24 Cdo 2562/2023 – Nejvyšší soud

24 Cdo 2562/2023-277 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po E. S., zemřelém dne XY, za účasti 1) J. S. J., zastoupené JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky č. 125/20, 2) J. S., a 3) L. S., obou zastoupených Mgr. Adamem Russem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Nádražní č. 42/4, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 2550/2018, o dovolání J. S. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2022, č. j. 10 Co 517/2021- 248, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Karviné (prostřednictvím pověřené notářky jako soudní komisařky) usnesením ze dne 27. 8. 2021, č. j. 36 D 2550/2018-216, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 1 661 422,70 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 42 188 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti částkou 1 619 234,70 Kč (odstavec I. výroku), rozdělil pozůstalost podle závěti E. S. (dále též jen „zůstavitel“) ze dne 6. 12. 2017 tak, že bytovou jednotku č. XY v bytovém domě č. p. XY v části obce XY, postaveném na pozemku p. č. XY, zapsanou v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a k. ú. XY, a podíl o velikosti id. 209/2500 na pozemcích p. č. XY zahrada a p. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a k. ú. XY, v obvyklé ceně ke dni úmrtí zůstavitele 1 544 890 Kč, nabývají pozůstalé dcery J. S. a L. S. každá ½ (odstavec II. výroku), potvrdil nabytí dědictví s účinností ke dni vzniku dědického práva dědicům podle dědických podílů ze zákona, a to pozůstalé manželce J. S. J. podíl 1/3, pozůstalé dceři J. S. podíl 1/3, pozůstalé dceři L. S. podíl 1/3, k právu na vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jehož hodnota není známa, k pohledávce zůstavitele vůči Městu Český Těšín z titulu přeplatku na poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu ve výši 90 Kč, k pohledávce zůstavitele vůči VZP ČR, Regionální pobočce v Ostravě z titulu přeplatku na regulačních poplatcích a doplatcích ve výši 341,47 Kč, k právům a povinnostem zůstavitele jako majitele sporožirového účtu č. XY vedeného Českou spořitelnou a. s., včetně zůstatku ke dni smrti zůstavitele, s právem na výplatu tohoto zůstatku ve výši 116 101,23 Kč, k právům a povinnostem zůstavitele jako majitele Spoření České spořitelny č. XY, vedeného Českou spořitelnou a. s., včetně zůstatku 0 Kč, a k šatstvu a obuvi zůstavitele v obvyklé ceně ke dni úmrtí 0 Kč, s tím, že tyto dědičky odpovídají společně a nerozdílně za náklady pozůstalé manželky spojené s vypravením pohřbu ve výši 42 188 Kč (odstavec III. výroku), a rozhodl také o odměně a náhradě nákladů řízení soudní komisařky (odstavec IV. výroku) a o náhradě nákladů řízení účastníků řízení (odstavec V. výroku). K odvolání pozůstalé manželky J. S. J. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 12. 2022, č.j. 10 Co 517/2021-248, změnil usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku jen tak, aby označení nabývané bytové jednotky obsahovalo všechny údaje stanovené právními předpisy pro zápis vlastnického práva pozůstalých dcer do katastru nemovitostí, v dalších částech usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že zůstavitel a pozůstalá manželka uzavřeli dne 11. 8. 2016 smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění a zavedení režimu oddělených jmění. Z tohoto zjištění dovodil, že došlo k zániku společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky (za trvání manželství), že podle ustanovení § 741 občanského zákoníku začala od 12. 8. 2016 běžet tříletá lhůta pro jeho vypořádání (když samotnou smlouvou ze dne 11. 8. 2016 k vypořádání nedošlo), že do práva zůstavitele na vypořádání po jeho smrti 11. 10. 2018 vstoupili jeho dědici, a pokud pozůstalé dcery podaly žalobu na vypořádání společného jmění manželů u soudu dne 10. 8. 2019, učinily tak před uplynutím zákonné tříleté lhůty, a proto nelze mít za to, že by došlo k vypořádání společného jmění manželů fikcí - uplynutím tříleté lhůty v průběhu řízení o pozůstalosti, jak bylo namítáno pozůstalou manželkou v odvolání. Uzavřel, že pokud k vypořádání společného jmění manželů nedošlo a o podané žalobě na vypořádání soud dosud nerozhodl, pak v rámci řízení o pozůstalosti do pozůstalostního jmění připadne právo na vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jehož hodnotu, s ohledem na odlišná tvrzení účastnic o rozsahu společného jmění, není možno stanovit. Proti usnesení odvolacího soudu podala pozůstalá manželka J. S. J. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „vyřešení otázky hmotného práva dosud dovolacím soudem nebylo řešeno /pozůstalá manželka se může mýlit/ a dále má pozůstalá manželka za to, že vyřešení právní otázky má být jiné, než vyslovil Krajský soud v Ostravě“. Z obsahu dovolání vyplývá, že za dosud dovolacím soudem nevyřešenou právní otázku, resp. otázku, která by měla být vyřešena jinak, než byla vyřešena odvolacím soudem v dané věci, je stanovení okamžiku, od něhož platí nevyvratitelná právní domněnka, že došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů fikcí podle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zatímco odvolací soud, stejně jako okresní soud, podle dovolatelky nesprávně vyslovily názor, že slovní obrat „dosud“ v ustanovení § 163 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), znamená, že k vypořádání nedošlo ke dni smrti jednoho z manželů, podle jejího názoru „dosud“ znamená ke dni vydání usnesení o skončení dědického řízení. Má tak za to, že jestliže tříletá lhůta, ve které mohli manželé podat u soudu návrh na vypořádání společného jmění, uplynula v průběhu řízení o pozůstalosti, došlo tímto dnem k vypořádání společného jmění fikcí. Pokud pozůstalé dcery podaly poslední den tříleté lhůty u soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů, neměly k tomu právní titul, neboť právo podat takový návrh přísluší pouze manželům, dědicům případně až po pravomocném skončení dědického řízení. Právní závěr odvolacího soudu tak není podle dovolatelky v souladu s ustanoveními § 2 odst. 2, § 740, § 741, § 1475 a § 1670 o. z. a ustanoveními § 163, § 171 odst. 1 a § 185 odst. 1 písm. g) z .ř. s. Dále dovolatelka „nad rámec hlavních důvodů uvedených v dovolání“ poukazuje na to, že u odvolacího jednání odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 229/2021, a že „vyvstává tedy otázka, zda takzvaná smlouva o převodu jednotky/ družstevního bytu/ v budově ve vlastnictví bytového družstva do vlastnictví fyzické osoby – člena družstva uzavřená podle § 1188 o. z. ze dne 12. 9. 2016 je platná, či nikoli“. Navrhuje, aby dovolací soud z důvodu platnosti smlouvy o převodu bytové jednotky na zůstavitele odložil vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2022, č. j. 10 Co 517/2021-248, a aby toto usnesení odvolacího soudu zrušil, včetně usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 8. 2021, č. j. 36 D 2550/2018-216, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pozůstalé dcery J. S. a L. S. ve společném vyjádření k dovolání uvedly, že mají za to, že se odvolací soud s námitkami uplatněnými dovolatelkou dostatečným způsobem vypořádal, a to včetně namítané možné neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 229/2021, a neshledal, že by smlouva byla absolutně neplatná. Připomínají, že pozůstalá manželka nenamítala relativní neplatnost smlouvy, a v případě, že by tak učinila, jeví se takové právo jako promlčené uplynutím tříleté promlčecí lhůty; také upozorňují na ustanovení § 588 o. z., podle něhož se absolutní neplatnost uplatní spíše výjimečně při splnění všech zákonných předpokladů, a na to, že ve smyslu ustanovení § 574 o. z. je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako neplatné, navíc je zřejmé, že až do okamžiku projednávání odvolání pozůstalá manželka nenamítala neplatnost převodu družstevního bytu do vlastnictví zůstavitele a s tímto právním jednáním byla srozuměna a souhlasila. Jsou přesvědčeny, že zpětné zpochybňování převodu bytové jednotky a zápisu do veřejného seznamu v roce 2016 nepředstavuje nalezení spravedlivého řešení věci, jak je akcentováno i v dovolatelkou citovaném rozhodnutí 22 Cdo 229/2021, a že převod jednotky a zápis do katastru nemovitostí nepředstavuje zjevné narušení veřejného pořádku. Případné nároky pozůstalé manželky lze posoudit v rámci vypořádání společného jmění manželů, což však není předmětem pozůstalostního řízení, a proto ani návrh na odklad vykonatelnosti usnesení napadeného dovoláním není opodstatněný. Navrhují, aby dovolání pozůstalé manželky bylo odmítn