24 Cdo 2380/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2380/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:24 Cdo 2380/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2380.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2380/2019-355 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené kolizním opatrovníkem městem Náměští nad Oslavou, se sídlem Městského úřadu v Náměšti nad Oslavou, Masarykovo nám. č. 104, dcery I. M., narozené dne XY, zemřelé dne 31. srpna 2015, a R. J. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kobližná č. 53/24, za účasti navrhovatelů J. S., nar. XY, a J. S., nar. XY, oba bytem v XY, zastoupených JUDr. Ivanou Posádkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova č. 95/16, a Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova č. 18/3, o návrhu navrhovatelů J. a J. S. na svěření nezletilé do jejich výchovy, o návrhu státního zastupitelství na zbavení rodičovské odpovědnosti otce nezletilé vedené Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 10 P 172/2015, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2018, č. j. 16 Co 101/2018-311, takto: Rozsudek krajského soudu, se ve výroku I. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Návrhem na svěření nezletilé do péče jiné osoby dle ustanovení § 953 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) společně s návrhem na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé do výchovy ze dne 31. 8. 2015 se navrhovatelka domáhala, aby soud určil, že nezletilá bude svěřena do její výchovy a navrhovatelka bude oprávněna činit úkony ve prospěch nezletilé a bude oprávněna jednat v jejích záležitostech, zejména ohledně školy, zdravotního stavu a dalších potřebných každodenních záležitostech. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 18. 5. 2016, č. j. 10 P 172/2015-99, svěřil nezletilou do společné výchovy navrhovatelů (výrok I.), nestanovil otci povinnost přispívat na výchovu nezletilé (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. K odvolání otce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2016, č. j. 16 Co 309/2016-153, zrušil výrok I. rozsudku soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Okresní soud v Třebíči usnesením vyhlášeným u jednání před soudem I. stupně dne 31. 3. 2017 spojil předmětné řízení s řízením o zbavení otce rodičovské odpovědnosti k nezletilé zahájené na základě návrhu o Okresní státní zastupitelství v Třebíči ze dne 13. 3. 2017. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 7. 4. 2017, č. j. 10 P 172/2015-216, zbavil otce rodičovské odpovědnosti k nezletilé (výrok I.), svěřil nezletilou do společné výchovy navrhovatelů (výrok II.), stanovil otci povinnost přispívat nezletilé na výživu částkou 20 000 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2015 (výrok III.), přičemž dlužné výživné za období od 1. 9. 2015 do 30. 4. 2017 v celkové výši 400 000 Kč uhradí otec k rukám navrhovatelů do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). K odvolání otce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 16 Co 252/2017-254, zrušil výrok I. rozsudku soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 10 P 172/2015-272, zbavil otce rodičovské odpovědnosti k nezletilé (výrok I.), svěřil nezletilou do společné výchovy navrhovatelů (výrok II.), stanovil otci povinnost přispívat nezletilé na výživu částkou 20 000 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2015 (výrok III.), přičemž dlužné výživné za období od 1. 9. 2015 do 28. 2. 2018 v celkové výši 600 000 Kč uhradí otec k rukám navrhovatelů do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Zbavení rodičovské odpovědnosti otce k nezletilé odůvodnil soud I. stupně skutečnostmi, že otec s nezletilou neudržuje kontakt, nikdy nehradil výživné, projevuje o ni absolutní nezájem, což vyústilo v nezájem o kontakt s ním ze strany nezletilé. K odvolání otce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 16 Co 101/2018-311, potvrdil výrok I. rozsudku soudu I. stupně, kterým byl otec zbaven rodičovské odpovědnosti k nezletilé, změnil výrok II. rozsudku soudu I. stupně, kterým svěřil nezletilou do péče pouze J. S., a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud provedl další dokazování, zejména výslech nezletilé, za účelem zjištění aktuálního stavu věci z hlediska vztahů mezi otcem a nezletilou. Po provedeném dokazování odvolací soud zhodnotil, že trvají podmínky pro zrušení rodičovské odpovědnosti otce k nezletilé, přičemž s odůvodněním odkázal na rozsudek soudu I. stupně, s nímž se ztotožnil. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 16 Co 101/2018-311, v rozsahu jeho výroku I. podal otec dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že soudy obou stupňů odchýlily od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (zejména od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3310/2011) a za extenzivního výkladu ustanovení občanského zákoníku vztahujících se ke zbavení rodičovské odpovědnosti, nezvážily možnost menšího zásahu do rodičovské odpovědnosti otce k nezletilé, a to jejího omezení. Dovolání otec odůvodnil dále tím, že absence kontaktu mezi ním a nezletilou je v současné době způsobena především negativním přístupem navrhovatelů, z tohoto důvodu nezletilá také nemá o styk s otcem zájem. K dovolání otce se vyjádřili navrhovatelé, kteří považují dovolání za nedůvodné a navrhli jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů jsou učiněna na základě pečlivě zjištěného skutkového stavu, přičemž soudy zhodnotily nebezpečí zavlečení nezletilé do ciziny hrozící ze strany jejího otce, a současně zohlednily skutečnost, že otec nejeví o nezletilou žádný zájem. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dosavadní řízení ve věci je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (§ 237 o. s. ř.), a dovolání je proto přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle ustanovení § 865 občanského zákoníku rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Podle ustanovení § 866 občanského zákoníku pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte. Podle ustanovení § 870 občanského zákoníku nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. Podle ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví. Zbavení rodičovské zodpovědnosti je nejtvrdším zásahem do vztahů mezi rodiči a dětmi. K naplnění skutkové pods