25 Cdo 1981/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1981/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2012 Spisová značka:25 Cdo 1981/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1981.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Náhrada za ztrátu na výdělku Promlčení Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 106 odst. 1 obč. zák. § 447 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1981/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Prostějov, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalované Nemocnici Vyškov, příspěvkové organizaci, se sídlem Vyškov, Purkyňova 36, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 11 C 343/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2010, č.j. 17 Co 370/2007-146, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2010, č.j. 17 Co 370/2007-146, ve výroku III., jakož i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. července 2007, č. j. 11 C 343/2004-119, ve výroku IV., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: Okresní soud ve Vyškově částečným a mezitímním rozsudkem ze dne 10. 7. 2007, č. j. 11 C 343/2004-119, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.500,- Kč, uložil žalované zaplatit žalobkyni bolestné 124.800,- Kč s příslušenstvím, náhradu za ztížení společenského uplatnění 594.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni ztrátu na výdělku od 16. 3. 1995 do budoucna ve výši a způsobem, které soud stanoví konečným rozsudkem. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 16. 3. 1995 podstoupila v žalované nemocnici laparoskopické odstranění žlučníku, po němž nastaly pooperační potíže. Po sedmi dnech byla provedena revize – rekonstrukce žlučových cest a bylo zjištěno, že do té doby docházelo u žalobkyně k průsaku žluče z protržené žlučové cesty do pobřišnice, což vyvolalo silný zánět pobřišnice a nutnost 20denní hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Po ukončení hospitalizace se žalobkyně vrátila do zaměstnání, kde však již nebyla schopna vykonávat práci se stejnou fyzickou zátěží jako před operací, pociťovala neustálou únavu; po necelých osmi měsících pracovní poměr ukončila a stala se nezaměstnanou. Další operativní zákrok podstoupila dne 20. 4. 1996 ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích, při němž jí byla napravována stenóza (zúžení) žlučových cest. V následujících letech byla opakovaně hospitalizována v souvislosti se zánětem jater a žlučových cest. Od 3. 12. 1997 jí byl přiznán plný invalidní důchod. Zhoršující se funkčnost jater vyústila v roce 2005 v jejich transplantaci. K osobním poměrům žalobkyně soud zjistil, že v březnu roku 1995 jí bylo 26 let, měla tři děti předškolního věku, vedla plnohodnotný rodinný život, bydlela s dětmi i manželem v rodinném domě, starala se o domácnost a děti, věnovala se cykloturistice a prováděla drobné zahrádkářské práce. Ze znaleckého posudku a výslechu pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu vyplynulo, že postup žalované při operativním zákroku sice byl proveden lege artis (v souladu s obvyklými postupy dle současných poznatků lékařské vědy a praxe) a že komplikace, která u žalobkyně nastala, je komplikací možnou a známou, vyskytující se na některých pracovištích v procentech či promilích případů, bez ohledu na způsob provedení operace, že však chybou operatéra (zaměstnance žalované) došlo k záměně a k odstranění ductus choledochus místo ductus cystikus, tato chyba byla odvratitelná a operatér si již při provedení zákroku nemohl být jist jeho správností, proto bylo namístě provést následnou kontrolu, což neučinil. Operativním zákrokem a zákroky následnými utrpěla žalobkyně újmu na zdraví, spočívající ve vytrpěných bolestech a ve ztížení společenského uplatnění. Soud z provedených důkazů dovodil příčinnou souvislost mezi postupem operatéra a vzniklou škodou. Neshledal ve zjištěných skutečnostech podklad pro závěr o odpovědnosti žalované za škodu způsobenou okolnostmi majícími původ v povaze věci použité při poskytnutí zdravotnických služeb (§ 421a obč. zák.) ani porušení povinnosti podle § 17 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, avšak dovodil, že žalovaná porušila prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. a odpovídá žalobkyni za škodu podle § 420 odst. 1, 2 obč. zák. Zavinění shledal ve formě nevědomé nedbalosti, jelikož záměna obou vývodů může být způsobena nemožností dostatečné identifikace v těle pacienta, proto měl operatér vzhledem ke své kvalifikaci a svým osobním poměrům vědět, že může způsobit škodu. Konstatoval, že operativní zákrok žalované byl prvotní příčinou všech dalších zákroků a negativních následků na zdraví; neshledal v postupu dalších subjektů a v jimi provedených lékařských zákrocích porušení povinnosti, které by zakládalo dílčí či společnou odpovědnost se žalovanou. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze znaleckého posudku, který ohodnotil bolest 360 body a ztížení společenského uplatnění 4.125 body. Soud zohlednil věk žalobkyně při provedení prvotního zákroku, dobu trvání a počet lékařských zákroků, rozsah postižených orgánů, dobu stabilizace stavu pacientky, trvalou nutnost užívat imunosupresi, celoživotní následky, značnou limitaci a nucenou změnu dalšího života žalobkyně, a proto zvýšil bolestné na dvojnásobek a náhradu za ztížení společenského uplatnění o 20 %. Námitku promlčení neshledal důvodnou s tím, že nároky na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění je nutno považovat za jeden celek a promlčecí doba u nich počíná až od ustálení zdravotního stavu, k němuž došlo teprve po podání žaloby (2. 4. 2004). K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 4. 2010, č. j. 17 Co 370/2007-146, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o bolestném tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 62.400,- Kč s příslušenstvím, žalobu o další bolestné ve výši 28.800,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění 594.000,- Kč s úrokem z prodlení od 20. 8. 2005 do zaplacení, další požadavek náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 249.750,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě za ztrátu na výdělku (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Shledal pochybení ze strany žalované, když při laparoskopické operaci žlučníku byl postupem operatéra porušen ductus choledochus namísto odstranění vlastního vývodu žlučníku ductus cystikus, a žluč z jater tak nemohla být odváděna do střev. Zdůraznil, že všechny následné zdravotní komplikace žalobkyně, tj. reoperace – rekonstrukce žlučových cest, stenóza žlučových cest, její neúspěšné léčení, které vyústilo až v biliární cirhózu jater, která již neměla jiné řešení než transplantaci jater, byly jednoznačně v příčinné souvislosti s operativním zákrokem, který žalobkyně podstoupila u žalované. Primární příčinou všech následků, k nimž u žalobkyně došlo, bylo vytětí části ductus choledochus při laparoskopickém zákroku. Vlastní postup při operaci byl sice dle znaleckého posudku lege artis, avšak při správném postupu a správné identifikaci operovaných struktur by k takovým následkům nedošlo a jiná možnost, proč operatér odstranil ductus choledochus namísto ductus cystikus, než záměna není. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění není promlčen, neboť žaloba byla podána dne 2. 4. 2004 a transplantace jater, která byla důsledkem chybně provedené laparoskopické operace žlučníku, byla provedena dne 16. 3. 2005. Ke dni podání žaloby nelze hovořit o ustáleném zdravotním stavu žalobkyně. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni další zvýšení bolestného nad rámec znaleckého ohodnocení s tím, že na rozdíl od ztížení společenského uplatnění nepřichází v úvahu. Věcně správným shledal závěr soudu prvního stupně o 20% zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění na částku 594.000 Kč podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Úrok z prodlení z částky 62.400,- Kč (bolestné) a z částky 495.000,- Kč (základní výměra náhrady za ztížení spol