24 Cdo 2904/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2904/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2904/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2904.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Dotčené předpisy:§ 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 2. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.04.2025I.ÚS 1114/25 Dita Řepková vyhověno8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2904/2024-393 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci umístěné M. Š., zastoupené JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M.,Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 1175/48, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice, příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91/7, IČO 00064220, o vyslovení přípustnosti převzetí a držení ve zdravotním ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 L 789/2022, o dovolání umístěné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č.j. 53 Co 100/2024-344, takto: I. Dovolání umístěné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): 1. Dovolání umístěné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2024 č.j. 53 Co 100/2024-344 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (v otázce výkladu podmínky bezprostředního o závažného ohrožení umístěného člověka nebo jeho okolí a v otázce významu znaleckého posudku v detenčním řízení) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně Ústavního soudu, a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. 2. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. 3. V projednávané věci se z obsahu spisu – mimo jiné – podává, že umístěná (t.č. pečující o čtyřměsíční dítě) byla dne 9.11.2022 v 18:01 hodin převzata do ústavní péče k observaci (pozorování) pro podezření na závažnou psychotickou poruchu (tzv. poporodní psychózu), jejíž projevy mohou být fatální a mohou vést i ke smrti matky nebo k rozšířené sebevraždě. Podle sdělení partnera (otce dítěte), které doložil písemnou komunikací s umístěnou, u umístěné od porodu přetrvává systematizovaná bludná produkce, je paranoidně nastražena vůči partnerovi a lékařce, co vedla porod (umístěná musela „neustále utíkat před lékařkou, před nůžkama a nemohla rodit“), vyhrožuje její fyzickou likvidací, obviňuje partnera z toho, že chce zabít jejich dítě, aby mohl být ve vztahu s touto lékařkou, s partnerem se umístěná nedávno rozešla, neboť se jí na porodním sále nezastal a byl na straně lékařky, partner verbalizuje obavy o sebe a dítě, péče umístěné o dítě v posledních dnech kolísá, její psychický stav se zhoršuje, umístěnou stresuje také umírající kočka. Podle výpovědi a písemného vyjádření ošetřující lékařky MUDr. Lucie Janouškové byla situace při přijetí umístěné vyhrocená, kontakt umístěné s realitou se jevil významně narušen, byla vyjíždivá, hostilní, výrazně paranoidní, nespolupracující, vše si nahrávala, situaci telefonicky konzultovala s právníkem, dítě používala jako štít; z informací, co měli lékaři k dispozici (sdělení partnera, žena nedlouho po porodu pečující o kojence, v minulosti již byla jednou hospitalizována kvůli observaci sebevražednosti), zde hrozilo riziko nepředvídatelného, vysoce nebezpečného chování v nechráněném prostředí a nebylo možno umístěnou odkázat na ambulantní léčbu. Během hospitalizace při kontaktu s lékaři měla umístěná vždy na telefonní lince důvěrnici na hlasitý odposlech, stále působila paranoidně, byla odmítavá, slovně zahlcující, dovolávala se jedině svých práv, opakované vysvětlování důvodů hospitalizace odmítala, nadále paranoidně uchopovala trauma z porodu. Dne 14.11.2023 (po uplynutí minimálního času observace) byla umístěná na vlastní žádost (tzv. negativní reverz) propuštěna (s psychiatrickou diagnózou porucha přizpůsobení), ačkoli jí byla doporučována delší stabilizace k možnosti zpracování traumatického zážitku při porodu; zároveň byla poučena, že je třeba, aby následně docházela do psychiatrické ambulance a podstoupila intenzivní psychoterapii. 4. Podle závěrů znaleckého posudku MUDr. Gabriely Leblové ze dne 29.9.2023 klinický obraz umístěné v době přijetí odpovídal podezření na přítomnost vážné duševní poruchy (psychózy) – Akutní polymorfní psychotické poruchy bez schizofrenních příznaků. Jde o podezření na natolik vážné chorobné narušení psychických funkcí, že je nutná léčebně psychiatrická intervence, neboť jde o stav, kdy je postižený z psychiatrického hlediska zjevně a bezprostředně nebezpečný sobě i okolí, hrozí zcela nepredikovatelné poruchové jednání z chorobné motivace. Znalkyně přitom upozornila, že se jednalo o opakovaný pobyt na psychiatrické klinice, první pobyt umístěné souvisel se sebevražednými proklamacemi po rozchodu s tehdejším přítelem, v době před posuzovaným (druhým) pobytem byla umístěná taktéž krátce po rozchodu s partnerem, umístěná má oslabené adaptační mechanismy. Současně zdůraznila, že doba po porodu bývá po psychické stránce riziková ve smyslu možného propuknutí vážné duševní poruchy. V rámci výslechu před soudem pak znalkyně podrobně dovysvětlila, že každý lékař-psychiatr musí mít na zřeteli, že u žen po porodu je vysoké riziko propuknutí velmi vážných duševních poruch, v jejichž důsledku může dojít k ohrožení jak dotyčné ženy, tak dítěte. Podle názoru znalkyně byl u umístěné traumatický zážitek z porodu zřejmě spouštěcím mechanismem, který negativně působil na její psychické funkce. Proto v daném případě v rámci rozhodování o přijetí byly pro ošetřující lékaře, kromě samotného projevu umístěné při přijetí, zásadní informace o tom, jak umístěná vnímá nedávný porod a lékařku, která porod vedla, jak vnímá postoj partnera k průběhu porodu, že byla stresovaná umírající kočkou, a že již jednou měla sebevražedné úmysly po rozchodu s partnerem (seděla na parapetu ve 13.patře a zvažovala, že skočí), a nejde tedy o první pobyt na psychiatrické klinice. Vzhledem k výše uvedeným indiciím – jak znalkyně zdůraznila – bylo podezření lékařů na přítomnost akutní psychotické poruchy oprávněné, bylo zde jasně přítomno nebezpečí, že se jedná o vážné narušení psychických funkcí, riziko bylo o to větší, že umístěná v té době byla osobou pečující o malé dítě, proto bylo třeba vyloučit, že u umístěné žádná závažná duševní porucha nepropukla, což lze zjistit toliko observací, kterou ovšem nelze provést jinak, než v rámci hospitalizace. Důvody detence přitom podle názoru znalkyně trvaly po celou dobu hospitalizace (necelých 5 dní), která trvala pouze minimální nezbytnou dobu, během níž bylo možno na základě pozorování vyloučit, že na straně umístěné se jedná o vážné narušení psychických funkcí. Umístěná byla po této minimální délce observace na vlastní žádost (proti doporučení lékaře, po řádném poučení) propuštěna s psychiatrickou diagnózou porucha přizpůsobení. 5. Je mimo pochybnost, že skutečnost, že pacient (umístěný) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí, představuje jednu z podmínek pro hospitalizaci umístěného ve zdravotním ústavu bez jeho souhlasu. Názor dovolatelky, že tato podmínka u ní splněna nebyla, neboť chování dovolatelky v době přijetí do zdravotního ústavu (i v době držení až do propuštění) „bylo prosto jakýchkoli ohrožujících projevů“, „nikoho žádným způsobem nenapadla“ a „nečinila nic jiného, než že se domáhala svých práv“, dovolací soud nesdílí. 6. Ve vztahu k této zákonné podmínce Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24.9.2024 č.j. 24 Cdo 2368/2024 mj. uvedl, že je třeba pojem „ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí“ vykládat nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale zejména (za pomocí teleologického výkladu) tak, aby bylo dosaženo účelu, jehož zákonodárce přijetím této částí právní normy sledoval. Platí totiž, že soudy se při výkladu právních předpisů nemohou omezovat na jejich doslovné znění, nýbrž jsou povinny je vykládat též podle jejich smyslu a účelu (podle jejich teleologie); vázanost soudu zákonem