25 Cdo 1241/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1241/2024-729 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: D. R., zastoupený Mgr. Vojtěchem Lutišanem, advokátem se sídlem Sovova 709/5, Litoměřice, proti žalovaným: 1. V. S., zastoupený Mgr. Vítem Tokarským, advokátem se sídlem Masarykovo nábřeží 246/12, Praha 1, a 2. Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem Cihlářská 637/16, Brno, o zaplacení 17.955.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 35 C 269/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 25 Co 172/2023-635, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 25 Co 172/2023 -635, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 2. 2024, č. j. 25 Co 172/2023-679, ve výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou, a dále v akcesorických výrocích II, III, IV, V, VI, a VII se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání 1. žalovaného se odmítá. III. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů dovolacího řízení 62.678 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 21.725.550 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (pojistného plnění) v souvislosti s dopravní nehodou, jejímž byl účastníkem. Uvedenou nehodu zavinil jako řidič jiného vozidla 1. žalovaný, jehož vozidlo bylo pro případ odpovědnosti za škodu pojištěno u 2. žalované. K nehodě došlo tak, že 22. 6. 2020 ve večerních hodinách žalobci během jízdy vběhla před vozidlo srna, následně do něj se svým vozidlem naboural 1. žalovaný, čímž došlo k odmrštění vozidla žalobce do přilehlé vodní nádrže. Žalovaná částka představuje cenu nákladu roušek „SAFETY NANOLAB Protection rev. FFP3“, které žalobce převážel, a jež byly v důsledku nehody znehodnoceny. Roušky hodlal žalobce nechat zabalit a prodávat na hudebních akcích. 2. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 35 C 269/2021-411, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci 17.955.000 Kč s příslušenstvím, přičemž plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého z žalovaných (výrok I), zamítl žalobu co do 3.770.550 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu vůči 2. žalované ohledně části příslušenství (výrok III), uložil žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci (výrok IV), soudní poplatek (výrok V) a náhradu nákladů řízení státu (výrok VI) a rozhodl, že ve vztahu k žalobci nemá stát právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce 22. 6. 2020 zakoupil od společnosti AZPO Group s. r. o. (dále jen „dodavatel“ či „výrobce“) roušky v hodnotě 17.955.000 Kč bez DPH. Následně došlo k dopravní nehodě, během níž byly převážené roušky zničeny. Žalobce uplatnil u 1. žalovaného právo na náhradu škody a u 2. žalované právo na pojistné plnění, avšak 2. žalovaná pojistný nárok neuznala. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2910, § 2969 odst. 1 a § 2861 odst. 1 o. z. Dovodil, že v souladu s § 135 o. s. ř. je vázán rozhodnutím, jímž byl 1. žalovaný uznán vinným přestupkem, neboť porušil povinnosti vyplývající z pravidel silničního provozu, čímž žalobci způsobil škodu na převážených rouškách ve výši jejich obvyklé ceny. Pro 2. žalovanou pak povinnost plnit vyplývá z pojistné smlouvy s 1. žalovaným podle § 2861 a násl. o. z. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací 2. žalované, že předmětné zboží bylo neprodejné s ohledem na ochrannou známku Ing. Ludvíka Paseky, neboť v řízení nebylo prokázáno, že roušky ochrannou známku porušovaly, sám Ing. Paseka tuto možnost vyloučil a jedině on může chránit svá práva ve smyslu zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství. Roušky pak mohly porušovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425, o osobních ochranných prostředcích z hlediska jejich označení (dále jen „nařízení“), v příslušné době však platilo vzhledem k pandemii doporučení komise (EU) 2020/403, o postupech posuzování shody a dozoru nad trhem v souvislosti s hrozbou nákazy koronavirem COVID-19, z něhož vyplývá, že bylo možné uvádět na trh i zboží, které by jinak podle citovaného nařízení bylo neprodejné z důvodu nedostatečného označení. Pro věc není nikterak podstatné, že předmětná transakce nebyla zahrnuta do kontrolního hlášení. Jde-li o obvyklou cenu zboží, vyšel soud prvního stupně z ceny výrobce, který zboží směřoval na trh. Žaloba byla zamítnuta v rozsahu daně z přidané hodnoty, neboť nebyla shledána existence příčinné souvislosti mezi náhradou DPH a porušením povinnosti 1. žalovaným. 3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 25 Co 172/2023-635, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 2. 2024, č. j. 25 Co 172/2023-679, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil, jde-li o část příslušenství, tak, že se žaloba zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), uložil žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobci (výrok II) a státu (výrok III), uložil 2. žalované povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok IV), rozhodl o náhradě nákladů mezi žalobcem a státem (výrok V) a uložil žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobci (výrok VI) a státu (výrok VII). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že 22. 6. 2020 žalobce uzavřel s dodavatelem dohodu, ve které se dodavatel zavázal, že žalobci odevzdá předmětné roušky v celkovém počtu 189.000 kusů a umožní mu nabýt k nim vlastnické právo, za což se žalobce zavázal zaplatit dodavateli 95 Kč za kus bez DPH, celkem tedy 17.955.000 Kč bez DPH, a to do 19. 12. 2020 (uvedenou dohodu odvolací soud posoudil jako kupní smlouvu podle § 2079 odst. 1 o. z.). Konstatoval, že o důvodech, pro něž dodavatel přikročil k následnému stornování faktury a vystavení faktury nové, lze jen spekulovat, avšak pro posuzovanou věc nejsou podstatné. Nikdo z účastníků ani netvrdil, že by došlo k nějaké nové dohodě mezi žalobcem a dodavatelem, která by měnila dohodu z 22. 6. 2020, nebo že by některá ze stran od této dohody odstoupila. Odvolací soud odkázal na § 135 odst. 1 o. s. ř. a vyjádřil svůj názor, že soud prvního stupně z citovaného ustanovení nevyvodil všechny patřičné důsledky. Z příkazu Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav ze dne 2. 7. 2020, č. j. MÚBNLSB-OD-66123/2020-BRAJI (dále jen „rozhodnutí městského úřadu“), odvolací soud mimo jiné zjistil, že citovaným rozhodnutí byl 1. žalovaný uznán vinným z nedbalostního spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, pro porušení § 19 odst. 1 téhož zákona, neboť bylo prokázáno, že 22. 6. 2020 řídil nákladní vozidlo, nedodržel bezpečnou vzdálenost vůči před sebou jedoucímu vozidlu žalobce, který byl z důvodu vběhnutí srny do jízdní dráhy nucen brzdit, takže 1. žalovaný do vozidla žalobce narazil a odhodil je do silničního příkopu, odkud pokračovalo do vodní nádrže. Citované rozhodnutí nabylo právní moci 28. 7. 2020. Obecné soudy tedy již nemohou přezkoumávat, zda předmětná nehoda neproběhla jinak, jelikož by tím podrobovaly uvedené pravomocné rozhodnutí přezkumu. Fingování nehody, jak ji předpokládá 2. žalovaná, vylučují skutkové okolnosti zakládající popsaný přestupek, stejně jako jeho právní kvalifikace, neboť ze strany 1. žalovaného šlo o zavinění z nedbalosti. Právě uvedené platí i ve vztahu k 2. žalované coby pojistiteli 1. žalovaného, neboť i ve vztahu k ní nejsou civilní soudy oprávněny posuzovat, zda 1. žalovaný za škodu odpovídá, případně v jakém rozsahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1338/2006). Soud prvního stupně tak podle názoru odvolacího soudu zkoumal průběh dopravní nehody nadbytečně, jelikož byl vázán tím, že nehoda proběhla tak, jak je výše uvedeno, takže nebylo třeba provádět znalecké zkoumání. Odvolací soud se dále ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že všechny předmětné roušky byly při nehodě zničeny, přičemž argumentací 1. žalovaného, že ke zničení části roušek došlo teprve jednáním Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „HZS“), se nezabýval, neboť se jedná o tvrzení nové, k němuž ve smyslu § 205a o. s. ř. nemůže být v odvolacím řízení přihlédnuto. 4. Odvolací soud dále posuzoval obvyklou cenu předmětných roušek v době jejich zničení. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Havlíčka, CSc., měl za prokázané, že cena 95 Kč za kus, za kterou žalobce roušky od dodavatele koupil, byla cenou v daném místě a čase obvyklou. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že roušky nijak neporušovaly ochrannou známku Ing. Paseky,