25 Cdo 1629/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1629/2000 citace  Právní věta:Okolnost, že věc po dobu celního zajištění (§ 309 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon), nebyla chráněna před poškozením, představuje nesprávný úřední postup celního úřadu. Při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé (tržní) ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2002 Spisová značka:25 Cdo 1629/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1629.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 18 předpisu č. 58/1969Sb. § 441 předpisu č. 40/1964Sb. § 442 předpisu č. 40/1964Sb. § 19 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:54 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1629/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce M. A., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí České republiky, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 127/95, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2000, č. j. 13 Co 34/2000-86, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Dovolání žalované se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 138.240,60 Kč na osobním automobilu tovární značky Mazda, typ 626 Comprex/D, který byl žalobci rozhodnutím celního úřadu H. ze dne 14. 9. 1993, č. j. 21-065/93, zajištěn pro podezření ze spáchání celního přestupku. Podle žalobce celní úřad nesprávným skladováním zajištěného vozidla způsobil škodu ve výši 119.560,- Kč a žalobci též vznikla škoda na ušlém výdělku a na cestovném (celkem 2.889,- Kč) a na nákladech právního zastoupení ve věci vydání vozidla 15.791,60 Kč. Jako žalovaný bylo v žalobě označeno „Ministerstvo financí České republiky, generální ředitelství cel, Washingtonova 11, 113 54 Praha 1, IČO 48137430“. Při jednání dne 18. 9. 1997 žalobce uvedl, že jako žalovanou označuje Českou republiku - Ministerstvo financí, a poté, co Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. 6. 1998, č. j. 16 C 127/95-17, „návrh žalobce na záměnu účastníků nepřipustil“, žalobce podáním ze dne 16. 7. 1998 „opravil žalobní návrh tak, že na straně žalovaného bude Česká republika, zast. Ministerstvem financí ČR“. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. 9. 1998, č. j. 16 C 127/95-20, žalobu ve vztahu k Ministerstvu financí se sídlem Praha 1, Letenská 15, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že pokud žalobce dovozuje odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“), měl jako žalovaného označit stát, tedy Českou republiku. Naproti tomu Ministerstvo financí je rozpočtová státní organizace, která za závazky státu neodpovídá, tím méně pak jeho organizační složka - Generální ředitelství cel. Podle soudu navíc z provedených důkazů vůbec nevyplývá výše škody, která měla žalobci vzniknout. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 1998, č. j. 13 Co 449/98-26, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že byl-li v žalobě uveden místo státu jeho orgán, který má právní subjektivitu, byl soud povinen poučit žalobce o potřebě provést změnu v označení žalovaného; teprve pokud by žalobce změnu neprovedl, měla být žaloba pro nedostatek pasivní legitimace zamítnuta. Soud prvního stupně však tuto svou poučovací povinnost nesplnil a řízení tak zatížil vadou, pro kterou odvolací soud jeho rozsudek zrušil a uložil mu, aby v dalším řízení jednal se žalovanou Českou republikou, zastoupenou Ministerstvem financí ČR. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 9. 1999, č. j. 16 C 127/95-65, řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby zastavil ohledně částky 49.260,- Kč příslušenstvím a rozsudkem z téhož dne, č. j. 16 C 127/95-68, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 9. 1999, č. j. 16 C 127/95-70, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 88.981,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že Celní úřad H. dne 14. 9. 1993 zajistil částečně havarovaný osobní automobil žalobce tovární značky Mazda, typ 626 Comprex/D, a uskladnil jej v garáži, kde došlo k poškození vozu tím, že do jeho vnitřního prostoru pronikli drobní hlodavci a prokousali sedačky. Podle znaleckého posudku I. S., soudního znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací motorových vozidel, vznikla škoda v celkové výši 88.981,- Kč, představované součtem ceny nových dílů potřebných k výměně poškozených sedadel a nákladů na opravu, včetně DPH. Soud dovodil, že za tuto škodu odpovídá stát podle § 18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“). Celní úřad sice postupoval v souladu s ustanovením § 309 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, neboť důvodně zajistil zboží, o kterém předpokládal, že bylo použito ke spáchání celního přestupku, avšak zajištěné zboží neuskladnil takovým způsobem, aby nedošlo k jeho poškození, ztrátě nebo zničení. Jestliže je vlastník nebo držitel věci, zbaven (byť zákonným způsobem) možnosti s věcí nakládat, za škodu vzniklou na této věci v průběhu doby nepochybně odpovídá ten, kdo ji zadržel. Žalobce prokázal vznik škody, její výši i příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem orgánu státu a žalovaná se objektivní odpovědnosti nemůže zprostit. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2000, č. j. 13 Co 34/2000-86, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 67.075,60 Kč, a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky potvrdil, v části výroku ohledně platební povinnosti žalované ve výši 21.905,40 Kč změnil tak, že žalobu zamítl, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalované na připuštění dovolání. Dovodil, že soud prvního stupně (vázán právním názorem odvolacího soudu ve zrušujícím usnesení) správně jednal se žalovanou, kterou žalobce v průběhu řízení opakovaně označil jako „Česká republika, zastoupená Ministerstvem financí ČR“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ke škodě na majetku žalobce došlo nesprávným úředním postupem celního úřadu ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., spočívajícím v tom, že zajištěný majetek žalobce nebyl zabezpečen tak, aby nedošlo ke škodě. Výši škody však určil o 25% nižší než soud prvního stupně, a to s odkazem na znalecký posudek I. S., který v takovém rozsahu ohodnotil amortizaci vozu za dobu provozu. Podle odvolacího soudu by náhrada škody ve výši odpovídající ceně nových dílů neodpovídala skutečné škodě ve smyslu § 20 zákona č. 58/1969 Sb. a § 442 odst. 1 obč. zák., za níž se považuje újma, která vznikla v majetkové sféře žalobce a která reprezentuje majetkové hodnoty nutné k uvedení věci do předešlého stavu (R 55/71). V daném případě tedy škodu tvoří hodnota sedadel v době zajištění vozidla, nikoliv hodnota sedadel nových, a náklady spojené s uvedením věci do původního stavu. Návrh žalované na připuštění dovolání k řešení právních otázek, kdo je účastníkem řízení a podle jakého právního předpisu se tento vztah mezi nimi posuzuje, odvolací soud zamítl s tím, že tyto otázky nemají zásadní právní význam. Žalovaná napadá dovoláním tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 67.075,60 Kč. Dovolání odůvodňuje podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a), d) o.s.ř. a namítá, že označil-li žalobce v žalobě za žalovaného „Ministerstvo financí České republiky, generální ředitelství cel“, pak nejsou pochyby o tom, že žalováno bylo Ministerstvo financí, zřízené jako ústřední orgán státní správy zákonem č. 2/1969 Sb., které je jediným subjektem takového označení v ČR a nelze je proto zaměnit s jinou osobou. Generální ředitelství cel je podle celního zákona součástí ministerstva financí, nemá právní subjektivitu a nemohlo by vystupova