24 Cdo 682/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 682/2024 citace  Název judikátu:Vydání věci ze soudní úschovy, když o uložení do úschovy rozhodl orgán činný v trestním řízení podle § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2025 Spisová značka:24 Cdo 682/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.682.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úschova Dotčené předpisy:§ 299 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 682/2024-227 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyně JUDr. Jiřiny Lužové, IČO 44686650, sídlem Dušní 866/22, Staré Město, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a.s. v likvidaci, IČO 25083325, sídlem U Trezorky 921/2, Jinonice, 158 00 Praha 5, proti žalované JUVI spol. s r.o. v likvidaci, IČO 48110418, sídlem Počernická 3410/1a, Strašnice, 108 00 Praha 10, o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 283/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 Co 234/2022-199, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 Co 234/2022-199, se odmítá. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 10. 6. 2022, č. j. 15 C 283/2021-136, rozhodl, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 35 Sd 16/2016, tj. finančních prostředků ve výši 4 965 958,72 Kč, žalobkyni a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 10. 2022, č. j. 30 Co 234/2022-199, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 2. Soudy obou stupňů vycházely z následujícího skutkového stavu. V řízení vedeném pod sp. zn. 35 Sd 16/2016 jsou u Okresního soudu v Liberci v úschově finanční prostředky ve výši 4 965 958,72 Kč, které byly zajištěny a posléze složeny do soudní úschovy Policií ČR. Žalobkyně se žalobou domáhá nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy vůči žalované s tím, že je to právě ona, komu svědčí vlastnické právo k finančním prostředkům složeným do soudní úschovy, neboť finanční prostředky v uvedené výši se před jejich zajištěním nacházely na účtu vedeném jí jako bankou. Platí přitom, že prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu nejsou ve vlastnictví majitele účtu, ale ve vlastnictví peněžního ústavu. Ti, kdo tvrdí, že mají pohledávku na výplatu prostředků z účtu, by měli takovou pohledávku případně uplatnit u žalobkyně. Žalobkyně byla rovněž posledním příjemcem, který finanční prostředky po právu držel a tyto vydal policejnímu orgánu.1. 2. K založení bankovního účtu č. XY vedeného u žalobkyně (tehdy pod obchodní firmou Volksbank CZ, a.s.) došlo dne 5. 1. 2006 M. V., a to za použití falešného občanského průkazu. Účet měl být založen ve prospěch žalované. Obvodní soud pro Prahu 2 trestním příkazem sp. zn. 2 T 79/2006 ze dne 30. 5. 2006 shledal M. V. vinným stručně řečeno tím, „že dne 5. 1. 2006 založil pomocí padělaného občanského průkazu znějícího na jméno J. M. na pobočce Volksbank CZ, a.s. běžný účet pro společnost JUVI spol. s r. o. a dne 13. 2. 2006 se za pomoci stejného občanského průkazu pokusil z tohoto účtu vybrat finanční prostředky, které na něj byly mezitím převedeny, čímž spáchal trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny, jakož i trestný čin poškozování cizích práv. Dne 6. 4. 2012 byly peníze složené na uvedený účet vydány žalobkyní (tehdy pod obchodní firmou Volksbank CZ, a.s.) na účet Policejního prezidia České republiky. Usnesením Policie ČR – Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV ze dne 2. 1. 2017 pak byla do úschovy Okresního soudu v Liberci uložena finanční hotovost ve výši 4 965 958,72 Kč z účtu Policejního prezidia České republiky, a to z důvodu, že nebylo zjištěno, kdo „vložil“ peníze na účet založený na jméno žalované. Žalobkyně dne 17. 4. 2012 odstoupila od smlouvy o běžném účtu ze dne 5. 1. 2006. 3. Soud prvního stupně svůj rozsudek odůvodnil tím, že dle ustálené judikatury finanční prostředky složené na bankovním účtu nejsou ve vlastnictví jeho majitele, nýbrž peněžního ústavu (banky), zatímco majiteli svědčí pouze obligační právo (vůči bance) na výplatu. Předmětné peněžní prostředky jsou tedy ve vlastnictví žalobkyně a nikoliv žalované. 4. Odvolací soud však s takovým závěrem nesouhlasil. Smlouva o běžném účtu nebyla platně uzavřena, a proto s ní nelze spojovat žádné právní účinky. Na žalobkyni nelze hledět jako na majitele finančních prostředků, které byly vloženy na účet založený na základě této absolutně neplatné smlouvy. Judikatorní závěry Nejvyššího soudu aplikované soudem prvního stupně (např. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 975/2013 ze dne 3. 8. 2015 či usnesení sp. zn. 28 Cdo 3136/2018 ze dne 5. 11. 2018) byly Nejvyšším soudem formulovány za skutkového stavu, kdy smlouva o běžném účtu (popř. vkladovém účtu) byla platně uzavřena. V tomto případě však žalobkyně držela finanční prostředky vložené na předmětný účet bez právního důvodu. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je dle odvolacího soudu skutečnost, že složením peněz do soudní úschovy, resp. ještě dříve na účet Policejního prezidia České republiky, došlo k oddělení těchto finančních prostředků od masy ostatních peněz spravovaných žalobkyní na základě smluv s jejími klienty. Za takové situace pak již nemůže obstát argumentace žalobkyně rozlišující na jedné straně prostředky na účtu ve vlastnictví peněžního ústavu a na straně druhé pohledávku majitele účtu. Vydáním peněz na účet Policejního prezidia České republiky a jejich následným složením do soudní úschovy žalobkyně ztratila jakoukoliv možnost s nimi disponovat. Od okamžiku složení finančních prostředků do soudní úschovy je to soud, kdo rozhoduje o tom, komu budou do úschovy složené finanční prostředky vydány, v nyní posuzovaném případě dle § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z.ř.s.“). Žalobkyně by tak musela prokázat, že jí svědčí subjektivní oprávnění k nakládání s těmito finančními prostředky, které by mělo oporu v hmotném právu. Existence takového oprávnění však v řízení zjištěna nebyla.1. 2. Žalobkyně se v odvolání dovolávala závěrů vyslovených v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 3. 2018, č. j. 83 Co 242/2018-156, že peněžní prostředky na účtu nejsou ve vlastnictví majitele účtu, ale ve vlastnictví peněžního ústavu. Odvolací soud k tomu uvedl, že „v uvedeném usnesení (vydaném v řízení o vydání peněz přihlašovateli JUVI spol. s r. o. v likvidaci) odvolací soud nezkoumal otázku platnosti smlouvy o běžném účtu ani to, zda žalobkyni v tomto konkrétním případě svědčí hmotněprávní důvod pro vydání předmětu úschovy. Odvolací soud v něm pouze obecně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k vlastnictví peněz na bankovním účtu, a to při posuzování otázky účastenství osob v řízení o vydání předmětu úschovy.“ II. Dovolání 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to proti oběma jeho výrokům. Dovolání odůvodnila tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. A to konkrétně při řešení následujících otázek: a) jaká je povaha finančních prostředků složených na bankovním účtu, zejména pak zda jsou vždy tyto prostředky v majetku peněžního ústavu, který vede daný bankovní účet; b) jaké jsou předpoklady absolutní neplatnosti právního úkonu dle ust. § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník; c) komu a za jakých okolností má být vydán předmět soudní úschovy (v tomto případě finanční prostředky) v návaznosti na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy dle ust. § 299 z.ř.s., jestliže prostředky byly do soudní úschovy složeny na základě rozhodnutí policejního orgánu dle ust. § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; d) jakým způsobem má odvolací soud aplikovat ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. 4. Pro stručnost Nejvyšší soud uvádí důvody předložené žalobkyní pouze ve vztahu k otázkám a) a c), protože ty jsou pro rozhodnutí stěžejní. Žalo