25 Cdo 1863/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1863/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 5. 2005 Spisová značka:25 Cdo 1863/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1863.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 236 předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 13 odst. 3 písm. c) předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1863/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobců A) J. K., B) Mgr. Z. M., C) L. H., D) V. L., E) J. M., F) H. S., G) M. S., H) B. S., CH) J. B., I) M. M., J) P. P., K) R. P., L) Ing. M. Š., M) Ing. E. P., N) I. P., O) K. K., P) Ing. H. P., Q) Š. Š., R) Ing. V. Š., Ř) Ing. M. H., S) Dr. J. R., Š) M. S., T) Ing. B. F., U) J. N., V) M. K., W) P. K., X) RSDr. V. J., Y) V. S. a Z) J. P. proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 203/2001, o dovolání žalobce K) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2003, č. j. 20 Co 425/2003-56, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se proti státu domáhali náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“, spočívajícím v nedostatečném dozoru Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami nad činností I. Družstevní záložny se sídlem v O. (dále též jen „I. DZ“), na kterou byla v důsledku neuspokojivé hospodářské situace uvalena nucená správa a následně byl na její majetek prohlášen konkurs. Žalobcům jako členům I. DZ tak vznikla škoda, která spočívá v nemožnosti disponovat peněžními prostředky vloženými do I. DZ, a to ve výši vkladů, k nimž přirůstá úrok z prodlení. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 11. 2002, č. j. 41 C 203/2001-26, zamítl žalobu, jíž se domáhali žalobce A) zaplacení 259.912,20 Kč s příslušenstvím, žalobkyně B) 19.806,60 Kč s příslušenstvím, žalobkyně C) 329.075,60 Kč s příslušenstvím, žalobkyně D) 223.043,10 Kč s příslušenstvím, žalobkyně E) 117.984,70 Kč, žalobkyně F) 234.800,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně G) 367.610,50 Kč s příslušenstvím, žalobce H) 375.185,60 Kč s příslušenstvím, žalobkyně CH) 207.428,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně I) 191.281,10 Kč s příslušenstvím, žalobce J) 77.543,- Kč, žalobce K) 877.178,- Kč s příslušenstvím, žalobce L) 254.840,- Kč s příslušenstvím, žalobce M) 114.279,60 Kč s příslušenstvím, žalobkyně N) 76.503,- Kč, žalobce O) 180.518,60 Kč s příslušenstvím, žalobkyně P) 569.252,90 Kč s příslušenstvím, žalobkyně Q) 708.994,20 Kč s příslušenstvím, žalobce R) 488.883,90 Kč s příslušenstvím, žalobce Ř) 312.366,- Kč s příslušenstvím, žalobce S) 669.928,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně Š) 131.064,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně T) 103.317,80 Kč, žalobkyně U) 185.406,- Kč s příslušenstvím, žalobce V) 270.646,- Kč, žalobce W) 28.969,- Kč s příslušenstvím, žalobce X) 32.716,10 Kč s příslušenstvím, žalobce Y) 69.187,- Kč a žalobkyně Z) 143.502,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 36 K 8/2000, byl na majetek I. DZ prohlášen konkurs, jímž byla plynule nahrazena nucená správa zavedená podle ustanovení § 28b zákona č. 87/1995 Sb. v reakci na zjištěné závady v hospodaření záložny. Žalobci jsou členy I. DZ, která je i nadále zapsána v obchodním rejstříku, konkursní řízení stále trvá a jeho ukončení je podle soudu „v nedohlednu“. Soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že k okamžiku vyhlášení rozsudku není a ani nemůže být prokázána existence škody jako konkrétní újmy v majetkové sféře žalobců, jakož i v majetkové sféře ostatních členů družstevních záložen, kteří v podobné situaci podávají žaloby. Je proto nadbytečné zabývat se nyní tím, zda dosavadní činnost resp. nečinnost dozorujícího úřadu lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. V současné době není a nemůže být postaveno najisto, s jakým výsledkem skončí konkursní řízení, případně likvidace záložny, a jaké prostředky budou jednotlivým členům záložny vyplaceny, jaká tedy bude výsledná újma v majetkové sféře jednotlivých členů, pokud k ní vůbec dojde. Tvrzení žalobců, že přijdou o všechny své prostředky, které do I. DZ vložili, je přitom podle soudu předčasné. Teprve poté, kdy budou vyčerpány všechny zákonné možnosti jednotlivých členů družstevních záložen k tomu, aby uspokojili nároky z jejich členství přímo proti I. DZ, budou se moci obrátit s nárokem na náhradu škody, jejíž výše bude až tehdy přesně vyčíslitelná, na stát; nenastal tedy ještě okamžik možnosti uplatnění práva na náhradu škody (actio nata). Není prozatím vůbec zřejmé, kdo a v jaké výši za případnou škodu odpovídá a nemohla ještě začít běžet ani promlčecí doba, proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout pro její předčasnost. K odvolání žalobců K), S) a T) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2003, č. j. 20 Co 425/2003-56, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k těmto žalobcům potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem o předčasnosti žaloby. I. DZ je dlužníkem žalobců z jejich právních vztahů založených smlouvami o vkladu a v prvé řadě je ona povinna se s nimi vypořádat. Za situace, kdy probíhá konkursní řízení o majetku I. DZ, jehož účelem je uspokojení věřitelů, a kdy žalobci své pohledávky z vkladů přihlásili k rozvrhu, nejsou podmínky pro zkoumání, zda a v jaké výši jim mohla vzniknout škoda, za níž by nesla žalovaná odpovědnost. Sama o sobě okolnost, že žalobci nemohou disponovat svými vklady, přitom újmou v majetkové sféře není; tato skutečnost by sice za určitých okolností mohla vést ke vzniku škody (jiného druhu, než žalobci uplatnili v tomto řízení), avšak i za ni by v rámci vkladového vztahu v prvé řadě odpovídala záložna, které žalobci peníze poskytli. Výsledek zpeněžení konkursní podstaty a rozhodnutí o rozvrhu nelze předjímat a proto je až do zrušení konkursu předčasné uvažovat o vzniku škody, jako majetkové újmy ve smyslu § 420 obč. zák. věřitelům úpadce, a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odvolacího soudu se proto soud prvního stupně, za situace kdy není doložen samotný vznik škody, správně nezabýval otázkou případné odpovědnosti státu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce K) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů ohledně předčasnosti žaloby a namítá, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela pominul otázku běhu promlčecí doby ve vztahu k možnosti domáhat se náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Dovolatel v žalobě tvrdil, že nečinností Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami došlo na jeho straně ke snížení majetku v podobě poskytnutí členského vkladu a dalších plnění na termínované vklady I. DZ a současně škodu vyčíslil ve výši, u níž ke dni podání žaloby bylo zřejmé, že právě o tuto částku došlo ke snížení hodnoty jeho majetku; dovozoval i příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Dovolatel by souhlasil se zamítnutím žaloby v té části, kde byl jeho nárok uspokojen jiným způsobem, a to z prostředků Zajišťovacího fondu družstevních záložen. V této souvislosti pak zákonodárce pamatoval i na situaci, kdy na majetek družstevní záložny je prohlášen konkurs, když podle přechodných ustanovení zákona č. 212/2002 Sb., pokud byl na majetek družstevní záložny prohlášen konkurs a do dne účinnosti tohoto zákona nebylo doposud vydáno rozvrhové usnesení, vstupuje Zajišťovací fond družstevních záložen dnem účinnosti tohoto zákona do věřitelských práv oprávněné osoby v rozsahu odpovídajícímu právu této osoby na výplatu náhrady. Podle dovolatele je plně v jeho dispozici (jako žalobce domáhajícího se náhrady škody), aby svými dispozičními úkony rozsah škody rozšiřoval nebo zužoval v závislosti na tom, zda a jakým způsobem byl jeho nárok uspokojen. Otázkou tedy podle dovolatele zůstává, jakým způsobem by