25 Cdo 1502/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1502/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2023 Spisová značka:25 Cdo 1502/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1502.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Okolnosti vylučující protiprávnost Dotčené předpisy:§ 13 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1502/2023-514 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Petrem Caletkou, advokátem se sídlem Petřivalského 584/1, Přerov, proti žalovaným: 1) BORGIS a. s., se sídlem Slezská 2127/13, Praha 2, IČO: 00564893, 2) Mladá fronta a. s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, Praha 4, IČO: 49240315, a 3) VLTAVA LABE MEDIA a. s., se sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5, IČO: 01440578, zastoupený JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou se sídlem Jakubská 670/14, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 123/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, č. j. 3 Co 86/2021-493, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 37 C 123/2011–433, výrokem I zamítl žalobu o zveřejnění omluvy žalovaným 1) v požadovaném znění a výrokem II uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci částku 30.000 Kč jako zadostiučinění za neoprávněný zásah do cti, důstojnosti a dobré pověsti žalobce, výrokem III uložil soud žalovanému 3) povinnost zveřejnit omluvu v požadovaném znění, výrokem IV mu uložil povinnost uhradit žalobci částku 30.000 Kč jako zadostiučinění za neoprávněný zásah do cti, důstojnosti a dobré pověsti žalobce a výroky V až VII rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobce se žalobou podanou v roce 2010 domáhal původně omluvy a peněžité náhrady nemajetkové újmy vůči třem mediálním domům za neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv. Soud prvního stupně nejprve žalobu vůči všem žalovaným zamítl s odůvodněním, že v žádném z napadených článků nebylo uvedeno jméno žalobce ani zveřejněna jeho podoba, a nebylo tedy možné způsobit mu články újmu na osobnostních právech, neboť jej nebylo možno identifikovat. Odvolací soud však tento rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání s odůvodněním, že pouhým nezveřejněním jména žalobce nelze uzavřít, že žalobce nešlo identifikovat, a že se má dále soud zabývat otázkou, zda zveřejněné články obsahují skutková tvrzení nebo hodnotící soudy. Řízení vůči žalovanému 2) bylo přerušeno v roce 2020, neboť byl v úpadku. Z dokazování uzavřel městský soud, že znění a autorství napadených článků jsou nesporná, žalobce byl dne 10. 11. 2009 obviněn ze spáchání trestného činu vraždy, kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 11. 2009 usmrtil svého otce a jeho manželku. Dále městský soud konstatoval, že všechny články obsahují pouze skutková tvrzení a jejich záměrem bylo informovat veřejnost o průběhu vyšetřování zmíněných událostí. Žalovaným se však nepodařilo doložit pravdivost informací o napadení otce žalobce nůžkami v období před vraždou, ani původ sdělení o obvinění žalobce či detailů z probíhajícího vyšetřování. Co do zadostiučinění ve formě omluvy soud přihlédl k jejímu navrženému znění, zabýval se tím, zda články mohly vyvolat dojem, že pachatelem trestné činnosti v souvislosti se zmizením dvou osob v Přerově je nade vší pochybnost syn zmizelého, a dovodil to pouze v případě článku uveřejněného žalovaným 3), proto jen vůči žalovanému 3) shledal důvodným nárok na poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy, ve vztahu k žalovanému 1) žalobu v rozsahu tohoto nároku zamítl. V případě nároku na peněžité zadostiučinění shledal u obou žalovaných porušení presumpce neviny a intenzivní zásah do osobnostních práv žalobce, přičemž požadované zadostiučinění ve výši 30.000 Kč shledal opodstatněným. K odvolání všech účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 3 Co 86/2021-493, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu vůči žalovaným 1) a 3) zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle odvolacího soudu v projednávané věci soud prvního stupně z obsahu článku „Dům byl plný krve, ale oběti záhadně zmizely“, uveřejněného žalovaným 1) dne 10. 11. 2009 v deníku Právo, a z článku „Pátrání po tělech pokračuje“, uveřejněného žalovaným 3) v jím vydávaném periodiku Hranický deník dne 29. 11. 2009, správně dovodil, že jde o články zpravodajského žánru, prosté hodnotících soudů jejich autorů a obsahující pouze skutková tvrzení. Stejně tak správně dovodil, že obsahem článků je přehledný souhrn informací, které se jejich autorům podařilo získat. Podle názoru odvolacího soudu nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení ani ohledně jeho závěru, že žalobce lze z obsahu obou článků identifikovat. Za situace, kdy obsah obou článků navozuje dojem, že pachatelem vraždy je žalobce (v případě prvního článku pak je žalobce označen i za pachatele trestného činu těžkého ublížení na zdraví), aniž by bylo vydáno tomu odpovídající odsuzující rozhodnutí, lze i podle odvolacího soudu dovodit, že došlo k porušení principu presumpce neviny a zásahu do práv žalobce. Soud prvního stupně však pochybil, pokud nevzal z pohledu způsobilosti zásahu vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě v úvahu míru intenzity zásahu. Tu je třeba poměřovat osobou žalobce, v době rozhodování soudu prvního stupně vykonávajícího trest odnětí svobody za přípravu zvlášť závažného zločinu vraždy (jak vyplývá z obsahu spisu) a v době uveřejnění článků obviněného z trestného činu vraždy (o němž bylo referováno v předmětných článcích žalovaných). Občanská čest a lidská důstojnost žalobce byla poškozena jednáním samotného žalobce natolik, že zásah v podobě článků žalovaných 1) a 3) nemohl objektivně nabýt takové intenzity, aby byl způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení či jen ohrožení osobnosti žalobce. Podle odvolacího soudu se nejeví jako správný ani závěr soudu prvního stupně, že informace, které žalovaní uveřejnili, byly neověřené, a to za situace, kdy sice žalovaní neoznačili přesný zdroj těchto informací (konkrétního „kriminalistu“), ale výsledky provedeného dokazování svědčí o tom, že uveřejněné informace byly poskytnuty orgány činnými v trestním řízení. To však s ohledem na výše uvedené již nebylo pro rozhodnutí o odvolání podstatné. Podle odvolacího soudu vytýkaným jednáním žalovaní 1) a 3) do osobnostních práv žalobce intenzivně nezasáhli, právo žalovaných na šíření informací a svobodu projevu s přihlédnutím ke všem výše zmíněným okolnostem případu převážilo nad právem na ochranu osobnosti žalobce. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to konkrétně otázky přiznání omluvy a přiměřeného zadostiučinění za zásah do osobnostních práv poškozeného ve vztahu k poměrům osoby poškozeného v čase proměnných, tedy k jaké době vztahovat posuzování následků protiprávního jednání. Podle dovolatele odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když současně rozhodl, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv a porušení presumpce neviny, avšak po třinácti letech nelze přiznat právo na omluvu a přiměřené zadostiučinění, když odvolací soud posuzuje aktuální osobní situaci dovolatele, která tu nebyla v době neoprávněného zásahu. Dále dovolatel cituje judikaturu dovolacího a Ústavního soudu k otázkám ochrany osobnosti a principu presumpce neviny, spekuluje o ovlivnění svého trestního řízení zveřejněním předmětných článků. Závěrem dovolatel zpochybňuje i výši soudem prvního stupně přiznaného zadostiučinění jako nepřiměřeně nízkého. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně zrušil i rozhodnutí městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná 1) ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a ztotožnila se s nosným právním závěrem, že občanská čest a lidská důstojnost dovolatele byla poškozena již jeho jednáním natolik, že zásah v podobě předmětného článku nemohl objektivně nabýt dostatečné intenzity. Žalovaná 3) ve svém vyjádření uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné a neopodstatněné, rozhodnutí odvolacího soudu za zcela správné a svůj článek za plně odpovídající požadavkům na ochranu osobnosti. V článku nebyl dovolatel jmenován, článek obsahoval ryzí