§ 7 občanský zákoník – Fyzické osoby
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stanovuje, kdy fyzická osoba získává a kdy ztrácí schopnost mít práva a povinnosti, a upravuje postup prohlášení osoby za mrtvou. Každý člověk má od narození právo například vlastnit majetek, dědit nebo být dlužníkem. (§ 7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Fyzické osoby
- Týká se: soud, dítě
- Judikatura: na § 7 odkazuje 113 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé.
(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Každý člověk má od narození právo například vlastnit majetek, dědit nebo být dlužníkem.
- I nenarozené dítě, pokud se narodí živé, má od počátku práva a povinnosti, například právo na dědictví.
- Smrtí člověka zanikají jeho práva a povinnosti, například jeho majetek se stává předmětem dědictví.
- Pokud nelze smrt prokázat úředně, může soud prohlásit osobu za mrtvou, pokud má dostatek důkazů o její smrti nebo pokud je nezvěstná a lze usoudit, že nežije.
Na co si dát pozor
- Prohlášení za mrtvého soudem má stejné právní důsledky jako prokázaná smrt, například se zahájí dědické řízení.
- Pokud by se osoba prohlášená za mrtvou později objevila, má to právní důsledky, které však tento paragraf neupravuje.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 7
Jak soudy aplikují § 7
Kdo tvrdí, že nabyvatel nejednal v dobré víře, nese důkazní břemeno (§ 7); nelze použít judikaturu k zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, dovozující opak – viz Pavlů, R. § 984 [Materiální publicita veřejných seznamů].
Kdo tvrdí, že nabyvatel nejednal v dobré víře, nese důkazní břemeno (§ 7); nelze použít judikaturu k zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, dovozující opak – (viz Pavlů, R. § 984 [Materiální publicita veřejných seznamů].
Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout i k principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.). „Ustanovení § 6 o. z. a na něj navazující § 7 o. z. se hlásí k principům poctivosti a dobré víry.
Související
§ 22 ODPOVĚDNOST PODNIKAJÍCÍ FYZICKÉ OSOBY ZA PŘES (Zákon o odpovědnosti za přestupky a říze)§ 9 Identifikátory fyzických osob (Zákon o základních registrech)§ 3 Datová schránka fyzické osoby (Zákon o elektronických úkonech a autoriz)§ 66 Povinnosti fyzické osoby, která má přístup k (Zákon o ochraně utajovaných informací a )§ 5 Poskytování údajů o fyzické infrastruktuře (Zákon o opatřeních ke snížení nákladů na)