24 Cdo 3166/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3166/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2022 Spisová značka:24 Cdo 3166/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3166.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nabytí vlastnického práva od neoprávněného Dotčené předpisy:§ 1109 písm. b) o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3559/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3166/2021-334 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně AROCO, spol. s r. o., se sídlem v Praze, Spojovací č. 798/31, IČO 43870571, zastoupené JUDr. Václavem Brettingerem, advokátem se sídlem v Praze, Jungmannova č. 36/31, proti žalované AUTO PALACE Spořilov s. r. o., se sídlem v Praze, Na Chodovci č. 2457/01, IČO 48591149, zastoupené JUDr. Petrem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze, Pod Klaudiánkou č. 271/4a, o vydání věci, eventuálně o zaplacení 725 480 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 46/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2021, č. j. 54 Co 200/2021-294, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Mrázka, advokáta se sídlem v Praze, Pod Klaudiánkou č. 271/4a. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované vydání motorového vozidla Transit Van V363 L3 TREND 350 a in eventum zaplacení 725 480 Kč, neboť žalovaná v době vyhlášení rozsudku nemusí disponovat předmětným vozidlem. Žalobu odůvodnila tím, že si u společnosti iAuto a.s. objednala a zaplatila předmětné vozidlo, po převzetí vozidla jej ještě ponechala u společnosti iAuto a.s. za účelem dovybavení vozidla. Následně jí bylo sděleno, že se vozidla zmocnil třetí subjekt, tedy žalovaná. Poté žalovaná uzavřela se společností iAuto a.s. kupní smlouvu, společnost iAuto a.s. však kupní cenu nezaplatila a žalovaná uplatnila zadržovací právo. Žalobkyně argumentovala, že jí náleží výlučné vlastnické právo k vozidlu, a že žalovaná se proto zmocnila vozidla neoprávněně. Neoprávněné je též zadržování vozidla, neboť žalovaná nemá žádnou pohledávku vůči žalobkyni. Žalobkyně uváděla, že jí není známo konkrétní právní jednání mezi žalovanou a iAuto a.s., a dovozovala, že šlo o smlouvu komisionářskou. Žalovaná ve vyjádření k žalobě sdělila, že předmětné vozidlo nabyla zaplacením kupní ceny ke dni 4. 9. 2018 jako autorizovaný prodejce vozidel značky FORD na základě kupní smlouvy ze dne 31. 8. 2018 uzavřené s oficiálním importérem vozidel FORD společností Ford Motor Company s.r.o. (dále též jen „FMC“). Žalovaná neměla důvod pochybovat o oprávnění importéra převést na ni vlastnictví předmětného vozidla. V dobré víře potom uzavřela kupní smlouvu s výhradu vlastnického práva s iAuto a.s., ta však nezaplatila kupní cenu, proto se žalovaná s iAuto a.s. domluvila, že žalovaná z důvodu ochrany svého vlastnického práva přemístí od iAuto a.s. k sobě a uplatnila zadržovací právo. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť ona je výlučným vlastníkem vozidla a nikdy vlastnictví nepozbyla. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 3. 2021, č. j. 9 C 46/2018-257, rozhodl, že nárok žalobkyně na náhradu škody je co do základu dán. Soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně zaplatila vozidlo společnosti iAuto a.s. platbami ze dne 29. 6. 2018 a 23. 8. 2019. Žalobkyně předmětné vozidlo ponechala dne 27. 8. 2018 u iAuto a.s. za účelem instalace tabulek ARD a držáků na hasicí přístroje, žalobkyni nebyl předán technický průkaz, což jí iAuto a.s. odůvodňovala tím, že dochází ke změně jejího statusu z dealerství na autorizovaný servis. iAuto a.s. vozidlo zakoupilo od importéra FMC se sjednanou výhradou vlastnického práva. Jelikož iAuto a.s. vozidlo neuhradila, odstoupilo následně FMC od kupní smlouvy. Soud dále uvedl, že dne 31. 8. 2018 došlo k převodu vozidel mezi dealery iAuto a.s. a žalovanou (kupující), kdy bylo převedeno mimo jiné i dotčené vozidlo. Žalovaná uhradila kupní cenu společnosti FCE Credit, s.r.o. dne 4.9.2018 (byla sjednána výhrada vlastnického práva). Žalovaná vozidlo po zaplacení nepřevzala a nechala jej u společnosti iAuto a.s., aby vozidlo nabízela k prodeji. Dne 14. 9. 2018 uzavírá žalovaná s iAuto a.s. kupní smlouvu na předmětné vozidlo, protože však iAuto a.s. kupní cenu v termínu neuhradilo, nechala žalovaná koncem září či začátkem října 2018 předmětné vozidlo od iAuto a.s. odvézt do své dispozice a 25.1.2019 žalovaná od kupní smlouvy odstoupila. Soud z hlediska právního posouzení uzavřel, že kupní smlouva mezi žalobkyní a iAuto a.s. nabyla účinnosti dne 23. 8. 2019 úhradou kupní ceny. Shledal, že žalobkyně byla v dobré víře, když iAuto a.s. vystupovala jako autorizovaný dealer vozidel značky Ford, jednalo se o nové vozidlo, tudíž bylo v jistém smyslu pochopitelné zdržení s předáním technického průkazu. Dne 14. 9. 2018 žalovaná uzavírá na dotčené vozidlo kupní smlouvu se společností iAuto a.s., přičemž z emailu ze dne 14. 9. 2018 je evidentní, že žalovaná o společnosti žalobkyně věděla, že vozidlo bylo určené pro žalobkyni, o čemž svědčí předmět emailu. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že v době, kdy vozidlo stahovali od iAuto a.s., tak věděli, že konkrétním zákazníkem na dotčené vozidlo byla žalobkyně. Nicméně na základě emailu ze dne 14. 9. 2018 je evidentní, že o tom žalovaná věděla podstatně dříve. Žalovaná mohla nahlížet do systému iAuto a.s. a ověřit, která vozidla jsou tvz. skladová (bez zákazníka) a která tzv. zákaznická. Vzhledem k dlouhodobé obchodní spolupráci mezi žalovanou a společností iAuto a.s., byly žalované známy finanční problémy společnosti iAuto a.s. Je tedy s podivem, že za situace, kdy žalované byla poměrně detailně známa finanční situace společnosti iAuto a.s. s ní přesto uzavírá dne 14. 9. 2018 kupní smlouvu na dotčené vozidlo. I společnosti FMC byly známy problémy společnosti iAuto a.s., kdy zákazníci složili zálohy a vozidla jim vydána nebyla, přičemž se jednalo asi o 7-8 případů, což se FMC snažil řešit tím, že poskytl dotčeným zákazníkům slevy. V případě dotčeného vozidla však žalobkyně uhradila plnou kupní cenu a proto s ní FMC nejednal. Soud uzavřel, že je zapotřebí aplikovat § 1100 odst. 1 o.z. upravující postupný převod, protože žalobkyni ani žalované dotčené vozidlo nebylo předáno. Žalovaná se ho zmocnila poté, co iAuto a.s. neuhradila kupní cenu a žalovaná uplatnila zadržovací právo. Soud tudíž dovodil, že vlastníkem dotčeného vozidla byla žalobkyně, neboť kupní smlouva nabyla účinnosti již dne 23.8.2018, přičemž nebyla zpochybněna její dobrá víra. Naproti tomu kupní smlouva uzavřená s žalovanou nabyla účinnosti až 4.9.2018. I pro případ jiného právního názoru na otázku případného převzetí vozidla žalovanou je však nutno poukázat na to, že žalovaná na základě shora uvedených skutečností nebyla v dobré víře, když si rozhodně měla a mohla s ohledem na situaci ověřit, zda dotčené vozidlo bylo tzv. zákaznické. V neposlední řadě jí byla i známa finanční situace iAuto a.s., s níž ekonomicky dlouhodobě spolupracovala. V daném případě je nutné zohlednit skutečnost, že žalobkyně vystupovala ve věci v pozici spotřebitele a mělo by se jí dostat vyšší ochrany než vztahům mezi dealery a importéry vozidel. Smlouvou ze dne 14.9.2018 potom iAuto a.s., nemohla nabýt vlastnické právo, neboť jednak kupní cenu vozidla neuhradila a vzhledem k okolnostem nemohla ani být v dobré víře. I v případě jiného právního názoru má soud za to, že vlastnické právo žalobkyně je dáno i dle ustanovení § 1109 písm. b) o. z., neboť nabyla vlastnické právo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti a byla v dobré víře. Žalovaná přesto, že jí bylo známo, že žalobkyně dotčené vozidlo koupila a požadovala tak jeho vydání, jej prodala třetí osobě, čímž způsobila žalobkyni škodu. K rozhodnutí o výši nároku žalobkyně bude třeba opatřit další podklady, proto soud rozhodl mezitímním rozsudkem. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2021, č. j. 54 Co 200/2021-294, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud považoval za nesprávné aplikovat ustanovení § 1100 odst. 1 o. z. řešící posloupnost převodů, neboť žalobkyně získala vozidlo od iAuto a.s., žalovaná naopak od FMC. Není zde proto strany, která by vozidlo postupně převáděla více subjektům. Odvola