24 Cdo 2859/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2859/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2859/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2859.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pozůstalost (o. z.) Řízení o dědictví Směnka Dotčené předpisy:§ 171 odst. 2 písm. a) z.ř.s. § 173 z.ř.s. § 180 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2859/2023-286 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Adélou Drdlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Holečkova 332/5, proti žalovanému R. S., zastoupenému Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, o určení, že pohledávka náleží do pasiv pozůstalosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 9/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 12 Cmo 173/2022-255, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 12 Cmo 173/2022-255, se zrušuje a věc se vrací vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se, jako bývalá manželka A. S., zemřelého dne XY, podanou žalobou domáhala jako tvrzená závětní dědička po zemřelém A. S. mimo jiné i určení, že směnka znějící na částku 1 127 000,- - (bez označení měny), kterou měl A. S. (dále jen „zůstavitel“ nebo „výstavce“) vystavit dne 10. 1. 2016 na řad žalobkyně [dále jen „směnka“], „se zahrnuje do dědictví“. V dědickém (správně „pozůstalostním“ – poznámka Nejvyššího soudu) řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2571/2016 žalovaný, jako syn zůstavitele, jemuž svědčí vedle zákonné dědické posloupnosti (první) závěť zůstavitele ze 4. 4. 1997, zpochybnil pozdější rukou psanou závěť zůstavitele k části majetku, jež byla sepsána dne 21. 11. 2013 a svědčí k části majetku žalobkyni. Žalovaný současně zpochybnil pravost podpisu zůstavitele na žalobkyní předložené směnce, která má podle verze žalobkyně „představovat souhrn půjček, které výstavci, s nímž byla rozvedena, v průběhu času poskytla“. Žalobkyně se proto vedle určení svého dědického práva – mimo jiné – domáhala vůči žalovanému i určení, že „se předložená směnka zahrnuje do dědictví“. 2. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“), jehož věcná příslušnost byla předtím určena postupem podle § 104a o. s. ř. na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. Ncp 746/2020, svým rozsudkem ze dne 8. 4. 2022, č. j. 47 Cm 9/2021-211 (posléze opraveným), určil, že „směnka vystavená dne 10. 1. 2016 v Praze na směnečný peníz 1 127 000 Kč na řad žalobkyně A. S., narozeným XY, zemřelým XY, náleží do pozůstalosti po zemřelém výstavci“ (výrok I rozsudku), uložil žalovanému povinnost zaplatit jednak žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 500,80 Kč (výrok II rozsudku), jednak státu náhradu nákladů řízení ve výši 17 568 Kč (výrok III rozsudku). 3. Na základě před ním provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění. V rámci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli vedeném Mgr. Šárkou Tláškovou, notářkou v Praze, pověřenou Obvodním soudem pro Prahu 4, žalobkyně předložila („druhou“) závět, kterou byla povolána k pozůstalosti po zůstaviteli, a to k ½ pozemku parcelní č. XY spolu s ½ chaty ev. č. XY a pozemku par. č. XY zapsaných na LV č. XY, katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Závěť byla psaná vlastní rukou zůstavitele dne 21. 11. 2013. Žalobkyně současně uplatnila jako pasivum pozůstalosti pohledávku ze směnky. Dále v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli bylo zjištěno, že zůstavitel zanechal dříve sepsanou („první“) závěť dne 4. 4. 1997, a to ve formě notářského zápisu sepsaného JUDr. Miroslavou Hůlkovou, notářkou se sídlem v Poděbradech, pod sp. zn. NZ 78/97, N 83/97, kterou ustanovil dědicem ½ výše uvedených nemovitostí žalovaného. Žalovaný v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli zpochybnil závěť zůstavitele psanou jeho vlastní rukou a pravost podpisu zůstavitele na směnce, která představovala souhrn půjček poskytnutých žalobkyní zůstaviteli v průběhu času na opravu chaty, vyplacení jeho sestry, pořízení bytu a splacení úvěru na auto. Tvrdil, že i pokud zůstavitel směnku podepsal, učinil tak pod nátlakem. Žalobkyni na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. 7. 2018, č. j. 34 D 2571/2016-123, bylo uloženo, aby do tří měsíců od právní moci takového usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti žalovanému jako dědici ze závěti a současně ze zákona žalobu na určení, že sama je dědicem zůstavitele. Žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou z druhé závěti, byla podána a řízení o této žalobě (zahrnující i souběžně uplatněný nárok na určení, že směnka tvoří pasivum pozůstalosti) je vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 341/2018 (průběh tamního řízení nebyl soudem prvního stupně podrobněji zkoumán) s tím, že z něj bylo posléze usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2020, č.j. 18 C 341/2018-141, vyloučeno toto řízení týkající se určovacího nároku směnečného, které bylo nadále vedeno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 9/2021. Soud prvního stupně ve vztahu ke „směnečnému nároku“ provedl dokazování, a to zejména znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, PhDr. Jiřího Valešky. Z jeho výslechu a dodatku ke znaleckému posudku, konstatoval, že má za prokázané, že výstavcem směnky je pravděpodobně zůstavitel. Aniž by se zabýval dalšími námitkami žalovaného (o nátlaku při podepisování směnky či o nepříznivém zdravotním stavu zůstavitele v době emise směnky), žalobě vyhověl. Vycházel z přesvědčení, že se žalobkyně jako remitent směnky mohla domáhat splnění směnečné povinnosti, že žalovaný „jako najisto postavený dědic“ zpochybnil pravost podpisu svého otce jako výstavce směnky, a tudíž nebylo jisté, zda směnečný závazek náleží do pasiv pozůstalosti a že na straně žalobkyně jako remitenta směnky je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 4. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně (ve znění provedené opravy) změnil tak, že žalobu na určení, že „směnka vystavená dne 10. 1. 2016 v Praze na směnečný peníz 1 127 000 Kč na řad žalobkyně A. S. narozeným XY, zemřelým XY, náleží do pozůstalosti po zemřelém výstavci“, zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 119 520 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná, leč nepřisvědčil jeho závěru, že žalobkyně disponuje naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. 5. V rovině právního posouzení odvolací soud zdůraznil, že předpoklad úspěšnosti žaloby na určení (po procesní stránce) spočívá v tom, že účastníkům svědčí věcná legitimace [kteroužto podmínku měl v dané věci za splněnou] a na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení by byl obecně podle odvolacího soudu dán v případě, že by bez určení bylo ohroženo její právo nebo kde by se stalo její právní postavení nejistým. Současně platí, že žaloba na určení není opodstatněná, lze-li žalovat na splnění povinnosti. Při posuzovaní, zda je naléhavý právní zájem na určení v posuzované věci dán či nikoliv, nelze odhlédnout od úpravy řízení o pozůstalosti dle § 98 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Upozornil na znění § 173 z. ř. s., podle něhož platí, že pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Je-li zjišťování pasiv upraveno tak, že ke sporným dluhům, kterým je i dluh z předmětné směnky, se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží, nelze uvedenou zákonnou úpravu podle mínění odvolacího soudu obcházet tím, že se ve sporném řízení bude věřitel sporného dluhu domáhat určení, že sporný dluh náleží do pasiv dědictví. Na takovém určení nemůže být podle vrchního soudu dán nikdy naléhavý právní zájem (proto nebyl důvod vyzývat žalobkyni prostřednictvím poučení dle § 118a od