24 Cdo 2562/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2562/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2562/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2562.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 1479 o. z. § 741 o. z. § 162 z.ř.s. § 163 z.ř.s. § 185 odst. 1 z.ř.s. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2562/2023-277 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po E. S., zemřelém dne XY, za účasti 1) J. S. J., zastoupené JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky č. 125/20, 2) J. S., a 3) L. S., obou zastoupených Mgr. Adamem Russem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Nádražní č. 42/4, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 2550/2018, o dovolání J. S. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2022, č. j. 10 Co 517/2021- 248, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Karviné (prostřednictvím pověřené notářky jako soudní komisařky) usnesením ze dne 27. 8. 2021, č. j. 36 D 2550/2018-216, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 1 661 422,70 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 42 188 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti částkou 1 619 234,70 Kč (odstavec I. výroku), rozdělil pozůstalost podle závěti E. S. (dále též jen „zůstavitel“) ze dne 6. 12. 2017 tak, že bytovou jednotku č. XY v bytovém domě č. p. XY v části obce XY, postaveném na pozemku p. č. XY, zapsanou v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a k. ú. XY, a podíl o velikosti id. 209/2500 na pozemcích p. č. XY zahrada a p. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a k. ú. XY, v obvyklé ceně ke dni úmrtí zůstavitele 1 544 890 Kč, nabývají pozůstalé dcery J. S. a L. S. každá ½ (odstavec II. výroku), potvrdil nabytí dědictví s účinností ke dni vzniku dědického práva dědicům podle dědických podílů ze zákona, a to pozůstalé manželce J. S. J. podíl 1/3, pozůstalé dceři J. S. podíl 1/3, pozůstalé dceři L. S. podíl 1/3, k právu na vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jehož hodnota není známa, k pohledávce zůstavitele vůči Městu Český Těšín z titulu přeplatku na poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu ve výši 90 Kč, k pohledávce zůstavitele vůči VZP ČR, Regionální pobočce v Ostravě z titulu přeplatku na regulačních poplatcích a doplatcích ve výši 341,47 Kč, k právům a povinnostem zůstavitele jako majitele sporožirového účtu č. XY vedeného Českou spořitelnou a. s., včetně zůstatku ke dni smrti zůstavitele, s právem na výplatu tohoto zůstatku ve výši 116 101,23 Kč, k právům a povinnostem zůstavitele jako majitele Spoření České spořitelny č. XY, vedeného Českou spořitelnou a. s., včetně zůstatku 0 Kč, a k šatstvu a obuvi zůstavitele v obvyklé ceně ke dni úmrtí 0 Kč, s tím, že tyto dědičky odpovídají společně a nerozdílně za náklady pozůstalé manželky spojené s vypravením pohřbu ve výši 42 188 Kč (odstavec III. výroku), a rozhodl také o odměně a náhradě nákladů řízení soudní komisařky (odstavec IV. výroku) a o náhradě nákladů řízení účastníků řízení (odstavec V. výroku). K odvolání pozůstalé manželky J. S. J. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 12. 2022, č.j. 10 Co 517/2021-248, změnil usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku jen tak, aby označení nabývané bytové jednotky obsahovalo všechny údaje stanovené právními předpisy pro zápis vlastnického práva pozůstalých dcer do katastru nemovitostí, v dalších částech usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že zůstavitel a pozůstalá manželka uzavřeli dne 11. 8. 2016 smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění a zavedení režimu oddělených jmění. Z tohoto zjištění dovodil, že došlo k zániku společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky (za trvání manželství), že podle ustanovení § 741 občanského zákoníku začala od 12. 8. 2016 běžet tříletá lhůta pro jeho vypořádání (když samotnou smlouvou ze dne 11. 8. 2016 k vypořádání nedošlo), že do práva zůstavitele na vypořádání po jeho smrti 11. 10. 2018 vstoupili jeho dědici, a pokud pozůstalé dcery podaly žalobu na vypořádání společného jmění manželů u soudu dne 10. 8. 2019, učinily tak před uplynutím zákonné tříleté lhůty, a proto nelze mít za to, že by došlo k vypořádání společného jmění manželů fikcí - uplynutím tříleté lhůty v průběhu řízení o pozůstalosti, jak bylo namítáno pozůstalou manželkou v odvolání. Uzavřel, že pokud k vypořádání společného jmění manželů nedošlo a o podané žalobě na vypořádání soud dosud nerozhodl, pak v rámci řízení o pozůstalosti do pozůstalostního jmění připadne právo na vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jehož hodnotu, s ohledem na odlišná tvrzení účastnic o rozsahu společného jmění, není možno stanovit. Proti usnesení odvolacího soudu podala pozůstalá manželka J. S. J. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „vyřešení otázky hmotného práva dosud dovolacím soudem nebylo řešeno /pozůstalá manželka se může mýlit/ a dále má pozůstalá manželka za to, že vyřešení právní otázky má být jiné, než vyslovil Krajský soud v Ostravě“. Z obsahu dovolání vyplývá, že za dosud dovolacím soudem nevyřešenou právní otázku, resp. otázku, která by měla být vyřešena jinak, než byla vyřešena odvolacím soudem v dané věci, je stanovení okamžiku, od něhož platí nevyvratitelná právní domněnka, že došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů fikcí podle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zatímco odvolací soud, stejně jako okresní soud, podle dovolatelky nesprávně vyslovily názor, že slovní obrat „dosud“ v ustanovení § 163 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), znamená, že k vypořádání nedošlo ke dni smrti jednoho z manželů, podle jejího názoru „dosud“ znamená ke dni vydání usnesení o skončení dědického řízení. Má tak za to, že jestliže tříletá lhůta, ve které mohli manželé podat u soudu návrh na vypořádání společného jmění, uplynula v průběhu řízení o pozůstalosti, došlo tímto dnem k vypořádání společného jmění fikcí. Pokud pozůstalé dcery podaly poslední den tříleté lhůty u soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů, neměly k tomu právní titul, neboť právo podat takový návrh přísluší pouze manželům, dědicům případně až po pravomocném skončení dědického řízení. Právní závěr odvolacího soudu tak není podle dovolatelky v souladu s ustanoveními § 2 odst. 2, § 740, § 741, § 1475 a § 1670 o. z. a ustanoveními § 163, § 171 odst. 1 a § 185 odst. 1 písm. g) z .ř. s. Dále dovolatelka „nad rámec hlavních důvodů uvedených v dovolání“ poukazuje na to, že u odvolacího jednání odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 229/2021, a že „vyvstává tedy otázka, zda takzvaná smlouva o převodu jednotky/ družstevního bytu/ v budově ve vlastnictví bytového družstva do vlastnictví fyzické osoby – člena družstva uzavřená podle § 1188 o. z. ze dne 12. 9. 2016 je platná, či nikoli“. Navrhuje, aby dovolací soud z důvodu platnosti smlouvy o převodu bytové jednotky na zůstavitele odložil vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2022, č. j. 10 Co 517/2021-248, a aby toto usnesení odvolacího soudu zrušil, včetně usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 8. 2021, č. j. 36 D 2550/2018-216, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pozůstalé dcery J. S. a L. S. ve společném vyjádření k dovolání uvedly, že mají za to, že se odvolací soud s námitkami uplatněnými dovolatelkou dostatečným způsobem vypořádal, a to včetně namítané možné neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 229/2021, a neshledal, že by smlouva byla absolutně neplatná. Připomínají, že pozůstalá manželka nenamítala relativní neplatnost smlouvy, a v případě, že by tak učinila, jeví se takové právo jako promlčené uplynutím tříleté promlčecí lhůty; také upozorňují na ustanovení § 588 o. z., podle něhož se absolutní neplatnost uplatní spíše výjimečně při splnění všech zákonných předpokladů, a na to, že ve smyslu ustanovení § 574 o. z. je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako neplatné, navíc je zřejmé, že až