25 Cdo 1958/98 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1958/98 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ R., s. r. o. v likvidaci, zastoupeného likvidátorem, a 2/ R. ČR, a. s., zastoupenému advokátkou, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 2/96, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 1997 č. j. 22 Co 93/97 - 106, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. června 1997 č. j. 22 Co 93/97 - 106 ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci 250.000,- Kč s 3 % úrokem od 1. 5. 1993 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 9. 1996 č. j. 13 C 2/96 - 70 uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci 250.000,- Kč s 3 % úrokem od 1. 5. 1993 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, žalobu o zaplacení 1 % úroku z částky 250.000,- Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení a žalobu proti druhému žalovanému zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vzal za prokázané, že žalobce odevzdal dne 29. 3. 1993 v redakci časopisu R., jehož vydavatelem byl R., spol. s r.o. (právní předchůdce prvního žalovaného), 38 kusů diapozitivů s tematikou Dalajláma, určených ke zveřejnění s tím, že byla dohodnuta autorská odměna ve výši 2.500,- Kč za každý publikovaný diapozitiv, z nichž mu 10 kusů nebylo vráceno. Dále bylo soudem prvního stupně zjištěno, že dne 26. 3. 1993 uzavřela M. CS spol. s r. o. a R., s.r.o. na jedné straně a R. A. a R., a. s., na straně druhé, smlouvu ve věci převodu veškerých vydavatelských práv k časopisu R., kterou se převádějící společnosti zavázaly (mimo jiného) předat do 10 dnů od podpisu smlouvy veškeré písemné i jiné podklady související s dosavadním vydáváním předmětného časopisu, a současně bylo dohodnuto, že za veškeré dosud existující závazky převádějících společností vůči třetím osobám odpovídají výlučně tyto společnosti samy. Změna vydavatelských práv ke společenskému týdeníku R. pak podle zprávy Ministerstva kultury ČR byla zaregistrována ke dni 6. 4. 1993 a jeho vydavatelem se stal R., a. s. Z dalších provedených důkazů ( z výpisů z obchodního rejstříku Obvodního soudu pro Prahu 1 a Krajského obchodního soudu v Praze a dále ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 13 C 216/95 ) pak vyplynulo, že R., spol. s r.o., který v době rozhodování soudu nesl název R. s.r.o., vstoupil dnem 17. 6. 1995 do likvidace (jejím likvidátorem je JUDr. P. T.) a že společnost nesoucí obchodní jméno R., a.s., pod kterým byla zapsána dne 9. 11. 1992. byla dne 25. 1. 1990 vymazána bez likvidace s tím, že jejím právním nástupcem se stala obchodní společnost R. ČR, a.s. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci shledal obvodní soud uplatněný nárok na náhradu škody za 10 kusů nevrácených diapozitivů důvodným ve smyslu ust. § 421 obč. zák. proti prvnímu žalovanému R. s.r.o., jako právnímu nástupci R. spol. s r.o., když dovodil, že dne 29. 3. 1993, kdy žalobce předmětné diapozitivy redakci časopisu R. předal, byla tato společnost jeho vydavatelem, a přitom v řízení nebylo prokázáno, že by ke škodě, která ztrátou diapozitivů vznikla, došlo i jinak, např. pro povahu věci apod. Naopak za nedůvodný považoval soud prvního stupně požadavek žalobce na náhradu škody vůči druhému žalovanému a to se závěrem, že za vznik škody neodpovídá, neboť ke změně registrace vydavatele na základě smlouvy ze dne 26. 3. 1993 došlo až dne 6. 4. 1993, a druhému žalovanému zmíněné diapozitivy nebyly žalobcem ani odevzdány. Při stanovení výše škody, která žalobci vznikla (§ 442 odst. 1, odst. 2 část věty před středníkem obč. zák.), vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku znalce Mgr. R., který dohodnutý honorář považoval spíše za nízký s tím, že při nemožnosti jakéhokoliv dalšího využití díla je obvyklý a běžně užívaný v zahraničí i v tuzemsku jeho desetinásobek. K odvolání žalobce a prvního žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 1997 č. j. 22 Co 93/97 - 106 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o věci samé tak, že žalobu proti prvnímu žalovanému zamítl a druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 250.000,- Kč s 3 % úrokem od 1. 5. 1993 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a řízení doplnil dalšími důkazy. Ze sdělení likvidátora prvního žalovaného a z usnesení Krajského obchodního soudu v Praze č. j. 95 K 2/95 - 44, které nabylo právní moci dne 21. 3. 1997, zjistil, že obchodní společnost R., s.r.o. v likvidaci, byla podle ust. § 68 odst. 3 písm. f/ obch. zák. zrušena, neboť citovaným usnesením byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu na majetek této společnosti pro jeho nedostatek. Ze zprávy Ministerstva kultury ČR bylo odvolacím soudem dále zjištěno, že R., spol. s r.o., byla registrována jako vydavatel periodika R. dne 14. 1. 1991, dne 6. 4. 1993 byl zaregistrován nový vydavatel společnost R., a.s., a současným vydavatelem tohoto časopisu je od 1. 1. 1994 R. ČR, a.s. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Krajského obchodního soudu v Praze pak městský soud zjistil, že dne 14. 1. 1991 byla do rejstříku zapsána obchodní společnost s obchodním jménem R., spol. s r. o., což platilo do 6. 9. 1994, a od tohoto data do 17. 6. 1995 s obchodním jménem R. v likvidaci s likvidátorem JUDr. P. T. Dále bylo z výpovědi svědka J. Š. zjištěno, že dne 29. 3. 1993 převzal jako obrazový redaktor zaměstnaný u společnosti R., spol. s r.o., od žalobce 38 kusů diapozitivů, o čemž mu vystavil potvrzení, které podepsal. Ve stejné funkci pak plynule přešel do společnosti R., a.s., kde setrval do 30. 4. 1993. Při právním posouzení věci pak odvolací soud vycházel z ust. § 5, § 6 písm. a/ a c/ a 7 odst. 1, 4 a § 10 odst. 1 zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních hromadných sdělovacích prostředcích; z nich dovodil, že oprávnění vydávat tisk vzniká vydavateli až registrací konkrétního periodického tisku, přičemž s jeho vydáváním může být započato až po této registraci. Konkrétní vydavatel tedy musí být znám ještě před podáním přihlášky k registraci. Jestliže v daném případě bylo zjištěno, že smlouvou ze dne 26. 3. 1993 byla převedena vydavatelská práva z právního předchůdce prvního žalovaného na právního předchůdce druhého žalovaného s tím, že k jejich přechodu došlo uvedeným dnem, a předmětné diapozitivy byly žalobcem v redakci časopisu R. předány po tomto dni, pak podle názoru odvolacího soudu byly předány novému vydavateli, který nese za jejich ztrátu odpovědnost. Z tohoto důvodu neobstojí požadavek žalobce uplatněný žalobou, aby povinnost k náhradě škody byla uložena žalovaným společně a nerozdílně, neboť diapozitivy v redakci časopisu předal již v době, kdy tento časopis byl vydáván nikoliv původním, nýbrž novým vydavatelem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a podává jej z důvodů uvedených v ust. § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouvou ze dne 26. 3. 1993 o převodu vydavatelských práv došlo k právnímu nástupnictví a že bylo prokázáno, že předmětné diapozitivy přebíral od žalobce již nový vydavatel, neboť soud se nezabýval otázkou, jménem které společnosti osoba přebírající diapozitivy od žalobce jednala, a kdo tedy byl jejím jménem zavázán. Poukazuje na to, že v posuzované věci z výsledků dokazování vyplynulo, že diapozitivy přebíral J. Š., který v té době byl zaměstnancem prvního žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, kterého také svým jednáním zavázal, a proto zjištění odvolacího soudu učiněné s nesprávným poukazem na smlouvu o převodu vydavatelských práv, že jmenovaný jednal za druhého žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, nemá oporu v provedeném dokazování. Dále dovolatel namítá, že k účinnosti předmětné smlouvy mohlo dojít až registrací nového vydavatele u Ministerstva kultury ČR, neboť tato registrace má ohledně oprávnění vydávat periodický tisk konstitutivní charakter, a smlouvu lze tedy v praxi aplikovat až po této registraci. Poukazuje též na to, že předmětnou smlouvou došlo k převodu práva vydávat časopis R., a nikoliv k převodu dalších práv a závazků; nejednalo se tedy o právní nástupnictví, protože ostatní závazky dřívějšího vydavatele, včetně pracovněprávních, zůstaly touto smlouvou nedotčeny. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen