24 Cdo 3727/2023 – Nejvyšší soud

24 Cdo 3727/2023-537 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, jako ustanoveným opatrovníkem, proti žalované České republice - Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí č. 375/4, o přivolení k zásahu do osobní integrity zletilého, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 175/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. srpna 2023, č. j. 27 Co 176/2023-515, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou směřující proti žalované České republice (za níž jedná Ministerstvo zdravotnictví) domáhal přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanázie. Žalobce je přesvědčen o tom, že součástí práva na život, jak je garantováno čl. 6 zákona č. 2/1993 Sb., jímž se vydává Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina základních práv a svobod“), resp. práva na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod, je i právo na důstojnou smrt; žalobce sám již nadále nechce žít, aktuální režim v České republice považuje za zlodějský, zabijácký a fašistický, žití v tomto režimu je pro něj nesnesitelné, je dle svého přesvědčení vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Vedle toho připomenul, že trpí zdravotními problémy, kdy má nevratně poškozenou páteř, poškozené dolní končetiny, jako nemocnému člověku mu podle jeho tvrzení není umožněna odpovídající lékařská péče, když mu není ponecháváno ani takové množství finančních prostředků, aby byl schopen zajistit si nezbytné léky, případně rehabilitační a další ochranné pomůcky. V souvislosti s popsanými zdravotními obtížemi trpí bolestmi, když do budoucna lze předpokládat jejich další zhoršování, je tak přesvědčen o tom, že jej do budoucnosti čekají jen další bolesti a utrpení, nechce žít v neustále bolesti, když takový život považuje za zcela nedůstojný. 2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 12. 2021, č. j. 21 Nc 451/2018-319, návrh žalobce, aby soud rozhodl o přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanázie, zamítl (výrok I.), Mgr. Janu Kvapilovi, advokátovi, za výkon funkce procesního opatrovníka přiznal odměnu ve výši 6 600 Kč (výrok II.), státu – České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a konečně uvedl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Soud prvního stupně provedl dokazování a dospěl k závěru, že podanému návrhu nelze vyhovět, neboť eutanázie není v České republice povolena a jednání, jehož se žalobce po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 Co 52/2022-354, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), ve výroku IV. jej změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 256 Kč (výrok II.), a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že „vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně“, která považoval za správná a úplná a přisvědčil i jeho právnímu hodnocení, když v plné shodě s ním akcentoval, že otázka úpravy eutanázie či asistované smrti je věcí státu, jeho právního řádu. Dále uzavřel, že pro žalobcem navrhovaný zásah do osobní integrity neexistuje v České republice zákonný rámec, když odpovídající právní úprava je obsažena zejména v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákonu č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 4. K dovolání žalobce pak Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 24 Cdo 2237/2022-382, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 Co 52/2022-354, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2021, č. j. 21 Nc 451/2018-319, vyjma výroku II. (o přiznání odměny ustanovenému opatrovníkovi) zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl zejména, že v projednávané věci soud prvního stupně rozhodl o tom, že „návrh navrhovatele, aby soud rozhodl o přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanázie, se zamítá“, že takový výrok je zjevně neurčitý, neboť rozhoduje-li soud o zásahu do integrity [lhostejno přitom, zda vyslovuje s tímto zásahem „souhlas“ nebo k němu “přivoluje“ (zákonodárce v § 100 až § 103 o. z. užívá oba termíny promiscue)], musí vždy jednoznačným a určitým způsobem vymezit k jakému konkrétnímu úkonu (zásahu) je souhlas udílen, že „obdobné náležitosti jsou kladeny na návrh, jímž je zahajováno řízení (srov. zejména § 100 odst. 2 o. z.), resp. na usnesení o zahájení řízení z moci úřední [jde-li o řízení, které lze podle § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) zahájit i bez návrhu] a samozřejmě i na výrokovou část konečného rozhodnutí ve věci“ a že „uvedené požadavky je třeba mutatis mutandis vztáhnout i na obecnou žalobu projednávanou mimo rámec řízení upravených v § 65 z. ř. s.“. Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že „pojem eutanázie je pojmem mnohovýznamovým, a proto právně neurčitým, který sám o sobě, bez dalšího upřesnění, není způsobilý jednoznačně, určitě a nepochybně definovat zásah, jež má být na základě souhlasu (přivolení) soudu proveden“ a že žalobce v závěru řízení ústy svého soudem ustanoveného opatrovníka uvedl, že navrhuje, aby soud „povolil podání letálního (rozuměj smrtícího – poznámka Nejvyššího soudu) prostředku navrhovateli lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti navrhovatele, jehož účelem bude ukončení života navrhovatele“ (srov. podání na č. l. 289 verte spisu), s tímto návrhem (popř. upřesněním původního návrhu) se však soud prvního stupně nijak nevyrovnal, a proto „výrok, který přijal do výroku I. svého rozsudku soud prvního stupně je neurčitý a vytýkaný nedostatek nezhojil ani odvolací soud“. 5. Okresní soud v Pardubicích tedy přistoupil k znovuprojednání žaloby, a to v řízení sporném dle pravidel části třetí občanského soudního řádu a vyzval žalobce k doplnění žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 cit. zákona. Žalobce dne 7. 12. 2022 soudu prvního stupně sdělil, že „se svým návrhem domáhá povolení zásahu do své osobní integrity, spočívajícího v podání smrtícího prostředku lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce“. 6. Po provedeném dokazování shledal Okresní soud v Pardubicích tento návrh žalobce (tj., aby byl povolen zásah do jeho osobní integrity spočívající v podání smrtícího prostředku žalobci lékařem na základě jeho výslovné a dobrovolné žádosti, jehož účelem bude ukončení života žalobce) nedůvodným, a proto žalobu rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 18 C 175/2022-467, zamítl (výrok I.), a dále určil, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 636 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.) a že opatrovníkovi žalobce Mgr. Janu Kvapilovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 200 Kč, které budou vyplaceny z prostředků Okresního soudu v Pardubicích (výrok III.). K věcné legitimaci soud prvního stupně uvedl, že žalobci svědčí aktivní věcná legitimace, neboť žádá o povolení tzv. vyžádané eutanázie. Žádost žalobce pak nesměřuje vůči konkrétnímu zdravotnickému zařízení či konkrétnímu lékaři, ale obecně vůči České republice – Ministerstvu zdravotnictví, nicméně se týká zdravotních služeb, kde je dotčenou organizační složkou státu ministerstvo zdravotnictví, tudíž soud prvního stupně dovodil i pasivní věcnou legitimaci žalované k vedení tohoto sporu. Dále soud prvního stupně uvedl, že „zásah do integrity fyzické osoby souvisí převážně se snahou o příznivé ovlivnění zdravotního stavu (na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu, případně jen za účelem zmírnění utrpení a zachování kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí (§ 5 odst. 2 písm. d/ a h/ zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách), a jako každá jiná zdravotní služba musí být poskytována na náležité odborné úrovni (tzv. lege artis, srov. § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách)“ a že „zásah do integrity člověka, který se neopírá o žádný zákonem uznaný důvod, představuje újmu na přirozených právech dotčené osoby, a je proto protiprávní“. Soud prvního stupně dále k námitkám žalobce o zlodějském režimu v České republice předně uvedl, že tato tvrzení