24 Cdo 2909/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2909/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2022 Spisová značka:24 Cdo 2909/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2909.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2909/2021-230 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečnu, Na Riviéře č. 123, za účasti ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem v Děčíně, Teplická č. 874/8, IČO 24729035, o výši náhrady za omezení vlastnického práva a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 47 C 9/2015, o dovolání žalobce a o dovolání účastníka ČEZ Distribuce, a.s., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021, č. j. 4 Co 325/2019-193, takto: I. Dovolání žalobce a dovolání účastníka ČEZ Distribuce, a.s., se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 6. 2019, č. j. 47 C 9/2015-157, uložil ČEZ Distribuci, a.s. (dále také jen „další účastník“) zaplatit žalobci 418 385 Kč, co do částky 700 015 Kč žalobu zamítnul, a tím nahradil rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 16. 10. 2015, č. j. 274/LP/15, a uložil dalšímu účastníkovi zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Soud vyšel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu 1. Znalecká a.s., který stanovoval náhradu částkou 81 516 Kč za omezení vlastnického práva k pozemkům dotčeným bezprostředně stavbou elektrického vedení a částkou 253 191 Kč za pozemky dotčené ochranným pásmem elektrického vedení. Soud zkonstatoval, že rozsah omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene nelze omezit pouze na část pozemků dotčených stavbou, ale je zapotřebí poskytnout náhradu za omezení i za plochu dotčeného ochranného pásma, které bude rovněž žalobce omezovat na základě § 46 odst. 1, 3, 8 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Dospěl k závěru, že základní částku náhrady 334 707 Kč (81 516 Kč + 253 191 Kč), zjištěnou na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu 1. Znalecká a.s., je třeba podle § 28 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“) zvýšit o 25 % s ohledem na historickou hodnotu objektu XY, který žalobce nabyl v restitučním řízení, když výstavbou elektrického vedení v jeho bezprostředním okolí dojde nenávratně k zásahu do krajiny. Stavbou dojde ke snížení využitelnosti pozemků s ohledem na povinnost dodržovat ochranné pásmo elektrického vedení. Soud uvážil rovněž to, že se pozemky nacházejí v krajinném území navazujícím na chráněnou krajinnou oblast. K odvoláním žalobce i dalšího účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2021, č. j. 4 Co 325/2019-193, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrokem I. uložil dalšímu účastníkovi zaplatit žalobci 334 707 Kč a výrokem II. žalobu co do částky 783 693 Kč zamítnul, čímž nahradil rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 16. 10. 2015, č. j. 274/LP/15, a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobci svědčí právo na jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva jednak podle § 23 odst. 3 zákona o vyvlastnění (věcné břemeno existence stavby elektrického vedení) a jednak podle § 24 odst. 9 zákona č. 458/2000 Sb. (omezení vlastnického práva v důsledku vzniku ochranného pásma elektrického vedení). Nárok na jednorázovou náhradu podle zákona č. 458/2000 Sb. byl uplatněn v zákonné dvouleté lhůtě, když tuto žalobu lze považovat za uplatnění nároku vůči provozovateli přenosové soustavy podle uvedeného zákona. Odvolací soud nesouhlasil s názorem, že je zapotřebí náhradu stanovenou znaleckým posudkem znaleckého ústavu 1. Znalecká a.s. zvýšit o 25 %, neboť objekt XY se nenachází v bezprostřední blízkosti plánovaného elektrického vedení, stavba vedení se tohoto objektu nedotkne. Předmětné pozemky nejsou umístěny v území se zvláštní architektonickou nebo historickou hodnotou, neboť se jedná o pozemky využívané k zemědělské činnosti, proto není důvod náhradu zvyšovat. Ke zvýšení náhrady nepostačuje ani skutečnost, že se pozemky nachází v blízkosti chráněné krajinné oblasti. Odvolací soud proto přiznal žalobci náhradu ve výši, jak byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu 1. Znalecká a.s. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i další účastník dovolání. Žalobce v dovolání namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jeho argumentací, na základě které požadoval zvýšení náhrady podle § 28 odst. 3 věty první zákona o vyvlastnění o 50 % a zvýšení této částky o dalších 10 % podle § 28 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění, pročež považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. V uvedeném spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a namítá v tomto ohledu odchýlení od judikatury Ústavního soudu. Tvrdí též, že náhrada by podle judikatury Ústavního soudu měla představovat tržní cenu, znaleckým posudkem byla obvyklá cena pozemků stanovena na 390 310 Kč, avšak na náhradě obdržel jen 334 707 Kč, „odhlédnuto od náhrady za omezení v užívání ochranných pásem, které se žalobce v tomto řízení nedomáhal“. Částka 81 516 Kč za zřízení věcného břemene nedosahuje celé ceny obvyklé předmětných pozemků, nýbrž jen pětiny. Dále žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, zda v rámci přezkumu náhrady za vyvlastnění podle § 28 zákona o vyvlastnění lze vyvlastňovanému současně přiznat jako součást této náhrady také náhradu za omezení v obvyklém užívání pozemků ochranným pásmem podle § 25 odst. 9 zákona č. 458/2000 Sb. Podle žalobce jde o dva samostatné hmotněprávní nároky, přičemž o nich bylo rozhodnuto společně i bez návrhu žalobce. Žalobce rovněž uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených otázek, v čem spočívají mimořádné vlastnosti vyvlastňovaného pozemku, popřípadě mimořádné okolnosti věci ve smyslu ustanovení § 28 odst. 3 věty druhé zákona o vyvlastnění, a dále za jakých podmínek lze považovat pozemek za ležící v území se zvláštní architektonickou či historickou hodnotou ve smyslu ustanovení § 28 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění. Podle žalobce oblast leží v chráněné krajinné oblasti. Žalobce popisuje krajinnou strukturu a dále se zabývá historickou hodnotou objektu XY. Že se jedná o zemědělské pozemky, neznamená, že nemohou mít historickou nebo architektonickou hodnotu, jejich souvislost XY je zřejmá. Žalobce proto navrhuje zrušit rozsudek odvolacího soudu v části výroku II., pokud se žaloba zamítá co do částky 309 404,50 Kč (ve zbylém rozsahu zamítavý výrok II. nenapadá). Další účastník ČEZ Distribuce, a.s. ve svém dovolání uvádí, že odvolací soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení. Argumentuje, že žalobci náleží pouze náhrada odpovídající věcnému břemenu a nikoli náhrada za ochranné pásmo. Institut ochranného pásma je odlišný od institutu věcného břemene a nelze je pro účely jednorázové náhrady za věcné břemeno podle zákona č. 184/2006 Sb. slučovat. To vyplývá i z § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb., podle nějž náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu, a nikoli náhrada za jakákoliv ochranná pásma. Žalobce je omezen pouze ohledně drobných ploch pro stožáry, dráty elektrického vedení jsou ve výšce 28 metrů nad zemí, pozemky může využívat ke svému původnímu účelu. Náhrada za ochranné pásmo proto ani není opodstatněná. Věcné břemeno má charakter soukromoprávní, ochranné pásmo má charakter veřejnoprávní, vzniká právní mocí územního rozhodnutí. Má za to, že správnější je znalecký posudek znalce Ing. Stodoly, který nezohledňoval ochranné pásmo. Přiznání náhrady za plochu pozemků zasaženou ochranným pásmem neodpovídá pravidlům pro určování náhrady za vyvlastnění. Ochranné pásmo slouží i jiným osobám, nikoli jen dalšímu účastníkovi. Další účastník není provozovatelem přenosové soustavy. Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobu v části převyšující 81 516 Kč zamítne. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí