25 Cdo 1211/2001 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1211/2001 citace  Právní věta:K rozhodování o nároku vlastníka lesa na náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vůči orgánu státní správy (§ 11 odst. 3, věty první, zákona č. 289/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je dána pravomoc soudu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2002 Spisová značka:25 Cdo 1211/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1211.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 99/1963Sb. § 11 odst. 3 předpisu č. 289/1995Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1211/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce L. Č. r., státní podnik, proti žalované S. ch. k. o. ČR, o zaplacení 76.464,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 266/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2000, č. j. 9 Co 891/2000-63, takto: Usnesení krajského soudu ze dne 20. prosince 2000, č. j. 9 Co 891/2000-63, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 20. 6. 2000, č. j. 8 C 266/98-43, zamítl žalobu na zaplacení částky 76.464,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Rozhodl tak o nároku žalobce hospodařícího s lesním půdním fondem ve vlastnictví státu a s lesními porosty na něm rostoucími, na náhradu újmy, která mu vznikla tím, že musel na těžebním místě ponechat odkůrněné vytěžené dřevo v celkovém množství 74,57 m3 v uvedené ceně, a to podle rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 1996, č. j. CHKO/125/3424/96/712/Po, Koš, vydaného v souvislosti se zjištěním výskytu kůrovce v lesních porostech, mj. v národní přírodní rezervaci M. a K. – Č. m. a v přírodní rezervaci P. a S., blíže specifikovaných v žalobě. Soud dovodil pravomoc soudu v dané věci, neboť podle § 36 odst. 5 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále též jen „lesní zákon“), orgán státní správy lesů rozhoduje pouze o zvýšených nákladech spojených s omezením hospodaření podle odst. 3 a 4 tohoto ustanovení, přičemž žalobce se nedomáhá úhrady zvýšených nákladů, nýbrž náhrady škody (ušlého zisku) ve výši odpovídající ceně, za kterou byl rozhodnut prodat dřevo třetí osobě. Soud neshledal nárok důvodným s odkazem na speciální právní úpravu užívání trvalých porostů v (národních) přírodních rezervacích danou zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který je zvláštním předpisem ve vztahu k předpisům o lesích a který nezakládá právo subjektu poškozeného uloženým omezením podle § 11 odst. 3 lesního zákona požadovat náhradu škody (ušlého zisku). K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 12. 2000, č. j. 9 Co 891/2000-63, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil, věc postoupil k projednání S. ch. k. o. ČR se sídlem v P., a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k názoru, že závěr soudu prvního stupně ohledně pravomoci k projednání nároku žalobce je nesprávný; nedostatek pravomoci soudu je přitom takovým nedostatkem podmínek řízení, který nelze zhojit. Žalobní nárok je podle odvolacího soudu nárokem na náhradu újmy podle § 11 odst. 3 lesního zákona, který je svou povahou součástí práva veřejného, nikoli soukromého. Lesní zákon vychází z koncepce, že lesy jsou součástí národního bohatství, a z pohledu veřejného zájmu proto obsahuje i ustanovení omezující vlastníky lesa tak, aby bylo zachováno a plněno společenské poslání lesů. Subjekty právních vztahů odvíjejících se od tohoto zákona pravidelně bývají v postavení nadřízenosti a podřízenosti. Z této obecné charakteristiky se podle odvolacího soudu nevymyká ani citované ustanovení a proto je žalovaný nárok veřejnoprávním nárokem. O individuálním nároku vycházejícím z veřejného práva přitom ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 o.s.ř. může soud rozhodnout jen tam, kde mu zákon toto oprávnění výslovně svěřuje; rozhodování o nároku podle ustanovení § 11 odst. 3 lesního zákona však mezi tyto případy nepatří. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Namítá, že mocenské kritérium (vztah nadřízenosti a podřízenosti nebo rovnosti) není jediným kritériem pro rozlišení, zda právní předpis obsahující určitou právní normu spadá do oblasti veřejného nebo soukromého práva. Dalším kritériem je podle dovolatele kritérium zájmové, tedy zda předmětem právní úpravy je ochrana věcí veřejných a veřejného pořádku nebo respektuje míru osobní svobody a práv jednotlivce. Lesní zákon vychází ze společenského poslání lesů jako jedné z nejdůležitějších složek životního prostředí a producenta reprodukovatelné dřevní hmoty, na druhé straně však ve srovnání s původní právní úpravou nutně respektuje základní práva a svobody vlastníků lesů jako individuální právo jednotlivce, zejména soukromé vlastnické právo. Lesní zákon tedy není zcela veřejnoprávním předpisem, když zejména jeho ustanovení § 21 a 22, ale i § 11 odst. 3 obsahují normy soukromého práva. Aspekt soukromého práva v ustanovení § 11 odst. 3 lesního zákona je vyjádřen nutností nahradit vlastníku lesa újmu vzniklou v důsledku hospodaření v lese výkonem státní moci. Tento vztah je rovnocenný, nejde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, předmětné ustanovení nedefinuje, kdo o uvedeném právu na náhradu újmy rozhoduje (zda soud nebo státní orgán) a protože jde o právo vlastníka lesa na náhradu přiznané zákonem, pak ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ve spojení s § 7 odst. 1 o.s.ř. je tato věc podle dovolatele v pravomoci soudu (§ 11 odst. 3 lesního zákona ve spojení s § 128 odst. 2 obč. zák.). Dovolatel navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), a po přezkoumání věci podle § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 11 odst. 3 lesního zákona vlastník lesa má právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vůči orgánu státní správy, který o tomto omezení rozhodl. Orgán státní správy může uložit úhradu této náhrady osobám, v jejichž zájmu o tomto omezení rozhodl. Podle § 36 odst. 3 lesního zákona vlastníci lesů zvláštního určení (§ 8 odst. 1 a 2) jsou povinni strpět omezení při hospodaření v nich. Vlastníkům těchto lesů náleží náhrada zvýšených nákladů, pokud jim z omezeného způsobu hospodaření v nich vzniknou. Náhrada nenáleží v případech, kdy byly lesy vyhlášeny za lesy zvláštního určení podle § 8 odst. 2 písm. g), a v případech, kdy je úhrada zvýšených nákladů poskytována podle zvláštních předpisů. Podle odst. 4 tohoto ustanovení vlastník lesa uvedeného v odstavcích 2 a 3 je povinen zajistit opatření uložená orgánem státní správy lesů ke splnění účelu sledovaného jejich vyhlášením. Za provedená opatření přísluší vlastníku lesa náhrada zvýšených nákladů. Podle odst. 5 tohoto ustanovení orgán státní správy lesů rozhodne na návrh vlastníka lesa o tom, kdo a v jaké výši uhradí vlastníku lesa zv