25 Cdo 2128/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2128/2020 citace  Právní věta:Způsobí-li protiprávní jednání více škůdců ve svém souhrnu vznik újmy, byť samotné jednání jednotlivých škůdců by ke vzniku újmy nevedlo, je dána příčinná souvislost mezi jednáním každého z nich a vznikem újmy i zásadně jejich solidární odpovědnost podle § 2915 odst. 1 věty první o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 7. 2021 Spisová značka:25 Cdo 2128/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2128.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Volby Dotčené předpisy:§ 2910 o. z. § 2915 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 10. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:36 / 2022 Anotace:Soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 4 368 Kč s příslušenstvím, vyhověl žalobě v částce 1,23 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu co do částky 106 878,66 Kč. Své rozhodnutí založil na zjištění, že žalovaný byl odsouzen za přečin maření přípravy a průběhu voleb a referenda podle § 351 tr. zák., v jehož důsledku bylo hlasování prohlášeno za neplatné a žalobkyně musela vynaložit ze státních prostředků částku 111 247,89 Kč na opakování voleb. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni vznikla škoda, zároveň ale shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 2915 odst. 2 o. z., protože ačkoli předvyplněných lístků, které ovlivnily výsledek voleb, bylo celkem 48, tak žalovaný odměnil pouze dvě osoby a v ostatních 46 případech pachatel zjištěn nebyl. Na základě této úvahy tak určil podíl žalovaného na vzniklé škodě v rozsahu 2/48, jenž představuje 4 369,23 Kč, z níž 4 368 Kč žalovaný uhradil. K odvolání žalobkyně odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 6 385,14 Kč s příslušenstvím a pro částečné zpětvzetí žaloby řízení v tomto rozsahu zastavil, ve zbývajícím rozsahu změnil rozsudek tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 100 493,52 Kč. Odvolací soud se sice ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, odlišně však nahlížel na závěr o dělené odpovědnosti podle § 2915 odst. 2 o. z. Dle jeho názoru není rozhodné, kdo ovlivnil zbylých 46 hlasovacích lístků, ale že žalovaný jednal úmyslně, za což byl pravomocně odsouzen a musel vědět, že jeho jednání může vést (ať už samostatně nebo za přičinění dalších osob) ke vzniku škody. K tomu, z § 2915 odst. 2 o. z. vyplývá přednost solidárního nahrazení škody. Dovodil tedy, že v daném případě nebyly žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro dělení odpovědnosti a žalobkyni nelze klást k tíži, že za daný přečin byl odsouzen pouze žalovaný. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním a Nejvyššímu soudu byla předložena k rozhodnutí otázka existence příčinné souvislosti v případě, že protiprávní jednání škůdce (žalovaného) samo o sobě vznik škody způsobit nemohlo, avšak spolu se stejným protiprávním jednáním dalších osob škodu způsobilo. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2128/2020-221 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: D. Ch. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Matoušem Jírou, advokátem sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 13 C 37/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 Co 271/2019-197, takto: I. Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 Co 271/2019-197, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o dovoláním napadené částce 100 000 Kč, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 25. 7. 2019, č. j. 13 C 37/2018-165, zastavil řízení ohledně 4 368 Kč s příslušenstvím, vyhověl žalobě v částce 1,23 Kč s příslušenstvím, co do částky 106 878,66 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 12. 2015, č. j. 47 T 41/2015-124, odsouzen za přečin maření přípravy a průběhu voleb a referenda podle § 351 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, neboť 11. 10. 2014 poskytl nejméně dvěma osobám finanční odměnu za vhození předem vyplněného volebního lístku s hlasem pro stranu s názvem Bílinští sociální demokraté a v jednom případě se takto ovlivnit hlasování pokusil. V soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo hlasování ve volbách do zastupitelstva města Bílina konaných 10. a 11. 10. 2014 přezkoumáno s tím, že mezi hlasovacími lístky se vyskytlo 48 shodně a totožným rukopisem vyplněných hlasovacích lístků s vyznačeným hlasem pro volební stranu s názvem Bílinští sociální demokraté. Na základě toho soud uzavřel, že je nemožné, aby při zákonném průběhu hlasování byly ve výše uvedeném množství ve více volebních okrscích shodně vyplněny hlasovací lístky totožným rukopisem, docházelo tak k manipulaci s hlasovacími lístky mimo volební místnosti v rozporu s ustanoveními volebního zákona a vzhledem k tomu, že počet 48 kusů hlasovacích lístků měl vliv na výsledek voleb do zastupitelstva, prohlásil Krajský soud v Ústí nad Labem pravomocným usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. 40 A 22/2014-55, hlasování za neplatné. Na opakování voleb žalobkyně vynaložila ze státních prostředků částku 111 247,89 Kč, jejíhož zaplacení se v řízení domáhala. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že ve věci je dána pravomoc českého soudu (články 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012, kolizním právem je dle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/864/2007 české právo). Dovodil, že žalobkyni vznikla škoda, neboť musela poskytnout ze státního rozpočtu finanční prostředky na opakované volby (prokázané a účelně vynaložené náklady stanovil částkou 104 861,52 Kč), k nimž muselo dojít i v důsledku protiprávního jednání žalovaného, a proto odpovídá za škodu podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Shledal však důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 2915 odst. 2 o. z., jež spatřoval v tom, že předvyplněných lístků bylo celkem 48, žalovaný však za stejně předvyplněný volební lístek odměnil pouze dvě osoby, přičemž nebylo prokázáno, že by jeho jednání bylo podpořeno jednáním dalších konkrétních škůdců (v dalších 46 případech nebyl pachatel zjištěn). Proto určil podíl žalovaného na vzniklé škodě v rozsahu 2/48, jenž představuje částku 4 369,23 Kč, z níž 4 368 Kč žalovaný uhradil, a proto mu soud uložil doplatit 1,23 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 Co 271/2019-197, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku co do částky 6 385,14 Kč s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby), ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 100 493,52 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním hodnocením s výjimkou závěru o dělené odpovědnosti ve smyslu § 2915 odst. 2 o. z. Odvolací soud v souzené věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro takový postup, neboť žalovaný se dopustil protiprávního jednání vědomě, za což byl pravomocně odsouzen, musel vědět, že jeho jednání, ať už samostatné, nebo za přičinění dalších osob, může vést ke vzniku škody. Není rozhodné, že nebylo zjištěno, kdo ovlivnil dalších 46 volebních hlasů, ani že žalovaný jednal nezávisle na dalších osobách. Z § 2915 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě několika škůdců má nahrazení škody společně a nerozdílně přednost; v dané věci navíc žádný další škůdce nebyl zjištěn a nelze klást k tíži žalobkyně, že za shora uvedený přečin byl odsouzen pouze žalovaný, přestože k manipulaci s hlasovacími lístky došlo ve větším rozsahu. Rozsudek odvolacího soudu v částce 100 000 Kč s příslušenstvím a v nákladových výrocích napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla