24 Cdo 931/2023 – Nejvyšší soud

24 Cdo 931/2023-341 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po P. Ř., posledně bytem v XY, zemřelém dne 24. října 2020, za účasti 1) E. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, 2) B. F., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 98, a 3) M. F., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 98, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 20 D 1269/2020, o dovolání E. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2022, č. j. 24 Co 214/2022-301, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. 20 D 1269/2020-259, stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele P. Ř. a jeho manželky E. K. částkou 107 965,85 Kč, schválil dohodu o vypořádání společného jmění manželů, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 303 982, 80 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 16 000 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti částkou 287 982,80 Kč, rozdělil pozůstalost podle závěti zůstavitele ze dne 18. 6. 2010 závětním dědicům B. F. a M. F. rovným dílem, ve smyslu tohoto rozdělení jim potvrdil nabytí dědictví a rozhodl také o nákladech řízení. V odůvodnění tohoto usnesení soud mimo jiné uvedl, že sporným majetkem ve společném jmění manželů, ke kterému se podle ustanovení § 162 odst. 2 z. ř. s. nepřihlíží, byl v tomto řízení zůstatek na účtu č. XY – sporožirový účet, vedený na jméno P. Ř. u České spořitelny, a.s., ke dni úmrtí zůstavitele ve výši 900 000 Kč. K odvolání E. K. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 24 Co 214/2022-301, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se stanoví obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky částkou 2 000 Kč, určuje se, že z tohoto společného majetku připadá do výlučného vlastnictví pozůstalé manželky hotovost 2 000 Kč a do pozůstalostního jmění po zůstaviteli patří pohledávka za pozůstalou manželkou 1 000 Kč, určuje se obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 1 171 492,80 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 16 000 Kč, čistá hodnota pozůstalosti částkou 1 155 492,80 Kč, rozděluje se pozůstalost podle závěti zůstavitele ze dne 18. 6. 2010 závětním dědicům B. F. a M. F. rovným dílem a potvrzuje se jim nabytí dědictví podle tohoto rozdělení (k označenému majetku). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil dědicům zaplatit hotové výdaje v řízení působících notářek, jako soudních komisařek. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud posoudil mezi účastníky spornou otázku ohledně zůstatku na účtu vedeném na jméno zůstavitele u České spořitelny, a.s., jako spor o otázku právní, nikoli spor skutkový, s tím, že je na místě tento právní spor vyřešit věcně v tomto pozůstalostním řízení. Na základě mezi účastníky řízení nesporného obsahu listin (dohody o zrušení věcného břemene a předkupního práva ze dne 20.7.2020 uzavřené mezi zůstavitelem, jako oprávněným, a B. F. a M. F., jako povinnými, a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. 12. 2012, uzavřené zůstavitelem, jako oprávněným, a B. F., jako povinnou) učinil závěr, že „zůstavitel obsahem posuzované dohody o zrušení věcného břemene a předkupního práva za úplatu, vážícího se k jeho výlučnému majetku v k. ú. XY, za svého života tzv. vyměnil obsah výlučně jen jemu svědčícího věcného práva, vážícího se k jeho výlučnému nemovitému majetku, za finanční náhradu (peníze)“; že za této situace představuje finanční náhrada pro zůstavitele to, co náleželo do jeho výlučného majetku a co mu bylo předmětnou dohodou zrušeno; proto tato finanční náhrada (majetková hodnota) představuje výlučný majetek zůstavitele, vyloučený ze zákonného režimu jeho společného jmění s manželkou, který mu byl za jeho života povinnými osobami prostřednictvím notářské úschovy zcela vyplacen na bankovní účet, který si na své jméno nově u České spořitelny zřídil, na němž nedošlo ke dni jeho smrti k tzv. smísení těchto finančních prostředků s jinými finančními prostředky. Současně odvolací soud uvedl, že pokud ze získané finanční náhrady ve výši 1 000 000 Kč zůstavitel za svého života bankovním příkazem poukázal částku 100 000 Kč na účet své manželky, pak z hlediska tvrzení účastníků řízení představuje poukázání této částky dar zůstavitele z jeho výlučného vlastnictví ve prospěch své manželky, a to do jejího výlučného vlastnictví. Vzhledem k tomu, že na účtu manželky nebyla tato darovaná částka s žádnými jinými finančními prostředky smísena, pak zůstatek na tomto jejím účtu ke dni smrti zůstavitele (60 000 Kč) představuje její výlučný majetek a nenáleží do společného jmění manželů; proto tento zůstatek na účtu vedeném na jméno pozůstalé manželky, stejně jako zůstatek 25 473,05 Kč na dalším účtu vedeném u České spořitelny, a.s., na jméno E. K., při rozhodování o obvyklé ceně majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky do společného jmění těchto manželů nezařadil. Proti usnesení odvolacího soudu podala E. K. dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou dovolací soud ve své rozhodovací činnosti dosud nevyřešil, a to otázky, zda náhradu za zrušení věcného břemene, spočívajícího v nároku oprávněné osoby na výplatu zisku z provozu nemovité věci, poskytnutou jednomu z manželů za trvání manželství, je třeba považovat za hodnotu, kterou nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví ve smyslu § 709 odst. 1 písm. d) o. z., nikoli za zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů ve smyslu § 709 odst. 2 o. z. Podle jejího názoru je nesporné, že pokud zůstavitel na základě zřízeného věcného břemene pobíral za trvání manželství výnosy z pronájmu nemovitostí nacházejících se na hlavním náměstí okresního města a využívaných jako obchodní a kancelářské prostory, které představovaly částku zpravidla přesahující 100 000 Kč ročně, stalo se toto finanční plnění součástí společného jmění manželů, a že pokud by nedošlo k uzavření dohody o zrušení věcného břemene ze dne 20. 7. 2020, pravidelná výplata výnosů z pronájmu nemovitostí by znamenala aktivum náležející do společného jmění manželů. Tím, že zůstavitel uzavřel s povinnými osobami dohodu o zrušení věcného břemene, v podstatě kapitalizoval budoucí hodnotu plnění, které by náleželo do společného jmění, a proto má náhrada za zrušení věcného břemene stejnou právní povahu jako výplata výnosu. Má za to, že i zůstavitel poskytnutou náhradu považoval za společný majetek, když ji nechal poukázat na dne 28. 7. 2020 nově zřízený účet u České spořitelny a současně určil manželku jako osobu disponující s peněžními prostředky na tomto účtu. S odkazem na právní úpravu nabývání věci do společného jmění manželů, která vychází ze zásady, že součástí společného jmění je vše, co nabude jeden z manželů za trvání manželství, s výjimkami uvedeným v ustanovení § 709 odst. 1 písm. a) až e) o. z., dále na ustanovení § 1011 o. z. vymezující předmět vlastnického práva, kterým mohou být věci hmotné i nehmotné, a na ustanovení § 979 o. z (podle něhož se ustanovení této hlavy použijí na práva jen připouští-li to jejich povaha), nepovažuje dovolatelka výklad ustanovení § 709 odst. 1 písm. d) o. z. odvolacím soudem za správný, neboť obsahem věcného břemene v této věci bylo pouze právo zůstavitele, které se svým obsahem blížilo finančnímu nároku zůstavitele na výplatu důchodu, a pojem právo ve smyslu nároku nelze zaměňovat s pojmem vlastnictví. Pokud odvolací soud aplikoval ustanovení § 709 odst. 1 písm. d) o. z. tak, že dohodu o zrušení věcného břemene a předkupního práva považoval za právní jednání vztahující se k výlučnému vlastnictví zůstavitele, rozšířil nepřípustným způsobem výluky z nabývání majetku do společného jmění manželů, a jeho rozhodnutí je tedy nesprávné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2022, č. j. 24 Co 214/2022-301, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. B. F. a M. F. ve společném vyjádření k dovolání pozůstalé manželky uvedli, že dovolání není přípustné, popř. je zjevně bezdůvodné. Napadené rozhodnutí řeší otázku transformace výlučného majetku jednoho z manželů v souladu se závěry „souhrnného rozhodnutí“ Cpj 86/71, bývalého NS ČSSR, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí pro rok 1972 pod č. 42/72, přičemž NS ČSSR je nutno z hlediska kontinuity práva na území České republiky považovat za předchůdce nynějšího dovolacího soudu. K právnímu posouzení věci pak zdůrazňují, že skutečnost, že zůstavitel zřídil pro výpl