24 Cdo 668/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 668/2022 citace  Právní věta:Spadá-li určité právní jednání (výstraha před vyloučením a navazující rozhodnutí představenstva o vyloučení člověka omezeného ve svéprávnosti z bytového družstva) do rozsahu, v němž je svéprávnost osoby omezena, jedná za opatrovance (člověka omezeného ve svéprávnosti) v této záležitosti jeho (hmotněprávní) opatrovník, vůči němuž je třeba tato právní jednání směřovat, včetně případného doručování písemností. K tomu, aby v takovém případě nastaly účinky hmotněprávního jednání vůči osobě omezené ve svéprávnosti, musí být hmotněprávní jednání doručeno hmotněprávnímu opatrovníkovi této osoby je-li doručeno pouze osobě omezené ve svéprávnosti (opatrovanci), pak účinky hmotněprávního jednání nenastanou do té doby, dokud nebude řádně doručeno rovněž jejímu (hmotněprávnímu) opatrovníkovi. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2022 Spisová značka:24 Cdo 668/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.668.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Opatrovník hmotně právní [ Opatrovník ] Vyloučení člena družstva Doručování Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 o. z. § 465 o. z. § 615 předpisu č. 90/2012 Sb. § 617 předpisu č. 90/2012 Sb. § 618 předpisu č. 90/2012 Sb. § 619 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 3. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:100 / 2023 Anotace:Žalobkyně se u soudu prvního stupně domáhala určení, že její členství v žalovaném družstvu ke dni rozhodnutí soudu trvá. Žalobkyně byla členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu od roku 2011. V roce 2018 však představenstvo družstva rozhodlo o vyloučení žalobkyně z důvodu hrubého porušování povinností. Rozhodnutí představenstva jí bylo doručeno vhozením zásilky do schránky a žalobkyně se o něm dozvěděla až po více než dvou měsících (z důvodu svého zdravotního stavu se totiž na adrese nájemního bytu nezdržovala). Přestože byla žalobkyně rozhodnutím soudu omezena ve svéprávnosti, rozhodnutí nebylo doručeno jejímu opatrovníku. Soud prvního stupně žalobu zamítl. Shledal, že ze strany družstva byly splněny všechny zákonné požadavky, rozhodnutí bylo doručeno řádným způsobem a žalobkyně podala námitky opožděně. Omezení svéprávnosti, podle nalézacího soudu, nezabraňovalo žalobkyni oznámit družstvu změnu svého bydliště. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal přitom na § 508 z. o. k., dle nějž má každý člen družstva bez zbytečného odkladu povinnost oznámit jakoukoli změnu údajů, včetně změny bydliště. Doručovalo-li družstvo výstrahu i rozhodnutí na adresu uvedenou v seznamu členů, postupovalo řádně. Odvolací soud se v tomto smyslu ztotožnil se závěry soudu prvého stupně. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval řešením otázky formulované dovolatelkou, komu je třeba doručit rozhodnutí o vyloučení člena z družstva (případně i předchozí písemnou výstrahu před vyloučením), jestliže členem družstva je osoba omezená ve svéprávnosti. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 668/2022-182 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ditou Vávrovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Nad Celnicí č. 388, proti žalovanému S. b. d. N., d. se sídlem v XY, IČO XY, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 19/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2021 č.j. 6 Cmo 264/2020-143, takto: I. Rozsudek vrchního soudu se ve výroku I. mění takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.10.2019 č.j. 37 Cm 19/2018 -106 se v zamítavém výroku I. o věci samé mění tak, že se určuje, že členství žalobkyně v žalovaném družstvu „trvá i nadále“. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19.872,- Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.524,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.800,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Dity Vávrové, advokátky se sídlem v Náchodě, Nad Celnicí č. 388. Odůvodnění: Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby bylo určeno, že členství žalobkyně v žalovaném družstvu „ke dni rozhodnutí soudu nadále trvá“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je členkou žalovaného bytového družstva od roku 2011 a že jí žalovaný od 3.3.2011 přenechal do nájmu družstevní byt č. 149/072 o velikosti 1+1 v 7. podlaží domu č. p. XY v XY, ulice XY. Dne 14.3.2018 rozhodlo představenstvo žalovaného na své schůzi o vyloučení žalobkyně ze žalovaného družstva, neboť žalobkyně navzdory výstraze, zaslané dne 14.9.2017 z důvodu hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu družstevního bytu žalobkyní (porušování domovního řádu, rušení nočního klidu), nezjednala nápravu a toto hrubé porušování povinností trvá. Rozhodnutí však žalobkyni nebylo doručeno do vlastních rukou, protože se žalobkyně na adrese uvedeného bytu nezdržuje, je v něm odpojen přívod elektrického proudu a žalobkyně z důvodu nepříznivého zdravotního stavu (léčí se dlouhodobě s psychickou nemocí a je invalidou III. stupně) bydlí společně se synem A. S. u své matky na adrese XY. Rozhodnutí o vyloučení bylo žalobkyni doručeno pouze obyčejnou poštou vhozením do schránky. O tom se žalobkyně dozvěděla až dne 29.5.2018, o žádné výstraze informována nebyla. Proti rozhodnutí o vyloučení žalobkyně podala (prostřednictvím advokátky) dne 4.5.2018 námitky, žalovaný se však odmítl jimi zabývat pro jejich opožděnost. Podle názoru žalobkyně však k jejímu vyloučení ze žalovaného družstva nedošlo, neboť rozhodnutí o jejím vyloučení (ani předchozí výstraha) jí nebylo řádně doručeno, a nelze s ním spojovat žádné právní následky. Žalobkyně je podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26.2.2015 č.j. 0 Nc 43/2014-49 osobou omezenou ve svéprávnosti, a proto měly být výše uvedené písemnosti žalovaného doručeny rovněž jejímu opatrovníkovi, což se ovšem nestalo. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně zdůvodnila tím, že žalovaný již na ni podal žalobu na vyklizení bytu, v rámci níž se již soud nemůže platností vyloučení z družstva zabývat. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7.10.2019 č.j. 37 Cm 19/2018-106 zamítl žalobu o určení, že členství žalobkyně v žalovanému družstvu „trvá i nadále“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že představenstvo žalovaného družstva řádně projednalo hrubé porušování povinností uživatele družstevního bytu žalobkyní (opakované porušování denního i nočního klidu synem žalobkyně, který do bytu pravidelně dochází s kamarády), a že jak výstrahu před vyloučením, tak i následné rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva „dostatečně objektivizovalo“. Obě písemnosti, které byly řádně doručovány na adresu žalobkyně uvedené v seznamu členů žalovaného, si žalobkyně ve stanovené lhůtě nevyzvedla a námitky proti vyloučení podala opožděně. Soudu prvního stupně sice „neunikla“ skutečnost, že žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26.2.2015 č.j. 0 Nc 43/2014-49 omezena ve způsobilosti k právním „úkonům“, a to „nikoliv zanedbatelným způsobem“ (není způsobilá k právním jednáním spočívajícím v nakládání s majetkem převyšujícím hodnotu 20.000,- Kč, není způsobilá se zavazovat k plnění, jehož hodnota převyšuje částku 20.000,- Kč, a není způsobilá spravovat jmění svého nezletilého syna a určit místo jeho bydliště), a že jí proto byl ustanoven opatrovník – město Náchod, avšak podle jeho názoru nelze přehlédnout, že podle závěrů znalce z oboru psychiatrie MUDr. Mária Bysse, ze kterého vycházel soud ve věci omezení svéprávnosti žalobkyně, „byla žalobkyně v rozhodném období schopna porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy, byla schopna obstarávat své záležitosti, včetně jednání na úřadech a byla též schopna účasti na soudním řízení“. Proto podle mínění soudu prvního stupně se žalobkyně nemůže s odkazem na omezení svéprávnosti „vyvinit“ ze všech povinností, které jí zákon v dané věci ukládal, především „má soud na mysli“ povinnost ohlásit změnu svého bydliště. Jestliže žalobkyně této „nenáročné“ povinnosti nedostála, „je nutno její nečinnost jí přičíst k tíži“. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29.9.2021 č.j. 6 Cmo 264/2020-145 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna „nahradit“ žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2.550,- Kč. Odvolací sou