25 Cdo 1050/2012 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1050/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2013 Spisová značka:25 Cdo 1050/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1050.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 652 obč. zák. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1050/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce E. G., zastoupeného JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 13, proti žalované LAUREA, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Bulharská 29, IČO: 60701595, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, o 34.471,61 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 127/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 44 Co 219/2010-250, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.955,60 Kč k rukám JUDr. Milana Vašíčka, MBA, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 57, do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. února 2010, č. j. 34 C 127/2003-215, zamítl žalobu na zaplacení částky 34.471,61 EUR s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce na základě smlouvy podstoupil dne 3. 5. 2001 a 30. 5. 2001 plastické operace u žalované, a to korekci očních víček, pozdvihnutí obočí, liposukci ramen a hrudníku, laserové ošetření a rhinoplastiku nosu a zaplatil za ně 12.752,99 DM, tj. 6.520,50 EUR. Zákroky byly provedeny lege artis, jejich výsledek však nebyl pro žalobce uspokojivý, zejména mu zůstaly rozsáhlé jizvy nad obočím, lipomatóza pravého prsu a další změny v oblasti horních víček a hřbetu nosu. Žalobce uplatnil nárok na vrácení částky zaplacené za obě operace (6.520,50 EUR), cestovného z místa svého bydliště k žalované (767,61 EUR), nákladů na vyšetření ze dne 26. 11. 2011 (81,60 EUR) a na lékařská potvrzení (10,95 EUR a 10,95 EUR), předpokládaných nákladů na operace k odstranění následků provedených operací (15.050,- EUR) a náhradu bolestného za prodělané operace u žalované ve výši 12.000,- EUR. Soud dovodil, že vzhledem k tomu, že smlouva o provedení operace, která je smlouvou nepojmenovanou podle § 51 obč. zák., nebyla žalobcem zrušena, nemá žalobce nárok na vrácení částky zaplacené za provedení operací. Tento nárok je nárokem z titulu odpovědnosti za vady, žalobce sice vady ve lhůtě žalované vytkl, od smlouvy však neodstoupil, takže se nemůže ve smyslu § 457 obč. zák. domáhat vrácení ceny, a reoperaci nabízenou žalovanou za účelem korekce výsledku operací odmítl. Ostatní uplatněné nároky, které soud posoudil jako náhradu škody, nejsou důvodné, neboť žádné protiprávní jednání žalované, jímž by bylo poškozeno zdraví žalobce, nebylo zjištěno. Na základě znaleckého dokazování bylo prokázáno, že všechny lékařské zákroky byly provedeny lege artis, odškodnění bolesti při podstoupených zákrocích žalobci nenáleží, a to i z toho důvodu, že sám se rozhodl pro lékařský zásah do svého těla. Předpoklad odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. spočívající v protiprávnosti jednání žalované není dán, zákrok se souhlasem žalobce byl proveden lege artis a před zákrokem byl žalobce o možných rizicích poučen. Neuspokojivý výsledek estetických operací nelze přičítat žalované, podle znaleckých posudků byl způsoben reakcí těla žalobce na provedené zákroky, přičemž reakce je vždy individuální a nelze ji předem předvídat. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 44 Co 219/2010-250, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním názorem, že smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouva inominátní dle § 51 obč. zák., nejblíže svým účelem ji lze přirovnat ke smlouvě o opravě a úpravě věci podle § 652 obč. zák. Všechny uplatněné nároky odvolací soud posoudil jako nároky z odpovědnosti za vady. Estetická plastická operace, není-li zákrok indikován zdravotně, není lékařským zákrokem prováděným v rámci péče o zdraví, ale jedná se o závazkový smluvní vztah mezi klientem a klinikou. Výsledkem operace v daném případě není vznik škody na zdraví, žalobce své nároky dovozuje ze skutečnosti, že výsledek operací neodpovídal výsledku přislíbenému žalovanou. Žalobce 17. 10. 2001 vytkl vady estetických zákroků žalované, smlouvu však nezrušil a neučinil žádný úkon, jímž by uplatnil nároky z vad vůči žalované ve smyslu § 507 odst. 1 obč. zák. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že porušení právní povinnosti ve vztahu k žalobci nebylo prokázáno a ani tvrzeno, podle závěrů znaleckého posudku byl postup žalované lege artis a práva z odpovědnosti za vady řádně neuplatnil. Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud jeho nároky po právní stránce posoudil jinak než soud prvního stupně, nicméně se jedná o věc zásadního právního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.), neboť otázka aplikace § 652 a § 499 a násl. obč. zák. na lékařské zákroky v oblasti plastické chirurgie nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena. Namítá, že odvolací soud neposoudil jeho nároky správně, když na lidské tělo aplikoval ustanovení vztahující se k věci a smlouvu účastníků posoudil jako smlouvu o opravě a úpravě věci podle § 652 obč. zák. Na lidské tělo však ustanovení vztahující se k věci nelze použít, a nelze tedy aplikovat ani ustanovení § 499 a násl. a § 507 odst. 1 obč. zák obč. zák. o vadách plnění. Uvádí, že zrušení smlouvy již není fakticky možné, neboť on již má zřetelné negativní následky chybně provedených operací a po nezdařených operacích ztratil důvěru ve zdravotnické zařízení žalovaného. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v případě plastické chirurgie se jedná o závazkový smluvní vztah mezi klientem a klinikou plastické chirurgie. Namítá, že i v případě plastické chirurgie se jedná o lékařský zákrok v rámci péče o zdraví a že i zde jsou lékaři povinni postupovat lege artis. Uvádí, že se v řízení domáhal odškodnění škody na zdraví, v žalobě uvedl, že za škodu považuje „rozsáhlé zjizvení, přetrvávající dermatochalasis...“, nešlo přitom jen o odchylku od zamýšleného výsledku operací, nýbrž o škodu na zdraví. Podle jeho názoru skutečným důvodem zamítnutí žaloby byla okolnost, že všechny znalecké ústavy v oboru plastické chirurgie v České republice jsou ve vztahu k žalovanému podjaté. Dovolatel rozepisuje rozdíly mezi znaleckým posudkem MUDr. Talábové a doc. Duškové a namítá, že neprovedení důkazu navrhovaným superrevizním znaleckým posudkem je vadou řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť oba soudy posoudily věc stejně, a ztotožnila se s jejich závěry. Neexistuje-li výslovná úprava, je soud povinen aplikovat analogickou úpravu, soudy nepochybily, když analogicky aplikovaly ust. § 499 a násl. § 652 a násl. obč. zák. Oba znalecké posudky se v podstatné části shodovaly, zejména v tom, že postup žalované byl lege artis, nebylo tedy důvodu k vypracování jiného znaleckého posudku. Povinnosti lékaře jsou stejné ve vztahu k pacientovi, který se podrobil plastické operaci, i k jiným pacientům. Nárok na vrácení ceny za operaci není nárokem z titulu náhrady škody, může být pouze nárokem ze závazkového vztahu, pro nárok žalobce na náhradu škody chybí jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to porušení právní povinnosti, žalovaná postupovala lege artis, jizvy a dermatochalasis jsou individuální a nepředvídatelnou reakcí těla na zákroky. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 2. listopadu 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského s