25 Cdo 1548/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1548/2020 citace  Právní věta:Škoda spočívající ve snížení obvyklé ceny věci může nastat, aniž by věc (nemovitost) byla fyzicky poškozena a bylo třeba ji opravovat, a to již k okamžiku škodní události nezávisle na tom, jak poškozený s věcí naloží (zda ji prodá). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 4. 2022 Spisová značka:25 Cdo 1548/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1548.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. § 442 obč. zák. § 443 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 7. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:19 / 2023 Anotace:Žalobce se po 1. žalované a 2. žalované domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout ušlým ziskem z nájemného za dobu od května 2012 do ledna 2013 a snížením hodnoty bytu. Soud prvního stupně žalobu zamítl. Vycházel z toho, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky, kterou koupil v roce 2009 od 1. žalované. První žalovaná byla stavebníkem a druhá žalovaná zhotovitelem stavby, ve které se nachází bytová jednotka. Dne 29. 4. 2012 došlo v daném domě k deformaci kovových vzpěr, což mělo za následek poškození nosné konstrukce domu a jeho obyvatelé byli evakuováni. Příčinou havárie bylo pochybení ve statických výpočtech v projektu stavby a zabudování vadných výrobků. Nedošlo však k narušení statiky konstrukce, zároveň žalobce neprokázal, že při havárii byla předmětná bytová jednotka poškozena. Nájemce užívající předmětnou bytovou jednotku ukončil dohodou s žalobcem nájemní vztah následující den po havárii. Následky havárie byly odstraněny nejpozději v lednu 2013, do té doby žalobce nové nájemce nehledal. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce ukončením nájemní smlouvy dohodou, přerušil příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaných a vznikem škody, když ani v období do řádného dokončení oprav nehledal nájemce. K snížení hodnoty bytu pak soud prvního stupně konstatoval, že žalobce rovněž neprokázal příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaných a vznikem škody. Ze znaleckých posudků sice vyplývalo, že cena bytové jednotky žalobce po havárii byla nižší, přesto soud uzavřel, že posouzení dané právní otázky náleží soudu, ne znalci a navíc nebylo možno o škodě vůbec uvažovat, když žalobce předmětnou bytovou jednotku neprodal. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Ztotožnil se s jeho právními závěry a vycházel i z jeho skutkových zjištění. Dodal, že tím, že bytová jednotka žalobce nebyla havárií dotčena, žalobce nevynaložil žádné náklady na její opravu a objekt byl dále uživatelný a obyvatelný, došlo k ukončení nájemního vztahu dohodou dobrovolně a nikoli v důsledku havárie. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a Nejvyšší soud se tak zabýval řešením otázky vzniku škody spočívající ve snížení obvyklé ceny nemovité věci. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1548/2020-429 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou se sídlem Bílkova 132/4, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1. Prague Marina, a. s., IČO 26781581, se sídlem Jankovcova 1595/14, 170 00 Praha 7, zastoupená Mgr. Ing. Jiřím Langerem, advokátem se sídlem K Netlukám 1472/4, 104 00 Praha 22, 2. Metrostav, a. s., IČO 00014915, se sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Sokolovská 47/73, 186 00 Praha 8, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 383/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2019, č. j. 28 Co 164, 165/2019-372, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2019, č. j. 28 Co 164, 165/2019-372, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 3. 2019, č. j. 5 C 383/2013-342, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 4. 2019, č. j. 5 C 383/2013-347, v části, jíž byla zamítnuta žaloba v částce 1 541 000 Kč s příslušenstvím, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 8. 3. 2019, č. j. 5 C 383/2013-342, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 4. 2019, č. j. 5 C 383/2013-347, zamítl žalobu, aby 1. a 2. žalovaná zaplatily společně a nerozdílně žalobci 1 766 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody, jež mu měla vzniknout ušlým ziskem z nájemného za dobu od května 2012 do ledna 2013 a snížením hodnoty bytu. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. XY, nacházející se v budově C, sekci D domu č. p. XY, jenž je součástí pozemku č. parc. XY v katastrálním území XY (dále jen „byt“ nebo „bytová jednotka“), kterou v roce 2009 koupil od 1. žalované. První žalovaná byla stavebníkem a 2. žalovaná zhotovitelem stavby, ve které se bytová jednotka nachází. Dne 29. 4. 2012 došlo v domě, kde se bytová jednotka nachází, k havárii, která spočívala v deformaci kovových vzpěr podpírajících budovu C, sekci D a měla za následek poškození nosné konstrukce domu. Obyvatelé domu byli evakuováni. Bytovou jednotku v té době užíval nájemce p. Č. na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem dne 25. 8. 2009 na dobu určitou do 31. 8. 2014; nájemné činilo 25 000 Kč měsíčně. Tento nájemní vztah byl ukončen následující den po havárii (30. 4. 2012) dohodou. Ke dni 3. 5. 2021 byla podle prohlášení statika dotčená budova plně stabilizovaná a schopná bez omezení plnit svoji funkci; od toho dne byly byty opět užívány. Příčinou havárie bylo jednak pochybení ve statických výpočtech v projektu stavby a dále zabudování vadných výrobků (vzpěr) 2. žalovanou, kdy vlivem tíhy betonové konstrukce došlo k nárůstu průhybu nosné konstrukce, nedošlo však k narušení statiky konstrukce, nehrozilo nebezpečí zřícení, avšak došlo k popraskání nenosných konstrukcí (příček) v bytech a společných prostorách. Následky havárie byly odstraněny nejpozději v lednu 2013; do té doby žalobce nájemce nehledal. Žalobce neprokázal, že při havárii byla bytová jednotka poškozena. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 420 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) se závěrem, že u nároku na snížení obvyklé ceny bytu žalobce ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázal příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaných a vznikem škody. Ze znaleckých posudků Ing. Barhoně a Ing. Hůrky sice vyplývalo, že byť technické poškození jednotlivých bytů bylo zanedbatelné, medializace statické poruchy domu přispěla ke zhoršení obchodovatelnosti bytů v celém objektu, což vedlo ke snížení obvyklé ceny; u potencionálních kupujících je relevantní obava, že může dojít k dalším havarijním situacím způsobeným uvedenými pochybeními; obecná cena bytové jednotky žalobce byla po havárii podle znalce Ing. Hůrky o 1 541 000 Kč nižší než žalobcem zaplacená kupní cena ve výši 6 698 615 Kč. Přesto však soud uzavřel, že ze závěrů znaleckých posudků nelze vycházet, neboť tím, že znalci konstatují vznik škody spočívající v poklesu obvyklé ceny postižených bytových jednotek a tuto škodu vyčíslují, posuzují právní otázku příčinné souvislosti, což nenáleží znalci, ale soudu. Znalecký posudek Ing. Hůrky pak neobsahuje doložku podle § 127a o. s. ř. a i jako listinný důkaz je nevěrohodný vzhledem k nesrozumitelnosti i k tomu, že při určení výše škody vychází z kupní ceny bytové jednotky a nikoli z její hodnoty bezprostředně před havárií. Navíc o škodě v podobě znehodnocení bytové jednotky by bylo možno uvažovat pouze v situaci, kdy by žalobce bytovou jednotku prodal. Důvodným neshledal ani nárok na ušlý zisk, neboť tím, že žalobce ukončil nájemní smlouvu dohodou, došlo k přerušení příčinné souvislosti; v období do řádného dokončení oprav pak žalobce nájemce nehledal.   2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 7. 2019, č. j. 28 Co 164,165/2019-372, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. K odvolacím námitkám uvedl, že odkaz na judikaturu (nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 444/11 a sp. zn. II. ÚS 3588/14) není případný, neboť projednávaná věc je odlišná v tom, že bytová jednotka žalobce nebyla havárií dotčena, žalobce ne