25 Cdo 1152/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1152/2021 citace  Právní věta:Ve sporech o náhradu škody způsobené na lesních porostech exhalacemi pocházejícími z průmyslových závodů lze důvodně považovat za zdroj zvýšeného nebezpečí plynné sloučeniny dusíku a síry, jejichž vypouštění a působení nelze zcela eliminovat, takže ani při vynaložení řádné péče nelze vyloučit, že v souhrnném a dlouhodobém působení mohou vést k závažným újmám, za něž odpovídá provozovatel těchto činností podle § 2925 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2023 Spisová značka:25 Cdo 1152/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1152.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dokazování Dotčené předpisy:§ 2925 předpisu č. 89/2012 Sb. § 2924 předpisu č. 89/2012 Sb. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 6. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:31 / 2024 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 4 324 330 Kč jako náhradu škody způsobenou na lesním půdním fondu a lesních porostech imisemi vypouštěnými do ovzduší v roce 2014 závody provozovanými žalovanou. Nárok žalobce posoudil podle § 2924 o. z., neboť nepovažoval činnost žalované za provoz zvláště nebezpečný, k čemuž odkázal i na výsledky obdobných sporů za účinnosti předchozí úpravy obč. zák. Dále konstatoval, že ačkoli žalovaná vynakládala nemalé prostředky na ekologizaci svého provozu, v posuzovaném období nevynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Soud tedy neshledal liberační důvod naplněným a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil tak, že žalobu co do částky 2 683 685 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbytku jej potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nepříznivé účinky exhalací vypouštěných do ovzduší jsou typickým případem vlivu provozní činnosti na okolí a není důvodu, aby se veškerá obdobná činnost přesunula do kategorie provozu zvláště nebezpečného, neboť u něj se nepředpokládá nemožnost předejít jakékoliv újmě, nýbrž jen vzniku závažné škody. Rozdílný názor odvolací soud zaujal k otázce naplnění liberačního důvodu. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že v případě tří ze čtyř závodů využívala žalovaná v daném období nejlepší možné technologie k omezení vzniku emisí. Zatímco ve vztahu ke třem podnikům byl liberační důvod naplněn, ve vztahu ke zbývajícímu nikoliv. Tomu odpovídá rozsah škody ve výši 1 690 045 Kč. Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojily obě strany dovoláním. Nejvyšší soud se poté zabýval řešením otázky pojetí provozu zvláště nebezpečného ve smyslu § 2925 o. z. a jeho odlišení od provozní činnosti ve smyslu § 2924 o. z. v případech vypouštění exhalací při průmyslové činnosti. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1152/2021-382 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, IČO 42196451, zastoupený JUDr. Petrem Šťovíčkem, advokátem se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1, proti žalované: ORLEN Unipetrol RPA, s.r.o., se sídlem Záluží 1, Litvínov, IČO 27597075, o 4.324.330 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 5/2017, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2020, č. j. 84 Co 336/2019, 84 Co 337/2019-321, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2020, č. j. 84 Co 336/2019, 84 Co 337/2019-321, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 10. 2019, č. j. 14 C 5/2017-254, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 11. 2019, č. j. 14 C 5/2017-277, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 18. 10. 2019, č. j. 14 C 5/2017-254, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 11. 2019, č. j. 14 C 5/2017-277, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 4.324.330 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce (subjekt, jemuž je svěřeno hospodaření s lesy ve vlastnictví státu) se domáhá náhrady škody způsobené na lesním půdním fondu a lesních porostech imisemi vypuštěnými do ovzduší v roce 2014 závody provozovanými žalovanou (závod Petrochemie – 95,52 tun SO2 a 2464,71 tun NOx, teplárna T700 Litvínov – 3763,3 tun SO2 a 1493,46 tun NOx, rafinérie Litvínov – 992 tun SO2 a 283 tun NOx, rafinérie Kralupy nad Vltavou – 1342 tun SO2 a 279,7 tun NOx). Podíl uvedených znečišťujících látek na škodlivém působení na lesní porosty ve správě žalobce byl stanoven na základě znalecky zpracované depoziční studie. Okresní soud již předtím žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 18. 10. 2017, č. j. 14 C 5/2017-87, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 84 Co 10/2018, 84 Co 11/2018-148. Odvolací soud posoudil uplatňovaný nárok jako náhradu škody způsobené provozní činností ve smyslu § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nikoliv jako škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným ve smyslu § 2925 o. z., měl však za to, že se soud náležitě nevypořádal s otázkou možné liberace žalované, proto věc vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud na základě doplněného dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaná provozuje rafinérie Litvínov a Kralupy nad Vltavou, teplárnu T700 v Litvínově a závod Petrochemie, z nichž jsou vypouštěny emise oxidů síry, dusíku a dalších látek, a v roce 2014 tím způsobila škodu na lesních porostech ve vlastnictví státu, k nimž náleží právo hospodaření žalobci. Výše škody pro jednotlivé zdroje znečištění vyplývá z podkladů k náhradě škody vypracovaných žalobcem a ze znaleckého posudku P. H. – v roce 2014 byla všemi provozovateli zdrojů znečištění způsobena škoda 55.424.870 Kč, přičemž podíl žalované na celkové škodě se opírá o depoziční studii a Gaussův matematický model (rafinérie Litvínov 352.391 Kč, rafinérie Kralupy nad Vltavou 77.999 Kč, závod Petrochemie 2.333.895 Kč, teplárna T700 1.690.045 Kč). Soud posoudil nárok podle § 2924 o. z., neboť bez pochyb je činnost žalované činností provozní a v příčinné souvislosti s ní dochází k poškození lesních porostů. Odmítl argumentaci žalobce, že by mělo jít o škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným ve smyslu § 2925 o. z. Obdobné nároky uplatňované žalobcem za účinnosti předchozí úpravy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“) byly vždy posuzovány jako nároky na náhradu škody způsobené provozní činností, byť i tato úprava znala odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným. Žalobce ani netvrdil, že by činnost žalované doznala od roku 2014 takových změn, pro něž by na ni bylo možné hledět jako na provoz ve smyslu § 2925 o. z. Využití metodiky H. při zjišťování škody bylo opakovaně označeno za akceptovatelné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný pod č. 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, následně pak např. usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4425/2016). Byť není do budoucna vyloučeno přesnější stanovení náhrady, bude-li vypracována exaktnější metoda, v dané věci žalovaná takovouto metodu neoznačila. Výše škod zde vyplývá nejen ze znaleckého posudku, ale též z žalobcem předloženého souhrnného přehledu škod způsobených imisemi v roce 2014 a vstupních údajů pro výpočet imisních škod za toto období. Soud odmítl výtku, že by vstupní údaje posudku byly nesprávné, neboť jde o údaje zjišťované na více úrovních při běžné provozní činnosti i třetími osobami při tvorbě lesního hospodářského plánu. Zvolená metodika a postupy H. umožňují vyčíslit škodu postupem podle § 136 o. s. ř. Soud se dále zabýval liberačním důvodem ve smyslu § 2924 věty druhé o. z. spočívajícím ve vynaložení veškeré rozumně požadovatelné péče v zájmu předcházení vzniku škody. Při zhodnocení technických opatření, která žalovaná zavedla ke snižování emisí, jakož i kritérií nejlepších dostupných technik podle referenčních dokumentů, jak byla analyzována ve znaleckém posudku k této otázce, soud dovodil, že žalovaná činí opatření v zájmu splnění požadavků předpisů na ochranu životního prostředí, podrobuje se příslušným kontrolám a činí i dobrovolná opatření zaměřená na zvýšení ochrany životního prostředí, přesto však v roce 2014 neuskutečnila opatření, jimiž mohla emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku výrazně snížit (opatření byla provedena až následně). Soud přihlédl k závěrům komentářové literatury, podle níž byť technický rozvoj přináší určito