25 Cdo 1449/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1449/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1449/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1449.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ztížení společenského uplatnění Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001 Sb. § 444 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1449/2025-572 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobkyně: S. D., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, IČO 00159816, se sídlem Pekařská 664/53, Brno, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 7.920.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 253 C 4/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 44 Co 170/2023-544, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 44 Co 170/2023-544, ve výroku, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, a ve výrocích o nákladech řízení se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně utrpěla závažnou újmu na zdraví v souvislosti s operací štítné žlázy v žalované nemocnici dne 18. 2. 2005. Již v předchozím řízení bylo prokázáno a nyní mezi stranami nebylo sporné, že při operačním výkonu došlo k přerušení tzv. zvratného (hlasivkového) nervu s trvalými následky, jejichž odškodnění je v rámci hodnocení ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) předmětem projednávané věci. 2. Městský soud v Brně nejprve rozsudkem ze dne 29. 7. 2016, č. j. 253 C 4/2011-183, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 44 Co 484/2016-238, přihlédl k námitce promlčení a žalobu zamítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 12. 2017, č. j. 25 Cdo 4504/2017-257, dovolání žalobkyně odmítl. K její ústavní stížnosti Ústavní soud nálezem ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18, konstatoval porušení základních práv žalobkyně a rozhodnutí soudů všech tří stupňů zrušil. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2020, č. j. 253 C 4/2011-319, byla žaloba opětovně zamítnuta z důvodu promlčení. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, č. j. 44 Co 121/2020-386, jímž odvolací soud přehodnotil svůj dosavadní náhled na otázku promlčení nároku žalobkyně na odškodnění ZSU a uzavřel, že promlčen není, a přiznal žalobkyni odškodnění ZSU ve výši 360.000 Kč, jež odpovídá základnímu bodovému ohodnocení ZSU ve výši 3000 bodů, na čemž se shodli účastníci při řízení před odvolacím soudem. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jehož předmětem bylo doplnění dokazování ohledně předchozích aktivit žalobkyně, jejich ztráty a nastalým omezením v důsledku poškození hlasivek. 3. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2023, č. j. 253 C 4/2011-462, uložil soud prvního stupně žalované výrokem I zaplatit žalobkyni částku 390.000 Kč s příslušenstvím, výrokem II žalobu co do částky 7.134.000 Kč s příslušenstvím zamítl a výroky III až VI rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Po rekapitulaci dosavadního procesního vývoje soud provedl dokazování k rozsahu ZSU žalobkyně a posouzení otázky mimořádného zvýšení odškodnění ZSU nastalým omezením po poškození hlasivek. Vyšel ze základního bodového ohodnocení ZSU ve výši 3000 bodů, na němž se všichni účastníci shodli při jednání odvolacího soudu. Konstatoval, že ve věci nebyl učiněn žalobkyní návrh na změnu žaloby a nově tvrzené obtíže představují další nárok na náhradu za ZSU pokrývající nové obtíže, zhoršení již ustáleného zdravotního stavu, které nebylo možno vzít v potaz při určení původního ZSU. K právnímu posouzení pak uvedl, že žaloba je zčásti důvodná, neboť následkem protiprávního jednání žalované bylo nezvratně zasaženo do všech oblastí života poškozené, a proto jde o případ hodný mimořádného zřetele ve smyslu zvýšení odškodnění ZSU podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně byla omezena v pracovní rovině, má omezeny jak fyzické aktivity, tak i společenské, neboť omezené komunikační možnosti, dýchací obtíže a strach z život ohrožujícího infektu vedly k její izolaci a obavě z veřejných uzavřených prostor. Důsledky poškození zdraví ji omezily rovněž při výkonu rodičovství. Z uvedených důvodů s odkazem na obdobné případy závažného poškození zdraví soud shledal přiměřenou částkou mimořádného zvýšení náhrady ZSU 750.000 Kč, přičemž připomenul, že ačkoli je žalobkyně omezena ve svém životě, není zcela vyřazena z žádné sféry života a její případ není srovnatelný s nejzávažnějšími poškozeními zdraví, kdy jsou poškození v těžkém stavu bezvědomí, či upoutáni na lůžko. Ve zbytku nároku v částce 7.134.000 Kč žalobu proto zamítl. Jelikož výše plnění závisela na úvaze soudu, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení i přes pouze dílčí úspěch ve věci. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 44 Co 170/2023-544, výrokem I změnil rozsudek městského soudu v zamítavém výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.000.000 Kč s příslušenstvím, co do částky 6.134.000 K s příslušenstvím zamítavý výrok rozsudku městského soudu potvrdil a výroky II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl dokazování v přiměřeném rozsahu za účelem zjištění předpokladů pro mimořádné zvýšení odškodnění ZSU, a učinil správné skutkové i právní závěry ohledně dvou původně žalovaných omezení v důsledku poškození zdraví žalobkyně, nesprávně neposoudil další podání žalobkyně jako změnu žaloby a nezabýval se dalšími žalobkyní tvrzenými a prokazovanými újmami. Proto sám odvolací soud připustil návrh žalobkyně na rozšíření žaloby tak, aby v rámci odškodnění ZSU byly zohledněny i kromě dosud hodnocených zdravotních újem spočívajících ve zhoršení hlasu a zúžení hrtanu i újmy žalobkyně spočívající v psychických potížích v podobě úzkostně depresivní poruchy a chronická malnutrice spojená s chronickými dysfagickými potížemi. Odvolací soud uzavřel, že obě tvrzené újmy jsou prokázány a jsou v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované. Tím se zvýšilo i bodové ohodnocení utrpěné újmy na 6.079 bodů představujících částku 729.000 Kč. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil i k přiměřenému zvýšení odškodnění o další 1.000.000 Kč, tj. na celkovou částku 1.750.000 Kč, neboť porovnávané případy uvedené soudem prvního stupně nejsou ve světle nově posuzované celkové povahy újmy žalobkyně srovnatelné. Odvolacím soudem dovozená výše odškodnění ZSU by měla představovat úplné zadostiučinění vzhledem ke zjištěným okolnostem přiměřeně vyvažující žalobkyní prokázanou újmu z hlediska ztížení jejího společenského uplatnění vzniklou v důsledku protiprávního zásahu do jejího zdraví žalovanou. Z uvedených důvodů rovněž odvolací soud přiznal k jistině i příslušenství (úrok z prodlení od 9. 1. 2011 do zaplacení) a shodně se soudem prvního stupně žalobkyní požadovanou celkovou výši odškodnění ZSU označil za vymykající se rozhodovací praxi. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání do výroku I v části, jíž byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně co do částky 6.134.000 Kč s příslušenstvím. Přípustnost dovolání spatřuje v odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě Ústavního soudu v řešení otázek hmotného i procesního práva, a to konkrétně jednak v neposouzení přístupu žalované a nezohlednění jejího dlouhodobě odmítavého postupu, jednak v nedostatečné výši mimořádného zvýšení odškodnění vzhledem k okolnostem věci, neboť ke stanovení částky 1.750.000 Kč s příslušenstvím došlo po 20 letech od škodní události a více než 12 letech od podání žaloby, čímž nebyl kompenzován ani prostý ekonomický vývoj. Dle názoru dovolatelky je celkem přiznané odškodnění ve výši 2,4násobku částky základního odškodnění ZSU nepřiměřeně nízké, neodpovídající ani pouhému ekonomickému vývoji od doby vydání předmětné vyhlášky, natož aby jej bylo možno považovat za reálnou kompenzaci žalobkyně a sankci žalované za její ostudné jednání. K tomu odkázala na rozhodovací praxi reprezentovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 20