24 Cdo 423/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 423/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2021 Spisová značka:24 Cdo 423/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.423.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Určení otcovství Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 418 předpisu č. 292/2013Sb. § 96 odst. 1 o. s. ř. § 96 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 11. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3241/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 423/2021-98 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci navrhovatele A. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Lenkou Řehulovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská č. 121/1, proti nezletilému AAAAA (pseudonym), narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému kolizním opatrovníkem statutárním městem Brnem, se sídlem magistrátu v Brně, Dominikánské náměstí č. 196/1, a matce H. F., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova č. 615/6, o určení otcovství, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 84 Nc 704/2019, o dovolání matky H. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2020 č.j. 70 Co 159/2020-50, takto: I. Dovolání matky H. F. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Navrhovatel se domáhal určení, že je otcem nezletilého AAAAA. Návrh (podaný u soudu dne 16.4.2019) odůvodnil tím, že se „cítí být“ biologickým otcem nezletilého, když „sama matka nezl. ho za otce nezl. v počátku svého těhotenství označila“, a navrhovatel „je přesvědčen o tom, že je jediným mužem, se kterým matka v době rozhodné pro početí měla intimní styk“. Podle jeho názoru je v zájmu nezletilého znát svého biologického otce, jakož je i v jeho zájmu, aby se biologický otec podílel na jeho výchově a stýkal se s ním. Současně zdůraznil, že jeho „hlavním motivem pro podání tohoto návrhu“ je snaha chránit co nejlépe zájmy nezletilého a že je připraven se o nezletilého postarat také po stránce finanční a adekvátním způsobem matce přispívat na jeho výživu. Podáním ze dne 14.5.2020 navrhovatel, ač „je nadále přesvědčen o svém otcovství k nezletilému“, vzal „po dlouhé a velmi zralé úvaze v zájmu šetření budoucího psychického a fyzického vývoje nezl. AAAAA, ale také s ohledem na silně negativistický postoj matky nezl.“ zpět svůj návrh na určení otcovství k nezletilému. Městský soud v Brně usnesením ze dne 10.6.2020 č.j. 84 Nc 704/2019-36 rozhodl, že zpětvzetí návrhu není účinné. Vycházel z podání opatrovníka, který se vyjádřil tak, že se zpětvzetím návrhu nelze souhlasit za nezletilého, neboť je v jeho zájmu, aby svého biologického otce měl zapsaného v rodném listě. Soud prvního stupně shledal důvody uváděné opatrovníkem „za natolik vážné, že vyhodnotil zpětvzetí návrhu jako neúčinné“. K odvolání matky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14.10.2020 č.j. 70 Co 159/2020-50 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že podle judikatury dovolacího soudu vážným důvodem pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. se zpravidla rozumí okolnosti, z nichž lze dovodit, že zpětvzetím návrhu je žalovaný ohrožen ve svých oprávněných zájmech. Nejlepším zájmem dítěte v řízení o určení otcovství je – jak odvolací soud dále uvedl – soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím, a pokud není tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, které rodičovství převažuje. Nejlepší zájem dítěte je v tomto řízení uskutečňován již tím, že právní norma za otce označuje muže, který s matkou v rozhodné době souložil, nevylučují-li to závažné okolnosti. Zájem dítěte přitom může být v rozporu se zájmy jednoho i obou rodičů. Dojde-li v konkrétní věci ke kolizi, musí zájem dítěte převážit jak nad zájmy matky, tak otce. V daném případě je podle názoru odvolacího soudu oprávněným zájmem nezletilého znát svého biologického otce, i když si to matka nepřeje, a „je proto žádoucí, aby bylo v řízení pokračováno“. K námitce matky, že současná stabilita soukromých a rodinných poměrů a vůle matky i domnělého otce nepokračovat v řízení by měly převážit nad zájmem opatrovníka určit dítěti matrikového otce, odvolací soud uvedl, že kdyby bylo řízení pro zpětvzetí návrhu zastaveno, může opatrovník podle ustanovení § 415 odst. 3 z.ř.s. podat nový návrh na určení otcovství; zastavení řízení by proto bylo v rozporu se zásadou ekonomie řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala matka dovolání (k jeho „doplnění“, učiněnému po uplynutí dovolací lhůty, dovolací soud s ohledem na ustanovení § 242 odst. 4 o. s. ř. nepřihlížel). Namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda pro rozhodnutí o (ne)účinnosti zpětvzetí návrhu na určení otcovství je zájem dítěte znát svého biologického otce jediným relevantním zájmem, nebo zda je třeba vzít do úvahy i další zájmy dítěte s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Zdůraznila, že ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod existujícímu rodinnému životu, i když pouze ve formě neúplné rodiny, musí být zaručena ochrana před nepřiměřenými zásahy ze strany státu, tedy i před vynucováním pokračování řízení o určení otcovství, pokud to navíc ani není v zájmu dítěte, kterému může pokračování v řízení způsobit „s ohledem na jeho specifické potřeby“ újmu. To vyplývá „analogicky“ i z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kříž vs. Česká republika (stížnost č. 26634/03), podle kterého „povinnost státních orgánů přijímat opatření k usnadnění styků rodiče s dítětem není absolutní, zejména v případě, kdy se ještě neznají…“, tedy v určitých případech je přípustné, aby při rozhodování o právním (ne)rodičovství nad biologickou realitou převážila realita sociální. Podle názoru dovolatelky musí být nejlepší zájem dítěte v rámci individuáních rozhodnutí „hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte“. Má za to, že v daném případě musí být nejlepší zájem nezletilého – kromě zohlednění vůle matky i domnělého otce v řízení dále nepokračovat – posuzován i vzhledem k možným důsledkům do psychického (zdravotního) stavu nezletilého, který trpí poruchou autistického spektra (spolu s výraznými projevy syndromu ADHD) a kvůli tomu je značně fixován na matku, špatně snáší jakékoliv změny a potřebuje především klid. Řízení o určení otcovství se přitom psychického stavu nezletilého „nepřímo dotýká tím, že je silně ovlivněn prožíváním situace ze strany matky“, tedy „jakýkoli stresový faktor působící na matku (jako například vedení soudního řízení) se bezpochyby negativně odráží i na psychickém stavu nezletilého“. Za situace, kdy matka je schopna plnit všechny potřeby nezletilého sama či za pomoci širší rodiny, se dovolatelka domnívá, že v daném případě potřeba stability rodinného a sociálního prostředí nezletilého by měla převážit nad zájmem na sjednocení rodiny. Podle jejího názoru nelze přehlédnout ani to, že mezi domnělým otcem a nezletilým doposud nevznikl žádný vztah a že mezi matkou a domnělým otcem je problematický a napjatý vztah, který do budoucna může mít negativní vliv na osobnostní rozvoj dítěte a jeho psychický stav. V zájmu dítěte je sice bezpochyby soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím otce, avšak v daném případě žádný z těchto prvků rodičovství fakticky neexistuje. Za tohoto stavu by proto další pokračování v soudním řízení o určení otcovství a na tomto základě vzniklý vztah mezi domnělým otcem a nezletilým mohl představovat pro nezletilého větší újmu než prospěch. Kromě toho dovolatelka namítala, že úvaha odvolacího soudu o tom, že by v případě zastavení řízení mohl opatrovník podat nový návrh na určení otcovství, je bezpředmětné, neboť podat nový návrh není povinností opatrovníka. Navíc „není běžné, že by stát u všech dětí, které nemají v rodném listě uvedeného otce, aktivně pátral po biologickém otci a následně podával návrhy na určení otcovství, takže není zřejmé, proč by tak měl opatrovník činit v tomto případě, kde k tomu chybí vůle matky i domnělého otce“. Závěrem dovolatelka uvedla, že do budoucna „nehodlá nezletilému tajit, kdo je jeho biologický otec, na druhou stranu, pokud by se v jejím životě objevil muž, který by byl ochoten a schopen řádně plnit společenskou a sociální roli otce, tak má dovolatelka za to, že není proti zájmu dítěte, aby mělo takový vzor, samozřejmě s tím, že bude vědět, kdo je jeho biologický otec“. Dovolatelka navrhla, aby dovol