24 Cdo 668/2022 – Nejvyšší soud

24 Cdo 668/2022-182 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ditou Vávrovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Nad Celnicí č. 388, proti žalovanému S. b. d. N., d. se sídlem v XY, IČO XY, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 19/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2021 č.j. 6 Cmo 264/2020-143, takto: I. Rozsudek vrchního soudu se ve výroku I. mění takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.10.2019 č.j. 37 Cm 19/2018 -106 se v zamítavém výroku I. o věci samé mění tak, že se určuje, že členství žalobkyně v žalovaném družstvu „trvá i nadále“. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19.872,- Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.524,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.800,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Dity Vávrové, advokátky se sídlem v Náchodě, Nad Celnicí č. 388. Odůvodnění: Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby bylo určeno, že členství žalobkyně v žalovaném družstvu „ke dni rozhodnutí soudu nadále trvá“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je členkou žalovaného bytového družstva od roku 2011 a že jí žalovaný od 3.3.2011 přenechal do nájmu družstevní byt č. 149/072 o velikosti 1+1 v 7. podlaží domu č. p. XY v XY, ulice XY. Dne 14.3.2018 rozhodlo představenstvo žalovaného na své schůzi o vyloučení žalobkyně ze žalovaného družstva, neboť žalobkyně navzdory výstraze, zaslané dne 14.9.2017 z důvodu hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu družstevního bytu žalobkyní (porušování domovního řádu, rušení nočního klidu), nezjednala nápravu a toto hrubé porušování povinností trvá. Rozhodnutí však žalobkyni nebylo doručeno do vlastních rukou, protože se žalobkyně na adrese uvedeného bytu nezdržuje, je v něm odpojen přívod elektrického proudu a žalobkyně z důvodu nepříznivého zdravotního stavu (léčí se dlouhodobě s psychickou nemocí a je invalidou III. stupně) bydlí společně se synem A. S. u své matky na adrese XY. Rozhodnutí o vyloučení bylo žalobkyni doručeno pouze obyčejnou poštou vhozením do schránky. O tom se žalobkyně dozvěděla až dne 29.5.2018, o žádné výstraze informována nebyla. Proti rozhodnutí o vyloučení žalobkyně podala (prostřednictvím advokátky) dne 4.5.2018 námitky, žalovaný se však odmítl jimi zabývat pro jejich opožděnost. Podle názoru žalobkyně však k jejímu vyloučení ze žalovaného družstva nedošlo, neboť rozhodnutí o jejím vyloučení (ani předchozí výstraha) jí nebylo řádně doručeno, a nelze s ním spojovat žádné právní následky. Žalobkyně je podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26.2.2015 č.j. 0 Nc 43/2014-49 osobou omezenou ve svéprávnosti, a proto měly být výše uvedené písemnosti žalovaného doručeny rovněž jejímu opatrovníkovi, což se ovšem nestalo. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně zdůvodnila tím, že žalovaný již na ni podal žalobu na vyklizení bytu, v rámci níž se již soud nemůže platností vyloučení z družstva zabývat. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7.10.2019 č.j. 37 Cm 19/2018-106 zamítl žalobu o určení, že členství žalobkyně v žalovanému družstvu „trvá i nadále“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že představenstvo žalovaného družstva řádně projednalo hrubé porušování povinností uživatele družstevního bytu žalobkyní (opakované porušování denního i nočního klidu synem žalobkyně, který do bytu pravidelně dochází s kamarády), a že jak výstrahu před vyloučením, tak i následné rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva „dostatečně objektivizovalo“. Obě písemnosti, které byly řádně doručovány na adresu žalobkyně uvedené v seznamu členů žalovaného, si žalobkyně ve stanovené lhůtě nevyzvedla a námitky proti vyloučení podala opožděně. Soudu prvního stupně sice „neunikla“ skutečnost, že žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26.2.2015 č.j. 0 Nc 43/2014-49 omezena ve způsobilosti k právním „úkonům“, a to „nikoliv zanedbatelným způsobem“ (není způsobilá k právním jednáním spočívajícím v nakládání s majetkem převyšujícím hodnotu 20.000,- Kč, není způsobilá se zavazovat k plnění, jehož hodnota převyšuje částku 20.000,- Kč, a není způsobilá spravovat jmění svého nezletilého syna a určit místo jeho bydliště), a že jí proto byl ustanoven opatrovník – město Náchod, avšak podle jeho názoru nelze přehlédnout, že podle závěrů znalce z oboru psychiatrie MUDr. Mária Bysse, ze kterého vycházel soud ve věci omezení svéprávnosti žalobkyně, „byla žalobkyně v rozhodném období schopna porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy, byla schopna obstarávat své záležitosti, včetně jednání na úřadech a byla též schopna účasti na soudním řízení“. Proto podle mínění soudu prvního stupně se žalobkyně nemůže s odkazem na omezení svéprávnosti „vyvinit“ ze všech povinností, které jí zákon v dané věci ukládal, především „má soud na mysli“ povinnost ohlásit změnu svého bydliště. Jestliže žalobkyně této „nenáročné“ povinnosti nedostála, „je nutno její nečinnost jí přičíst k tíži“. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29.9.2021 č.j. 6 Cmo 264/2020-145 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna „nahradit“ žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2.550,- Kč. Odvolací soud s poukazem na ustanovení § 508 zákona o obchodních korporacích zdůraznil, že každý člen družstva má povinnost oznámit družstvu bez zbytečného odkladu jakoukoli změnu údajů, jež jsou ve vztahu k jeho osobě uvedeny v seznamu členů, tedy i změnu bydliště. Jestliže tak neučiní, „vystavuje se nebezpečí nedoručení důležitých písemností“, aniž by se však mohl bránit tvrzením, že mu ze strany družstva nebylo řádně doručeno. V daném případě žalovaný postupoval v souladu s ustanovením § 621 zákona o obchodních korporacích a se stanovami družstva, jestliže žalobkyni doručoval jak výstrahu, tak následné rozhodnutí i vyloučení z družstva na adresu žalobkyní uváděnou v seznamu členů, a tudíž „je nutno na uvedené listiny nahlížet jako na listiny, jejichž obsah byl adresátovi řádně oznámen“. Následným marným uplynutím třicetidenní lhůty k podání námitek „ke shromáždění delegátů“ (správně „k členské schůzi“) ve smyslu ustanovení § 619 zákona o obchodních korporacích „došlo k završení procesu vyloučení žalobkyně ze žalovaného bytového družstva“ a k zániku jejího členství. Námitku žalobkyně, že jako člověk omezený ve svéprávnosti nebyla schopna posoudit následky neoznámení změny bydliště a že korespondence týkající se výstrahy i následného vyloučení měla být doručována rovněž jejímu opatrovníkovi městu Náchod, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že žalovaný o omezení svéprávnosti žalobkyně (které ostatně podle „závazného výroku“ rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26.2.2015 č.j. 0 Nc 43/2014-49 znamenalo omezení toliko ve finančních záležitostech) a o jejím opatrovníkovi „evidentně neměl informace“, a že navíc žalobkyně i podle výňatku ze závěrů znalců obsažených ve výše citovaném rozsudku „byla schopna porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy, byla schopna obstarávat své záležitosti, včetně jednání na úřadech a byla též schopna účasti na soudním řízení“. Z toho podle názoru odvolacího soudu „nepochybně plyne, že žalobkyně byla schopna sdělit adresu svého bydliště do seznamu členů tak, aby jí bylo možno družstvem doručovat“. Předmětný problém totiž – jak odvolací soud zdůraznil – „nevyplývá z toho, že by žalobkyně nebyla schopna se z důvodu neoznámení záležitosti družstvem opatrovníkovi bránit vyloučení z družstva, ale z toho, že se o vyloučení (včas) nedozvěděla, ačkoli bylo v jejích mentálních i fyzických schopnostech sdělit svoji aktuální adresu (adresu člena družstva) žalovanému“. Za tohoto stavu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „z důvodu řádného ukončení procesu vyloučení z družstva nelze žalobě vyhovět“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že odvolací soud nesprávně vyřešil otázku, zda žalobkyni, která je omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá k právnímu jednání spočívajícímu v nakládání s majetkem převyšujícím hodnotu 20.000,- Kč, a byl jí soudem jmenován veřejný opatrovník k zastupování při právních jednáních v rozsahu omezení, bylo možno platně (řádně) doručit výstrahu před vyloučením z družstva a následně samotné rozhodnutí o vyloučení z družstva bez toho, že by takové rozhodnutí bylo doručeno rovněž jejímu opatrovníkovi, který by následně za dovolatelku mohl podat námitky proti tomuto rozhodnutí. Soudy obou stupňů podle názoru dovolatelky pochybily, jestliže se odvolávají na skutečnost, že dovolatelce nic nebránilo oznámi