24 Cdo 3115/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3115/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3115/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3115.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 35 odst. 2 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3115/2025-213 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzovaného V. Š., zastoupeného JUDr. Milanem Vokounem, advokátem se sídlem v České Kamenici, Náměstí 28. října č. 136, za účasti navrhovatele D. Š., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, o omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 Nc 1603/2023, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2025, č. j. 96 Co 28/2024-153 takto: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit posuzovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Vokouna, advokáta se sídlem v České Kamenici, Náměstí 28. října č. 136. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 17 Nc 1603/2023-115, zastavil řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného a uložil navrhovateli, aby zaplatil posuzovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 3 675 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že „z neexistence relevantní lékařské zprávy o zdravotním stavu posuzovaného, z předložené komunikace mezi navrhovatelem a posuzovaným, ze zahájení řízení o rozvodu manželství posuzovaného s matkou navrhovatele, z důvodu existence majetku posuzovaného v podobě družstevního podílu a na základě stále trvajícího pracovního poměru posuzovaného u obecní policie, kde by se jeho případná duševní porucha měla nepochybně také projevit, pojal soud důvodné podezření, že se jedná pouze o účelový návrh, kterým se navrhovatel snaží řešit dlouhodobé rodinné spory“, že „navrhovatel sice v návrhu, respektive v průběhu celého řízení, tvrdil, že posuzovaný trpí duševní poruchou a popisuje jím vnímané projevy této poruchy, nicméně ze shora uvedených skutečností, zahrnujících i vyjádření praktické lékařky posuzovaného a slyšení posuzovaného, má soud za prokázané, že navrhovatel byl při podání návrhu veden snahou o vyřešení svých a matčiných sporů s posuzovaným prostřednictvím omezení svéprávnosti posuzovaného“, že „navrhovatel ve svém návrhu neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by soud mohl učinit důvodný závěr, že posuzovanému jeho jednáním či nejednáním hrozí jakákoliv újma“, že „naopak pouze vypočítává potíže, které posuzovaný svým jednáním způsobuje jemu či své manželce (matce navrhovatele)“, a proto „nepovažuje za důvodné pokračovat v řízení z úřední povinnosti a při nepředložení lékařské zprávy, která by další pokračování v řízení o omezení svéprávnosti posuzovaného odůvodňovala, respektive naopak s ohledem na zajištění zprávy praktické lékařky posuzovaného, která u něho žádné příznaky duševní poruchy přes dlouhodobou léčbu v její ordinaci nepozoruje, řízení v souladu se shora uvedeným ustanovením zákona zastavil“. 2. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 3. 2024, č. j. 96 Co 28/2024-128, usnesení okresního soudu potvrdil a uložil navrhovateli, aby nahradil posuzovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce posuzovaného. 3. Navrhovatel podal proti usnesení odvolacího soudu ústavní stížnost, přičemž Ústavní soud usnesením ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 1818/24, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že odvolací soud účastníky ve svém usnesení nesprávně poučil, že proti němu není přípustné dovolání. 4. Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 25. 5. 2025, č. j. 96 Co 28/2024-153, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a uložil navrhovateli zaplatit posuzovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. V odůvodnění odvolací soud zejména konstatoval, že „navrhovatel podal u okresního soudu návrh na omezení svéprávnosti posuzovaného a současně navrhl, aby byl jmenován opatrovníkem posuzovaného“, že „u posuzovaného, který je jeho otcem, navrhovatel pozoruje postupné zhoršování psychického stavu“, že „podle navrhovatele trpí posuzovaný patologickým shromažďováním věcí, v jehož důsledku se jeho byt stává hygienicky nevhodným“, avšak že „ze zpráv praktické lékařky MUDr. Hany Šedivé ze dne 18. 5. 2023 a ze dne 1. 8. 2023 vyplývá, že posuzovaný je jejím pacientem od roku 2006, že v ordinaci se vždy jevil normálně, reagoval na otázky a požadavky zcela adekvátně, na kontroly chodil ve stanovených termínech a že léky užívá pravidelně, je plně orientován místem, časem i osobou a projevy psychické poruchy u něj nebyly zaznamenány“ a že k návrhu na omezení svéprávnosti se posuzovaný vyjádřil tak, že „do roku 2023 vykonával patnáct let funkci předsedy představenstva bytového družstva v Děčíně a dosud pracuje jako strážník obecní policie XY, a to již téměř třicet let“, že „s ním navrhovatel ani jeho manželka dlouhodobě nekomunikují, ač sdílejí společnou domácnost“ a že „navrhovatel proti němu vede již několik let štvavou kampaň, kdy zasílá na jeho osobu různá udání“. Za situace, kdy „z podaného návrhu na zahájení řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného i z jeho doplnění vyplývá, že navrhovatel ke dni zahájení řízení neznal přesnou diagnózu posuzovaného a ani nedisponoval lékařskými zprávami o jeho zdravotním stavu“, soud prvního stupně vyzval navrhovatele, aby předložil soudu lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného a poučil jej přitom, že pokud lékařskou zprávu ve stanovené lhůtě nepředloží, řízení zastaví, pak vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení nebyl v daném případě podán státním orgánem či zdravotním ústavem, shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně zcela v souladu s § 35 odst. 2 z. ř. s., když navrhovatel společně s návrhem na zahájení řízení nepředložil jiné důkazy, které by dokládaly duševní onemocnění posuzovaného, které by bylo natolik závažné, že by jej bylo nutné (v zájmu posuzovaného) řešit prostřednictvím omezení svéprávnosti či jiných méně omezujících opatření. Podle odvolacího soudu „o nedůvodnosti návrhu v daném případě svědčí i do spisu později založené lékařské zprávy od praktické lékařky posuzovaného, která jakékoliv podezření na duševní onemocnění posuzovaného negovala“, a proto „okresní soud nijak nepochybil, když řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného zastavil“. 5. Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání, jehož přípustnost shledává jednak v otázce dovolacím soudem dosud neřešené a jednak v postupu odvolacího soudu v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolatel se domnívá, že „odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně vyřešily právní otázku naplnění předpokladů pro zastavení řízení, jakož i řádného odůvodnění rozhodnutí a otázku ustanovení opatrovníka posuzovanému“, že „bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a to ve formě opomenutých důkazů a nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí, když ani odvolací soud, ani soud prvního stupně nehodnotily tvrzení dovolatele, jím předložené fotografie a listiny, tyto zcela opomenuly a s jejich existencí se v odůvodnění svých rozhodnutí nikterak nevypořádaly, ani si nevyžádaly další navrhované důkazy“, že „jeho tvrzení obsažená v návrhu na zahájení řízení i v dalších písemných podáních o tom, že u posuzovaného shledává projevy duševní poruchy, nelze mít ani za šikanózní, ani za účelová“ a že „soudy obou stupňů zcela přecenily obsah lékařských zpráv praktické lékařky posuzovaného, když tato lékařka přichází do styku s posuzovaným pouze omezeně, nadto výslovně uvedla, že duševní stav posuzovaného by musel posoudit psychiatr, přičemž závěry uvedené v jejích lékařských zprávách nevylučují projevy, které v návrhu na zahájení řízení uvedl dovolatel“. Dovolatel dále namítá, že „považuje rozhodnutí obou stupňů za svévolná a nepřezkoumatelná, neboť soudy nepostupovaly v souladu s procesními předpisy a dostatečně neod