25 Cdo 1112/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1112/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1112/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1112.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Lhůta procesní [ Lhůty ] Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 o. s. ř. § 240 odst. 2 o. s. ř. § 229 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1112/2025-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: M. W., zastoupená Mgr. Theobaldem Ptoszkem, advokátem se sídlem Horní 1642/55, Ostrava, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 2. 2023, č. j. 13 C 141/2020-119 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 148/2023-125, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Co 148/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č. j. 4 Co 9/2024-164, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti v záhlaví uvedeným usnesením, jimiž soud prvního stupně odmítl pro opožděnost dovolání žalobkyně ze dne 19. 1. 2023 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 36 Co 269/2022-92, (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a vrácení soudního poplatku (výrok III) a vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok IV); odvolací soud uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III, odvolání do výroku IV napadeného usnesení odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Podle žalobkyně jsou napadená usnesení přepjatě formální. Namítala, že dovolání bylo podáno v souladu s poučením, které obsahuje. Z dovolání je zřejmé, že se jedná o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 269/2022-92 ze dne 3. 11. 2022, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 141/2020-62 ze dne 8. 3. 2022. Administrativním nedopatřením však zaslala dovolání do datové schránky Okresního soudu v Ostravě. Ihned po zjištění pochybení tuto informaci žalobkyně sdělila jak Okresnímu soudu v Ostravě, tak Obvodnímu soudu pro Prahu 1, a přílohou tohoto sdělení bylo též dovolání. Žalobkyně má za to, že dle § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, právní úprava v případě zachování lhůty nehovoří o místně či věcně příslušném soudu ale o tom, jak má být s podáním u místně a věcně nepříslušného soudu nakládáno. V poučení soudu není uveden konkrétní soud prvního stupně, ke kterému má být dovolání podáno. 2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2023, č. j. 36 Co 148/2023-145, zamítl žalobu pro zmatečnost a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 269/2022-92, obsahuje poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud. Citovaný rozsudek byl žalobkyni doručen dne 15. 11. 2022, dovolací lhůta tak končila 16. 1. 2023 (den 15. 1. 2023 připadl na neděli). Dovolání zaslala žalobkyně datovou schránkou dne 13. 1. 2023. Dovolání adresovala a doručila Okresnímu soudu v Ostravě. Okresní soud přeposlal dovolání Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 19. 1. 2023. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání však skončila dne 16. 1. 2023. K odkazu žalobkyně na § 57 odst. 3 o. s. ř. a tvrzení o dodržení lhůty uvedl, že citované ustanovení upravuje obecně běh všech procesních lhůt, avšak nelze ho vykládat tak, že by včasnost podání jednotlivých opravných prostředků soud posuzoval pouze podle nich. Navrhovatelka v podstatě tvrdí, že v případě jakéhokoli podání je lhůta zachována, je-li učiněno u jakéhokoli soudu I. stupně. Tomuto názoru nelze přisvědčit. V případě dovolání je jednoznačně uvedeno, že dovolání se podává u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, nikoli možnost podání dovolání u kteréhokoli soudu prvního stupně. Ostatně žalobkyně si byla této skutečnosti vědoma, neboť její právní zástupce se omlouval administrativním nedopatřením a urychleně zasílal přípis oběma soudům. Odkázal rovněž na ustálenou judikaturu v případě posouzení včasnosti dovolání reprezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 393/2006, bylo-li podáno u jiného soudu prvního stupně, než který ve věci rozhodoval. Poučení o dovolání bylo řádným poučením. Jelikož zvláštní úprava dovolání vylučuje prominout zmeškání lhůty, nelze ani v případě administrativního pochybení dovolatele dovozovat formalističnost soudu rozhodujícího o včasnosti dovolání. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. 4 Co 9/2024-164, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně včetně odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu k posouzení včasnosti dovolání a posouzení poučení o dovolání jako řádného. 4. Proti posledně uvedenému usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, zda dovolání doručené místně nepříslušnému soudu prostřednictvím datové schránky v návaznosti na poučení odvolacího soudu, jež dovolatelka nepovažuje za řádné, představuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Dle dovolatelky poučení odvolacího soudu znějící: „Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.“ není řádným poučením, neboť z něj nevyplývá, ke kterému soudu má dovolání doručit. Zcela pak absentuje poučení o obligatorním zastoupení dovolatele advokátem. Podle dovolatelky dovolání adresované a odeslané Okresnímu soudu v Ostravě dne 13. 1. 2023 bylo řádným dovoláním a bylo pochybením Okresního soudu v Ostravě, že jej včas neposlalo místně příslušnému soudu, a argumentuje změnou ve způsobu doručování místo poštovní přepravy datovými schránkami. Mělo by být otázkou několika minut přeposlat dovolání místně příslušnému soudu, k čemuž byl Okresní soud v Ostravě technicky i personálně vybaven. Podle dovolatelky bylo v možnostech soudu toto podání přeposlat následující pracovní den, a tudíž dodržet lhůtu. Dle žalobkyně jde o přepjatý formalismus soudu a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 134/20, dle něhož soudy mají procesní pravidla aplikovat tak, aby byly dodrženy maximy práva na spravedlivý proces, a v daném případě se tak nestalo. Dále dle dovolatelky zůstala nevypořádaná její námitka nedostatečného poučení a zdůraznila, že nyní již poučení obsahovala určení konkrétního soudu, k němuž má být dovolání podáno. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se ztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Praze, který dovoláním napadeným usnesením potvrdil závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 36 Co 148/2023-145, o věci samé a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 7. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda jde o zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 4 o. s. ř., bylo-li v dovoláním napadeném rozhodnutí obsaženo poučení, že dovolání se podává u soudu prvního stupně, a zašle-li dovolatel dovolání datovou schránkou před koncem lhůty místně nepříslušnému soud