24 Cdo 2347/2022 – Nejvyšší soud

24 Cdo 2347/2022-618 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy, ve věci posuzované K. M., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené procesní opatrovnicí M. Č., advokátkou se sídlem v XY, a dále zastoupené zmocněnkyní R. S., advokátkou se sídlem v XY, za účasti 1) navrhovatelky Městské části Praha 4, se sídlem úřadu městské části v Praze 4, Antala Staška č. 2059/80b, 2) nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené procesní opatrovnicí M. Š., advokátkou se sídlem v XY, 3) otce nezletilé V. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 343/6, 4) matky posuzované M. A., narozené dne XY, bytem XY, 5) otce posuzované K. A., narozeného dne XY, bytem XY, 6) Okresního státního zastupitelství Praha-západ, se sídlem v Praze 5, Zborovská č. 81, a 7) města Jesenice, se sídlem městského úřadu v Jesenici, Budějovická č. 303, zastoupené Mgr. Martinem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 6, Šlikova č. 550, o omezení svéprávnosti, jmenování opatrovníka a o omezení rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 35 Nc 1708/2019, o dovolání V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2022 č. j. 24 Co 256/2021-560, takto: I. Dovolání V. M. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Návrhem Městské části Praha 4 (orgánu sociálně-právní ochrany dětí), doručeným soudu prvního stupně dne 24.7.2019 byla zahájena řízení ve věcech svéprávnosti, rodičovské odpovědnosti a opatrovnictví posuzované, která Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 13.8.2019 č.j. 35 Nc 1708/2019-27 podle ustanovení § 468a odst. 1 z.ř.s. spojil ke společnému projednání. Návrh byl podán na podnět porodnice Rakovník, kde se posuzované narodila nezletilá AAAAA, jejíž oba rodiče trpí mentálním postižením. Podle názoru navrhovatelky posuzovaná s ohledem na svůj zdravotní stav „není schopna řádně zabezpečit sebe ani nezl. AAAAA“. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 16.8.2021 č.j. 35 Nc 1708/2019-475, ve znění usnesení ze dne 12.10.2021 č.j. 35 Nc 1708/2019-486, omezil posuzovanou ve svéprávnosti na dobu tří let tak, že „není způsobilá činit právní jednání majetkoprávní povahy ve výši přesahující 500 Kč, není způsobilá k právnímu jednání spočívajícímu v uzavírání smluv o půjčce, úvěru a leasingu a smlouvy se závazkem k finančnímu plnění, nikoli jen jednorázovému nebo smluv obdobné povahy týkajících se finančních služeb, nájemní smlouvy, smlouvy o poskytování sociálních služeb, není způsobilá samostatně právně jednat v pracovněprávních vztazích, není způsobilá samostatně jednat ve věcech dávek státní sociální podpory, dávek hmotné nouze, dávek důchodového pojištění, není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb a důsledky jejich poskytnutí, rozhodovat o zásahu do své duševní a tělesné integrity a podat informovaný souhlas s léčbou, není způsobilá pořizovat pro případ smrti či rozhodovat o vydědění, není způsobilá uzavřít manželství, osvojit dítě, domáhat se určení či popření rodičovství“ (výrok I.), a „není způsobilá vykonávat volební právo“ (výrok III.); současně soud prvního stupně jmenoval posuzované opatrovnici M. A. (matku posuzované) s tím, že opatrovnice je povinna zastupovat posuzovanou ve všech jejích záležitostech, ve kterých nemůže jednat samostatně (výrok II.), omezil rodičovskou odpovědnost posuzované tak, že „posuzované zůstává zachováno právo osobní péče o dítě a právo na osobní styk s dítětem“, přičemž „rozsah rodičovské odpovědnosti posuzované se ve vztahu k nezletilé omezuje tak, že posuzovaná není způsobilá rozhodovat v otázkách zdraví nezletilé, není způsobilá nezletilou zastupovat, není způsobilá rozhodovat o podstatných záležitostech nezletilé a o správě jejího jmění“ (výrok IV.), a závěrem rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.). Soud prvního stupně z provedených důkazů (především ze znaleckých posudků a výpovědí znalkyň MUDr. Ivetty Serbinové a MUDr. Moniky Cendelínové, svědeckých výpovědí ošetřujících lékařů, rodinných příslušníků i samotné posuzované) zjistil, že posuzovaná trpí duševní poruchou, a to středně těžkou mentální retardací. Problémy mohou nastat za mimořádných situací, patrná je její nezralost, reaguje úzkostně. Posuzovaná s manželem V. M. (který má rovněž určité mentální postižení) má dítě, rodina péči o novorozence zajišťovala za maximální pomoci prarodičů z obou stran, kteří se v domácnosti posuzované za tímto účelem střídali. Později při řešení rodičovské odpovědnosti manželů se začaly vyostřovat neshody mezi přístupy obou rodin manželů, což vedlo k rozpadu manželství posuzované a manželé začali žít odděleně. Posuzovaná nyní žije u rodičů, dítě si rodiny po týdnu střídají. U rodičů má posuzovaná zázemí, rodiče jsou jí oporou. Je schopna péče o dítě v běžných denních aktivitách, které má zažité, ve složitějších situacích (nemoc dítěte, návštěva lékaře, vyřizování úředních záležitosti, správa jmění) potřebuje dopomoci. Schopnost všestranně rozvíjet dceru je u posuzované limitována intelektovým potenciálem, posuzovaná si však dokáže říci o radu. Protože v právních jednáních v určitých oblastech posuzovaná potřebuje zvýšenou ochranu a hrozí jí újma, přistoupil soud prvního stupně k omezení svéprávnosti posuzované v odpovídajícím rozsahu. Jde-li o omezení rodičovské odpovědnosti, soud prvního stupně přihlédl k věku nezletilého dítěte, kdy není zatím potřeba řešit nic zásadního, jde-li o správu jmění a vzdělávání. Komplikovanější jsou záležitosti zdraví vzhledem k nerovnoměrnému a pomalejšímu vývoji dítěte. Shledal, že posuzovaná není schopna dítě zajistit v oblastech, v nichž je sama omezena ve svéprávnosti. Jde-li o osobní péči, přihlédl k tomu, že posuzovaná má silný vztah k dceři, nechce o ni přijít. Pod dohledem svých rodičů je takové péče o dítě schopna a pro její styk s dcerou není potřeba dávat podmínku přítomnosti jiné osoby. Hmotněprávním opatrovníkem posuzované soud prvního stupně jmenoval její matku M. A., neboť jde o její nejbližší osobu, která se posuzované vždy maximálně věnovala, a přes určité výhrady k alternativnímu stylu života (zejména, jde-li o péči o zdraví), nelze matku posuzované z této funkce vyloučit. K odvolání Městské části Praha 4 a V. M. (do výroků o rodičovské odpovědnosti posuzované a jmenování opatrovníka) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.2.2022 č.j. 24 Co 256/2021-560 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že „rodičovská odpovědnost posuzované ve vztahu k nezletilé AAAAA se neomezuje“ (výrok I.); současně odmítl odvolání V. M. proti výroku II. tohoto rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o jmenování opatrovníka posuzované (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud zdůraznil, že byť je vázán rozhodnutím o omezení svéprávnosti posuzované, které nebylo napadeno odvoláním, je třeba mít na zřeteli, že posouzení rodičovské odpovědnosti posuzované je (ve vztahu k řízení o svéprávnosti) relativně samostatným řízením (se samostatným skutkovým základem), s relativně samostatným okruhem účastníků, kdy výroky v těchto věcech mají rovněž relativně samostatnou povahu, a proto mohou i zásadně samostatně nabýt právní moci. Zabývaje se dále samostatně tím, zda zde (ne)jsou dány podmínky pro zásah do rodičovské odpovědnosti posuzované ve vztahu k nezletilé dceři, odvolací soud provedl výklad a porovnání možných právních opatření (formou omezení, pozastavení nebo omezení výkonu rodičovské odpovědnosti) a jejich důsledků se zřetelem na nejlepší zájem dítěte a judikaturou opakovaně zdůrazňovaný princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život. S ohledem na uvedené konstatoval, že „v dané konkrétní věci je sice zřejmé, že posuzovaná (matka nezletilé dcery) objektivně není schopna samostatného výkonu rodičovské odpovědnosti ve všech jejích podstatných právech a povinnostech, a to z důvodu její duševní nezpůsobilosti“, avšak že „současně je nutno přihlédnout k tomu, že je zde zajištěno aktuálně v případě výkonu její rodičovské odpovědnosti takové prostředí poskytující matce podporu a pomoc (a to i konkrétním výkonem některých povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti), že jsou vytvořeny rodinné vztahy mezi matkou a dcerou a že nenastala situace, kterou by bylo možno hodnotit tak, že matka svou rodičovskou odpovědnost tímto (specifickým) způsobem nevykonává řádně“. Zároveň „je takto dlouhodobě situace stabilizována a není zde žádný legitimní zájem (odůvodněný ohrožením zájmů nezletilé při tomto výkonu rodičovské odpovědnosti), aby bylo do této situace ze strany soudu zasahováno“. Podle názoru odvolacího soudu „by takový zásah v dané situaci byl zjevně nepřiměřeným zásahem do práva na rodinný život, a to i s přihlédnutím k tomu, že sistace rodičovské odpovědnosti matky by ze z