25 Cdo 1466/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1466/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2022 Spisová značka:25 Cdo 1466/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1466.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 9. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2748/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1466/2022-171 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: R. G., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Stanislavem Kutnarem, advokátem se sídlem Pionýrská 495, Rožnov pod Radhoštěm, proti žalované: HIPPOKRAT Medica s. r. o., se sídlem U Nemocnice 918/9, Valašské Meziříčí, IČO 02495317, zastoupená Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Ostružnická 325/6, Olomouc, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 2/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2021, č. j. 71 Co 142/2021-140, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Richarda Frommera. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 71 Co 142/2021-140, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 27. 1. 2021, č. j. 12 C 2/2020-66, jímž Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaslání dopisu s omluvou za stanovení nesprávné diagnózy a nesprávné posouzení zdravotního stavu, a zaplacení 300.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně uplatněný nárok zdůvodňovala tím, že lékař žalované (R. V.) vystavil ve dnech 9. 1., 16. 1. a 17. 1. 2017 lékařské zprávy, v nichž stanovil diagnózu „trvalá porucha s bludy, hi. porucha osobnosti, hypomanický syndrom“, jež byly podkladem pracovně-lékařského posudku vystaveného J. Č., vyslovujícího ztrátu způsobilosti žalobkyně k výkonu práce učitelky z důvodu obecného onemocnění, což vedlo ke ztrátě zaměstnání a zasáhlo do soukromého a rodinného života žalobkyně ve smyslu § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Odvolací soud po částečném zopakování a doplnění dokazování shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná nezasáhla do osobnosti žalobkyně ani stanovením nesprávné diagnózy, ani sdělením údajů o zdravotním stavu ředitelce školy, pro niž byl pracovně-lékařský posudek určen. Vyšel z toho, že závěr o postupu non lege artis při stanovení diagnózy je namístě tehdy, pokud se lékař při vyslovení hodnotícího soudu dopustí závažného porušení postupů pro určení diagnózy, například bezdůvodným nevyužitím dostupných diagnostických metod. Nedojde-li při této činnosti ke zjevnému excesu a zcela neodůvodněnému diagnostickému závěru, nelze posoudit postup lékaře jako non lege artis. Z provedeného dokazování (včetně rozhodnutí příslušného disciplinárního orgánu České lékařské komory a znaleckých posudků) vyplynulo, že závěry lékaře byly opodstatněné. Vyšetřila-li žalovaná žalobkyni a vystavila-li lékařskou zprávu podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických lékařských službách, postupovala v souladu se zákonnou povinností poskytnout zdravotní službu na náležité odborné úrovni, podle pravidel vědy a odborných medicínských postupů. Navíc nešlo o zprávu konečnou, neboť bylo doporučeno další vyšetření; zpráva tedy nečiní závěr o pozbytí způsobilosti k výkonu zaměstnání zcela definitivně, nýbrž navrhuje dočasné pozastavení výkonu konkrétního zaměstnání. Žalobkyni nic nebránilo vyslovit s posudkem nesouhlas a požadovat přezkoumání jiným lékařem. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná měla neoprávněně sdělit informace z lékařské zprávy ředitelce základní školy, kde byla zaměstnána, svá tvrzení v tomto směru po poučení soudem o povinnosti specifikovat konkrétní skutečnosti a důkazní návrhy doplnila jen potud, že ředitelka školy sdělovala V. informace o stavu žalobkyně, seznámila se s postupem žalované při stanovování diagnózy a tyto skutečnosti následně sdělovala kolegům. Protože podle § 44 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se lékařský posudek předává zadavateli, ředitelka školy by jej i tak obdržela. Skutečnost, zda ředitelka tuto informaci dále šířila či nikoliv, již nesouvisí s činností žalované. Z okolnosti, že ředitelka školy poskytovala lékaři informace o žalobkyni, současně nelze dovodit, že by žalovaná naopak poskytovala důvěrné informace ředitelce školy. Sama žalobkyně přitom tvrdí, že ředitelka o ní uváděla, že trpí paranoidními projevy a že měla o žalobkyni utvořen vlastní názor před samotným vyšetřením u žalované. Případnou konzultaci s poskytovatelem pracovně-lékařských služeb, Č., taktéž vázaným povinností mlčenlivosti, nelze posoudit jako pochybení či porušení mlčenlivosti žalované. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná poskytovala údaje o zdravotním stavu žalobkyně komukoliv dalšímu, a ani z šetření lékařské komory nevyplynulo, že by žalovaná pochybila sdělováním informací o žalobkyni. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle § 237 o. s. ř. pro otázky doposud neřešené a otázky řešené odchylně od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Vznáší otázku, zda je soud oprávněn bez důkazního návrhu vyžádat znalecký posudek z jiného soudního řízení, v němž je namítána jeho nesprávnost, aniž bylo soudní řízení skončeno a aniž byla pravomocně potvrzena správnost posudku. Podle dovolatelky si odvolací soud bez důkazního návrhu účastníků vyžádal a provedl důkaz znaleckým posudkem J. B., vypracovaným v řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, přestože trpí řadou vad a neobstojí v odvolacím řízení v dané věci. Posudek tohoto znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, byl vyhotoven sice za pomoci konzultantky z oboru psychiatrie (nezapsané jako soudní znalkyně), která se však nezabývala posouzením pracoviště žalobkyně a konfliktními situacemi zde probíhajícími, takže posudek nezohlednil všechny relevantní okolnosti a dokumenty (včetně zprávy psycholožky). Měl proto být vyhotoven samostatný posudek z oboru psychiatrie. Rovněž je třeba zodpovědět, zda je odvolací soud oprávněn vyžádaným znaleckým posudkem z jiného soudního řízení nahradit pochybení soudu prvního stupně, který neprovedl důkazy navrhované účastníkem řízení. Dovolatelka dále žádá, aby se Nejvyšší soud vyslovil, zda lze posouzení ex ante vázat pouze k datu 17. 1. 2017 anebo širšímu časovému období za situace, v níž je tvrzená porucha osobnosti trvalého charakteru, bez možností vyléčení. Nedá-li se očekávat zlepšení, jakékoli následné posouzení by vždy muselo dojít k tvrzenému závěru o zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně z důvodu poruchy osobnosti. Napadené rozhodnutí je navíc v tomto směru nekonzistentní, nepřipouští-li na jednu stranu důkazy o zdravotním stavu žalobkyně po 17. 1. 2017, ale připouští znalecký posudek, v němž se pracuje se skutečnostmi po tomto datu. Další otázkou je, zda obstojí jako postup lege artis odborného lékaře psychiatra komunikace s objednavatelem posudku u jiného lékaře a nevyužití jiných zdrojů informací, např. osob blízkých posuzované, a zda je odborný lékař oprávněn sdělit osobní údaje o zdravotním stavu zaměstnance objednateli lékařského posudku u závodního lékaře. Dovolatelka míní, že si odvolací soud zjednodušil svá zjištění, odkázal-li na právně nezávazné rozhodnutí České lékařské komory, a nedostatečně zhodnotil význam posudku oborové komise pro psychiatrii vědecké rady České lékařské komory a nezohlednil vyjádření psycholožky ve prospěch žalobkyně. Dovolatelka rovněž nesouhlasí, že by žalovaná byla oprávněna poskytnout ředitelce informace, neboť ty by se k ní jako k objednatelce posudku stejně dostaly přes Č. Posudkový lékař, jemuž odborný lékař předkládá svou zprávu, je vázán mlčenlivostí a na základě zprávy může učinit své vlastní uvážení, jež se může lišit od odborné zprávy. Posudek přitom neobsahuje diagnózu, ale jen rozlišení, jde-li o pracovní úraz, nemoc z povolání nebo obecné onemocnění. Z této kategorie přitom ředitelka nemohla zjistit žádné podrobnosti, přesto však o žalobkyni začala rozšiřovat nepravdy, jež ji poškodily na jejích právech, k čemuž soudy odmítly provést důkaz. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacím