25 Cdo 1948/2009 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1948/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2009 Spisová značka:25 Cdo 1948/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1948.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1948/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce I. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému označenému jako „M. ú. F. – M., vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 12 C 261/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2008, č. j. 57 Co 20/2007-75, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 1. 9. 2006, č. j. 12 C 261/2005-38, zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že žalovaný subjekt je správním úřadem, nikoli právnickou osobou, a nemá tak způsobilost být účastníkem řízení. Ačkoliv žalobce po podání žaloby soudu sdělil, že žalovaného označuje jako „Česká republika – M. ú. ve F. – M.,“, není v takto vadně zahájeném řízení možná záměna či přistoupení účastníka do řízení podle § 92 o.s.ř. ani oprava žaloby podle § 43 o.s.ř. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 8. 2008, č. j. 57 Co 20/2007-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť je orgánem města (obce), jemuž ani podle § 5 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, či jiného obecně závazného právního předpisu, není přiznána způsobilost samostatně nabývat práva z právních vztahů a nést odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, nemá tedy samostatnou právní subjektivitu ve smyslu § 19 o.s.ř., a tudíž nemůže v občanském soudním řízení vstupovat do procesních vztahů. Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a proto bylo namístě řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani okolnost, že žalobce doplnil v průběhu řízení přesné označení žalovaného, neboť již v žalobě žalobce jasně a určitě označil žalovaného názvem a sídlem; od počátku tedy bylo nesporné, že žalovaným je osoba nezpůsobilá být účastníkem řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. V něm namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru; s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 26/1977 a sp. zn. Cpjf 145/1978 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/03 a I. ÚS 139/99 tvrdí, že je zcela zřejmé, že podání mělo vadu, avšak okresní soud žalobce nevyzval k odstranění vad podle § 43 odst. 1 o.s.ř., ačkoliv tento postup byl podle názoru Ústavního soudu jeho povinností a řízení z důvodu, že za žalovaného označil pouze organizační složku Statutárního města Frýdek – Místek, v rozporu se shora uvedenými judikáty zastavil. Podle žalobce je zcela zřejmé, že se v žalobě spletl v označení žalovaného, neboť vycházel z toho, jak se sám žalovaný  při jednání s ním písemně prezentoval. Žalobce je přesvědčen, že je schopen označit žalovaného zcela přesně – S. m. F. – M.. Dále namítá, že  mu nebyla dána možnost hájit se u odvolacího řízení, když odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, a domnívá se, že rozhodoval místně nepříslušný soud. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř. a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), tedy fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v občanskoprávních vztazích vyplývá z ustanovení § 7 obč. zák.), právnické osoby (srov. § 18 odst. 1 obč. zák.), a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem občanskoprávních vztahů, je právnickou osobou (srov. § 21 obč. zák.) a jedná za něj příslušná organizační složka státu. Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává. V oblasti územní samosprávy má způsobilost mít práva a povinnosti obec, která je veřejnoprávní korporací a může mít vlastní majetek a která jako právnická osoba vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající [srov. čl. 101 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění do 31. 12. 2005 (vzhledem k tomu, že žaloba v této věci byla podána dne 25. 4. 2005 a doplněna dne 20. 12. 2005) - dále též jen „zákon o obcích“]. Výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti je rada obce (§ 99 odst. 1 zákona o obcích). Obecní úřad, městský úřad, úřad města, úřad městského obvodu nebo úřad městské části nebo magistrát (§ 5 odst. 2 zákona o obcích v případě statutárního města) - dále též jen „obecní úřad“ - je orgánem obce (města), který v oblasti samostatné působnosti obce plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce, pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti a který vykonává přenesenou působnost podle § 61 odst. 1 písm. a) s výjimkou věcí, které patří do působnosti jiného orgánu obce, a rozhoduje o poskytování informací žadateli podle zvláštního zákona (srov. § 109 odst. 3 zákona o obcích). Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) obecnímu úřadu jako orgánu (organizační jednotce) obce nepřiznává způsobilost samostatně nabývat práva z právních vztahů a nést povinnosti z těchto vztahů vyplývající. V tomto zákoně ani v jiných obecně závazných právních předpisech není obsaženo žádné ustanovení, které by obecnímu úřadu (m.) jako organizační jednotce obce (s. m.) tuto způsobilost přiznávalo. Ze zákona o obcích naopak vyplývá, že obecní úřad se v soukromoprávních vztazích  nemůže samostatně zavazovat. Obecní úřad není schopen ani samostatně plnit závazky z občanskoprávních vztahů (vlastní majetek a finanční zdroje má pouze obec a nikoliv obecní úřad); soudní rozhodnutí, kterým by byla uložena obecnímu úřadu povinnost k plnění, by proto ani nebylo možné vykonat. Z uvedeného vyplývá, že ani zvláštní předpis (zákon o obcích) nepřiznává obecnímu úřadu jako orgánu obce způsobilost vystupovat v občanskoprávních vztazích svým jménem a mít odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Podle § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Jestliže byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a nemůže ani dojít k záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.). Tento nedostatek nelze odstranit ani postupem podle § 43 o.s.ř. Uvedené platí nejen tehdy, označil-li žalobce za účastníka řízení toho, kdo nikdy neměl způsobilost být účastníkem řízení, nebo někoho, kdo sice byl z