těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku“, že „pro tyto skutečnosti se soud obrátí na orgány činné v trestním řízení pro prošetření, zda matka a matrikový otec spáchali zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, ev. 2 písm. h) tr. zákoníku“. Soud prvního stupně (s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 568/06, ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09, a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1863/2014, ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1369/2015, a ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016) dospěl k závěru, že „nastala situace odporující veřejnému pořádku, tedy základním hodnotám společnosti, na nichž je nezbytné trvat, a to tím, že prohlášení o určení otcovství bylo učiněno v rozporu se zákonem, a to jednáním, které je nepoctivé a protiprávní, a  z takového matka a matrikový otec nesmí těžit, jakož i z protiprávního stavu, který vyvolali a udržují (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku), které by mohlo nést znaky trestného činu, a stejně tak se jedná o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 občanského zákoníku)“, a že „nebude takové jednání aprobovat rozsudkem, kterým by otcovství nepopřel“. Uzavřel, že „z hlediska zájmu nezletilého převažuje jeho právo znát své biologické rodiče a právo biologického otce na ochranu soukromého a rodinného života“, že „zdravotní stav, který byl v řízení prokázán, je v tomto ohledu nerozhodný a nemůže jít k tíži žádného z účastníků, především samotného nezletilého“, že „je však určující pro další vývoj jeho života a realizaci rodičovských a jiných práv“, neboť „je totiž zjevné, že rozsudek o popření otcovství fakticky nezpůsobí žádnou změnu v tom, že o nezletilého bude pečovat matka a matrikový otec, je tedy nevyhnutelné, aby došlo k určení otcovství biologického otce a následné dohodě či rozhodnutí soudu o určení péče a výživy“. Dodal, že „zdravotní stav nezletilého, i vzdálenost bydlišť matky a biologického otce, prakticky směřují k rozhodnutí o svěření nezletilého do péče matky s určením vyživovací povinnosti otce“ a že „jedinou, avšak nejdůležitější záležitostí, je zajištění navázání pravidelného styku s biologickým otcem tak, aby to bylo v zájmu nezletilého, přičemž je zjevné, že se tak bude muset dít formou asistovaného styku za součinnosti příslušných odborníků“. K odvolání matky a otce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 27 Co 59/2023-109, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z hlediska zjištění skutkového stavu odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť odpovídající skutková zjištění „promítl do správného závěru o skutkovém stavu“. Uvedl, že „s