25 Cdo 1634/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1634/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2018 Spisová značka:25 Cdo 1634/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1634.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 předpisu č. 334/1992Sb. § 27 předpisu č. 254/2001Sb. § 420 odst. 1 obč. zák. § 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 10. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.10.2018IV.ÚS 3443/18JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto8.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1634/2018-927 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobců: a) J. J., b) Š. J., c) J. Š., d) L. Š., oba zastoupeni Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 17/9, Opava, proti žalovanému: Zemědělské a obchodní družstvo SLEZSKÁ DUBINA, se sídlem Větřkovice 198, IČO 25363476, zastoupené JUDr. Pavlem Juchelkou, advokátem se sídlem Sady Svobody 448/4, Opava, o 312.870 Kč a 324.690 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 206/2008, o dovolání žalobců c) a d) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 8 Co 242/2017-868, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci c) a d) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 12.003 Kč k rukám JUDr. Pavla Juchelky, advokáta se sídlem Sady Svobody 448/4, Opava, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. 8 Co 242/2017-868, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 3. 2017, č. j. 9 C 206/2008-743, ve znění usnesení ze dne 13. 10. 2017, č. j. 9 C 206/2008-839, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 312.870 Kč a 324.690 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že ve dnech 20. 8. 2007, 7. 9. 2007 a 28. 9. 2007 byla splavena půda z pozemku žalovaného na pozemek žalobců v důsledku mimořádných přívalových srážek, že uvedený následek nebylo možno odvrátit ani při vynaložení veškerého možného úsilí, dodržení zásad řádného hospodaření a agrotechnických postupů ze strany žalovaného, a to ať už by byl vegetační kryt na jeho pozemcích jakýkoliv, včetně erozně nejodolnějšího travního porostu. Z právního hlediska věc posoudil podle ustanovení § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), o škodě způsobené provozní činností, a uzavřel, že žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá, neboť byla způsobena neočekávatelnou a neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu žalovaného ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalobci c) a d). Namítají, že nalézací soudy neprovedly řadu jimi navržených důkazů, v důsledku čehož nezjistily úplně skutkový stav věci, že jejich skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, odporují si a nebyla učiněna na základě předepsané metodiky. Zpochybňují závěry znaleckých posudků, z nichž soudy v rámci zjišťování rozhodných skutečností vycházely, jakož i odbornost ustanovených znalců. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že splavení půdy na jejich pozemek v důsledku přívalových dešťů bylo událostí nemající původ v provozu žalovaného, resp. událostí neodvratitelnou. Rozsáhle předestírají vlastní verzi skutkového stavu, v souvislosti s čímž vyjadřují své přesvědčení, že žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák., neboť přestože věděl o každoročním výskytu intenzivních srážek v dané lokalitě, neprovedl žádná opatření k zajištění půdy na svahu proti splavení, která by byla schopná vzniku škod zamezit. Konkrétně mu vytýkají, že v období největšího výskytu přívalových dešťů nechránil půdu na svém pozemku vegetačním krytem, po dobu patnácti let byl lhostejný k erozním smyvům na daném pozemku, čímž zapříčinil jeho sníženou schopnost absorbovat erozně nebezpečné deště, nezajistil řádnou péči o pozemek ani jej nezabezpečil podle platných norem. Vyjadřují svůj nesouhlas s procesním postupem soudu prvního stupně při výslechu znalce RNDr. Miroslava Konečného, CSc., a vytýkají mu rovněž pochybení, jichž se měl dopustit při doručování některých písemností účastníkům. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není přípustné podle § 237 o. s. ř. Námitka dovolatelů, že bylo v silách žalovaného předejít vzniku předmětných škod, postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. Namítají-li dovolatelé, že odvolací soud nezjistil řádně skutkový stav věci, že jeho skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, odporují si, či že vycházejí z chybných závěrů znaleckých posudků, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jejich názoru vyplývají z provedených důkazů, neuplatňují tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Zpochybňují-li dovolatelé odbornost ustanovených znalců, popř. namítají-li procesní pochybení soudu při doručování písemností či při výslechu znalce, uplatňují námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Ani další dovolací námitky, jejichž vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), nezakládají přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na aplikaci ustanovení § 415 obč. zák. o obecné prevenční povinnosti. Je sice pravdou, že je tu zákonná úprava (srov. zejména § 3 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a § 27 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon), která stanoví vlastníkům a nájemcům pozemků speciální prevenční povinnost (ve vztahu k obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 415 obč. zák.) chránit půdu tak, aby nedocházelo k jejímu odnosu erozní činností a ke zhoršování jejích fyzikálních, biologických a chemických vlastností, např. též narušením půdy erozí, takže neučinil-li vlastník pozemku dostatečná opatření, která by čelila přírodnímu působení, jakým je i přívalový déšť, ačkoliv taková dostupná možnost byla, porušil tuto speciální prevenční povinnost a došlo-li v důsledku porušení její povinnosti ke smyvu ornice při dešti a ke vzniku škody, odpovídá za ni podle § 420 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3811/2017). Jestliže ovšem vyplývá ze skutkových závěrů, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, že intenzita mimořádných přívalových srážek spojených s bouřkovou činností byla takového charakteru, že jí nemohlo zabránit ani jakékoliv protierozní opatření (včetně erozi nejodolnějšího travního krytu), nelze odpovědnost žalovaného dovodit ani podle této úpravy. Vzhledem k tomu, že dovolatelé výslovně napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je třeba uvést, že proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, není dovolání objektivně přípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. K podání dovolání proti části výroku napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobců a) a b), pak nejsou dovolatelé subjektivně legitimováni, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může