25 Cdo 1216/2012 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1216/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2014 Spisová značka:25 Cdo 1216/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1216.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Neplatnost právního úkonu Zastoupení Dotčené předpisy:§ 42 obč. zák. § 28 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.2.2015III.ÚS 487/15prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto16.2.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1216/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, proti žalované M. H., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, o 156.294,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 43/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č. j. 21 Co 157,158/2011-136, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.292,8 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jaroslavy Šafránkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 30. 11. 2010, č. j. 14 C 43/2010-86, uložil žalované zaplatit žalobci částku 156.294,51 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná (matka a zákonný zástupce žalobce) uzavřela 30. 3. 1998 se Všeobecnou stavební spořitelnou KB, a.s., na jméno žalobce smlouvu o stavebním spoření se státní podporou s cílovou částkou 300.000,- Kč (č. smlouvy 1842247701). Tuto smlouvu dne 30. 5. 2003 vypověděla, přičemž zůstatek z vypořádané smlouvy (včetně úroků a státní podpory) ve výši 156.294,51 Kč byl podle jejích pokynů převeden na účet MUDr. I. C., manžela matky žalované; žalobce žádný finanční obnos neobdržel. Soud došel k závěru, že finanční prostředky ze smlouvy o stavebním spoření byly ve vlastnictví žalobce, jakožto účastníka stavebního spoření, a to i za situace, že splátky stavebního spoření poskytovala třetí osoba (MUDr. C.), neboť tyto vklady lze považovat za dar. Uzavřel, že žalovaná jako zákonný zástupce měla právo vypovědět smlouvu o stavebním spoření, při nakládání s vyplacenými finančními prostředky, které náležely žalobci, však porušila § 31 a § 37a zákona o rodině, a způsobila tak žalobci škodu, za kterou odpovídá podle § 420 obč. zák. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, č. j. 21 Co 157,158/2011-136, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dovodil však, že vypovězení smlouvy o stavebním spoření je právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při správě majetku nezletilého dítěte, pro jehož platnost je podle § 28 obč. zák. zapotřebí schválení soudu. Pokud spořitelna takový úkon akceptovala a zůstatek převedla, učinila tak bez právního důvodu, a ten kdo tuto částku obdržel, získal bezdůvodné obohacení na úkor spořitelny. Právní vztah mezi žalobcem a spořitelnou trvá, včetně závazku spořitelny vést účet účastníka stavebního spoření s povinností vyplatit mu po ukončení smlouvy uspořenou částku. Odvolací soud proto žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalované zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Právní posouzení odvolacího soudu shledává dovolatel za nesprávné, neboť neplatnost právního úkonu nezbavuje žalovanou odpovědnosti za škodu (§ 42 obč. zák.), nevylučuje ji ani skutečnost, že se bezdůvodně obohatila osoba odlišná od žalované. Právní názor odvolacího soudu, že právní vztahy ze všech neplatně vypovězených smluv ze stavebního spoření dosud trvají, by podle dovolatele mohl vést k podstatnému narušení právní jistoty mnoha subjektů. V otázce bezdůvodného obohacení navíc dle jeho názoru není judikatura Nejvyššího soudu ustálená, když např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3429/2008 došel k závěru, že se v obdobném případě matka bezdůvodně obohatila na úkor svého syna. Ohledně vad řízení namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud dostatečně neodůvodnil, které podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal. Pokud odvolací soud dovodil, že žalobci nevznikla žádná škoda, je tento závěr podle dovolatele v rozporu s výsledky provedeného dokazování, stejně jako závěr soudu o tom, že vztah mezi ním a spořitelnou nadále trvá, neboť stavební spořitelna nyní eviduje jeho stavební spoření jako ukončené, a dovolatel tak vůči ní může uplatnit maximálně nárok na náhradu škody v důsledku porušení jejích povinností. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s názorem odvolacího soudu, přičemž dodává, že nikdy neobdržela žádné finanční prostředky, které by u ní mohly představovat bezdůvodné obohacení, neboť ty byly vyplaceny na účet vkladatele (I. C.), a že žalobce i jeho otec měli možnost, pokud s jejím postupem nesouhlasili, podat žalobu jednak vůči stavební spořitelně, a jednak vůči I. C., který peníze obdržel. Žalobce ani jeho otec, který měl stejnou povinnost pečovat o majetek nezletilého, tak neučinili, a to pouze proto, že věděli, že finančními prostředky z ukončeného stavebního spoření byly zapraveny pohledávky I. C.vůči žalované a otci žalobce. Žaloba byla podle názoru žalované podána pouze z toho důvodu, že vůči ostatním subjektům byly nároky žalobce promlčeny. Navrhuje proto, aby bylo dovolání zamítnuto. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 29. 11. 2011, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Jelikož dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., zabýval se dovolací soud i otázkou důvodnosti dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a), jakož i § 241a odst. 3 o.s.ř. V této souvislosti dovolatel namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud dostatečně neodůvodnil, které podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal, a pokud dovodil, že žalobci nevznikla žádná škoda, je tento závěr v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. S těmito námitkami se dovolací soud neztotožnil, jak bude podrobněji vysvětleno dále. Další vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu. Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. může spočívat v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Vzhledem k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), popř. podle zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon o rodině“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014. Pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. je zapotřebí kumulativního splnění tří podmínek, a sice škůdcem zaviněné porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Podle § 9 obč. zák. nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Podle § 26 obč.