25 Cdo 1433/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1433/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1433/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1433.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 254 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 2. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.04.2025I.ÚS 1231/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1433/2024-195 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci oprávněné: Národní rozvojová banka, a.s., IČO 44848943, se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, zastoupená Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4, proti povinnému: J. K., zastoupený Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na Dědinách 733/22, Praha 4, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 10 C 7/2023, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č. j. 62 Co 333/2023-162, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 6. 9. 2023, č. j. 10 C 7/2023-139, zamítl žalobu pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022 podanou povinným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. 14 Co 378/2021-606, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. 36 EXE 2090/2018-508, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce prodejem zástavy; a současně rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 62 Co 333/2023-162, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 11. 2018, č. j. 36 EXE 2090/2018-23, byla vedením exekuce prodejem zástavy pověřena soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že podle § 254 odst. 2 o. s. ř. a § 229 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (dále jen „e. ř.“) není v řízení o návrhu na zastavení exekuce prodejem zástavy žaloba pro zmatečnost přípustná. Zdůraznil, že žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality a nelze ji podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. Odvolací soud dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013. Odvolací soud k námitce povinného vysvětlil, že § 29 z. ř. s. upravuje pouze rozsah, v jakém lze přezkoumat rozhodnutí soudu napadené žalobou pro zmatečnost, tj. které výroky napadeného rozhodnutí mohou být soudem přezkoumány, nezakládá však přípustnost žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí o soudním prodeji zástavy. K námitce povinného, že nadepsané řízení není řízením exekučním, ale jen druhou fází nalézacího řízení o soudním prodeji zástavy, z čehož dovozuje možnost podání žaloby pro zmatečnost nad obsahový rámec § 229 odst. 4 o. s. ř., odvolací soud uvedl, že pravomocné usnesení soudu o nařízení prodeje zástavy je exekučním titulem, na jehož podkladě se zástavní věřitel může domáhat uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem prodejem zástavy ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci. K druhé fázi soudního prodeje zástavy vysvětlil, že počíná návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem zástavy zástavního věřitele a je z podstaty věci podřízená všem pravidlům exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř. Odvolací soud uzavřel, že v exekučních věcech (a o takovou věc jde i v posuzovaném případě) je žaloba pro zmatečnost přípustná pouze podle výše citovaných ustanovení e. ř. a o. s. ř. 2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, zda zástavní dlužník může podat proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na zastavení exekuce prodejem zástavy, žalobu pro zmatečnost podle z. ř. s., která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Dovolatel byl přesvědčen, že z § 29 z. ř. s. výslovně vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy je žaloba pro zmatečnost přípustná a je třeba aplikovat ustanovení § 29 z. ř. s. jako lex specialis. Dovolatel brojil proti průběhu exekučního řízení a měl za to, že zástavní dlužníci nemají možnost bránit svá práva v I. ani ve II. fázi soudního prodeje zástavy a musí strpět neústavní procesní postavení povinných v exekučním řízení. Dále (bez bližšího odůvodnění) namítl, že zmatečnostní vady řízení měly za následek nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a současně navrhl odklad právní moci tohoto usnesení. 3. Oprávněná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že rozhodnutí o soudním prodeji zástavy je exekučním titulem a sama možnost uplatnění věcných námitek ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy (resp. ve fázi výkonu rozhodnutí soudním prodejem zástavy) neznamená, že se nemůže jednat o řízení exekuční. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. 5. Podle § 52 odst. 1 e. ř. a o změně dalších zákonů, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 6. Podle § 254 odst. 2 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4. 7. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. 8. Podle § 29 z. ř. s. při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu. 9. Podle ustanovení § 52 odst.1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k žalobě pro zmatečnost exekuční řád "nestanoví jinak", vyplývá z citovaných ustanovení, že v exekučních věcech je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., tedy jen proti rozhodnutím, jimiž odvolací soud nerozhodl věcně. Jejím důvodem může být jen skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. 29 Odo 783/2005). Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce nelze podle § 254 odst. 2, § 229 odst. 4 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost. 10. Odvolací soud v souladu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu založil své rozhodnutí na argumentaci, že podle § 254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost v rámci vykonávacího (resp. exekučního) řízení podat pouze v případech taxativně vymezených v § 229 odst. 4 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009). Usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce (podle § 268 odst. 1 o. s. ř. a § 55 e. ř.) není podřaditelné pod § 229 odst. 4 o. s. ř, tudíž žaloba pro zmatečnost zde nepřichází v úvahu. Odvolací soud správně dovodil, že § 29 z. ř. s. na daný případ nedopadá, neboť upravuje pouze rozsah přezkumu rozhodnutí, která podle jiných zákonných ustanovení lze napadnout žalobou pro zmatečnost, avšak samo toto ustanovení nevymezuje, která rozhodnutí mohou být žalobou pro zma