25 Cdo 2126/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2126/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 8. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2126/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2126.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Náhrada škody Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Dotčené předpisy:§ 14 odst. 2 písm. b) předpisu č. 13/1997 Sb. § 50 písm. d) předpisu č. 177/1995 Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 266/1994 Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 266/1994 Sb. § 420 obč. zák. § 420a obč. zák. § 427 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 11. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3133/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2126/2020-144 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: V. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem se sídlem Purkyňova 102a, Brno, proti žalovaným: 1) statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, 2) Dopravní podnik města Brna, a. s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Brno, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2): Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 350 597 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 17/2015-106, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2020, č. j. 44 Co 548/2018-128, takto: I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé rozsudku odvolacího soudu se zamítá. II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a proti výrokům o náhradě nákladů odvolacího řízení se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) a žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení každému 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného 2) nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. 44 Co 548/2018-128, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2018, č. j. 14 C 17/2015-106, kterým tento soud zamítl žalobu, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 350 597 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce se po žalovaných 1) a 2) domáhal náhrady škody s tím, že dne 21. 1. 2013 při cestě do zaměstnání v 7:07 hodin vystoupil z tramvaje na zastávce „XY“ v Brně na nástupní ostrůvek (dále též jen „ostrůvek“), přičemž po vystoupení při chůzi po ostrůvku k přechodu uklouzl na svažujícím se jihozápadním konci ostrůvku vlivem ledovky a přivodil si zlomeninu kotníku. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl řádné dokazování, vyšel tak z jeho skutkových zjištění, dle kterých se ostrůvek nacházel na pozemku žalovaného 1) a v době škodní události na něm byla provedena žalovaným 2) řádná zimní údržba (posolený povrch). Dne 20. 1. 2013 od dopoledních hodin a dne 21. 1. 2013 mezi 00:00 a 08:00 hodin se na území Brna vyskytovaly mrznoucí srážky a ledovka proměnlivé intenzity, teplota vzduchu byla záporná. Dne 20. 1. 2013 v 10:12 hodin byla vydána výstraha na výskyt ledovky pro Jihomoravský kraj s platností od 20. 1. 2013 od 22:00 do 22. 1. 2013 00:00 hodin. Po právní stránce odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný 1) není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť ostrůvek, kde se stal žalobci úraz, je součástí dráhy [§ 50 písm. d) vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, § 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích] a zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, upravuje povinnosti vlastníka dráhy k tomuto majetku včetně jeho údržby. Ve vztahu k žalovanému 2) pak nebyly naplněny předpoklady pro jeho odpovědnost za škodu ve smyslu § 420 a § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalobce neprokázal, že by byla zimní údržba v místě škodní události žalovaným 2) zanedbána, změna počasí s ohledem na výstrahu před ledovkou nebyla překvapivá, bylo třeba vyvinout zvýšenou opatrnost. Odpovědnost dopravní organizace za škodu pak nebylo možno dovodit ani podle § 427 a § 428 obč. zák., jelikož sám žalobce v žalobě uvedl, že k jeho úrazu došlo „po vysednutí z tramvaje na ostrůvku nástupiště, na konci zastávky, kam došel bez jakýchkoliv problémů, až v místě, kde se ostrůvek nástupiště svažuje k přechodu pro chodce“. Z uvedeného je zřejmé, že ke škodě žalobce došlo po ukončení jízdy dopravním prostředkem (po vystoupení), škoda tak nebyla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku a žalovaný 2) v souvislosti s přepravou žalobce žádnou právní povinnost, která by vedla ke škodě na zdraví žalobce, neporušil. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. V prvé řadě zpochybňuje závěr soudů, že žalovaný 1) není vlastníkem pozemní komunikace, resp. dráhy, jejíž součástí tato stavba (ostrůvek) je, jelikož tímto vlastníkem má být žalovaný 2). Namítá, že tento závěr nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, čímž se soudy z hlediska přípustnosti dovolání odchýlily od ustálené rozhodovací praxe. Dále má dovolatel za to, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky týkající se odpovědnosti vlastníka pozemní komunikace (chodníku), která je součástí dráhy, a odpovědnosti provozovatele této dráhy, za újmu vzniklou chodci v důsledku vadné údržby této komunikace, kterou dosud dovolací soud nerozhodoval, stejně jako dosud nerozhodoval otázku, ve kterém okamžiku končí provozování dopravy a odpovědnost jejího provozovatele. Dovolatel též zpochybňuje, že by středový ostrůvek nebyl pozemní komunikací, ale součástí dráhy. Namítá, že žalovaný 1) odpovídá za škodu z titulu vlastníka pozemní komunikace a jeho vlastnictví odvozuje od vlastnictví pozemku pod touto stavbou, dále z titulu povinností obce, kdy žalovaný 1) jakožto obec, v jejímž územním obvodu se škodní událost stala, porušil § 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a z titulu obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 a § 420a obč. zák. Odpovědnost žalovaného 2) za škodu pak dovolatel odvozuje z titulu provozovatele dráhy s tím, že podle § 20 zákona č. 266/1994 Sb. je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu dráhy a odpovídá podle obecných ustanovení občanského zákoníku za újmu vzniklou porušením této své povinnosti, a z titulu zvláštní odpovědnosti za újmu způsobenou provozem dopravního prostředku ve smyslu § 427 a § 428 obč. zák. Má za to, že pohyb dopravované osoby po ostrůvku, až do okamžiku jeho opuštění, může být ohrožen skutečnostmi, které jsou vlastní provozu dopravního prostředku, kdy k újmě na zdraví dovolatele došlo pro neřádnou údržbu tohoto nástupního ostrůvku [dovolatel rozporuje, že by žalovaný 2) provedl na ostrůvku řádnou údržbu] v kombinaci s jeho technickým řešením – svažitostí ke konci ostrůvku. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný 1) ve svém vyjádření navrhl dovolání zamítnout. Napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a má za to, že v řízení bylo prokázáno vlastnictví žalovaného 2) k předmětnému nástupnímu ostrůvku. Žalovaný 2) ve svém vyjádření označil dovolání za nepřípustné. Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je částečně přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky odpovědnosti za újmu na zdraví vzniklou chodci uklouznutím na tramvajovém nástupním ostrůvku městské hromadné dopravy, která v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolání však v této části není důvodné. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dovolací soud posoudil věc podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k tvrzenému porušení právních povinností mělo dojít před 1. 1. 2014. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně