25 Cdo 2298/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2298/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 10. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2298/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2298.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vázanost rozhodnutím soudu Pojištění odpovědnosti za škodu Spolu způsobení si újmy poškozeným Dotčené předpisy:§ 135 odst. 1 o. s. ř. § 2918 o. z. § 2953 o. z. § 129 odst. 1 předpisu č. 277/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2298/2024-395 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: O. Z., zastoupený Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem Americká 489/33, Plzeň, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, IČO 47115971, o 1.689.996 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 55/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 11 Co 38/2024-358, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 11 Co 38/2024-358, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 9. 2023, č. j. 28 C 55/2022-295, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11. 9. 2023, č. j. 28 C 55/2022-295, výrokem I přiznal žalobci částku 1.289.603 Kč s příslušenstvím, výrokem II zamítl žalobu o zaplacení 400.393 Kč s příslušenstvím a výroky III a IV rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl závažnou újmu na zdraví při dopravní nehodě dne 4. 2. 2020 zaviněné řidičkou vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Řidička byla v trestním řízení odsouzena rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 24 T 57/2020. Rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 9 To 329/2020-282, Krajský soud v Plzni zrušil výrok prvostupňového rozsudku o náhradě škody a odsouzené uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě majetkové škody 134.188 Kč a na náhradě nemajetkové újmy bolestné 584.732 Kč a náhradu další nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách 1.000.000 Kč. Co do nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění odkázal poškozeného na občanskoprávní řízení. Důvod ke krácení náhrady z důvodu spoluzavinění poškozeného odvolací soud neshledal s odůvodněním, že nebylo jednoznačně zjištěno, zda byl či nebyl připoután, avšak za nejzásadnější považoval zranění nohy, k němuž by podle znalce došlo, i kdyby připoután byl. Žalovaná se trestního řízení neúčastnila, ačkoli o něm byla policejním orgánem vyrozuměna a poučena o možnosti se jej účastnit. Žalovaná na nároky žalobce plnila pouze částečně a z důvodu spoluzavinění poškozeného na vzniku újmy uznané nároky krátila v rozsahu 40 %, protože žalobce nebyl připoután bezpečnostním pásem, což mělo zásadní vliv na rozsah zranění. Spornou byla otázka, nakolik je v tomto občanskoprávním řízení vedeném poškozeným proti pojistiteli soud vázán odsuzujícím rozsudkem v posouzení spoluzpůsobení újmy poškozeným. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil podle § 6 odst. 2 a § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném ke dni 4. 2. 2020, § 2910, § 2987 odst. 1, § 2918 věty první, § 2952 věty první, § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 129 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, ve znění účinném ke dni 4. 2. 2020 a § 135 odst. 1 o. s. ř. Na základě rozboru stávající judikatury dovolacího soudu a Ústavního soudu uzavřel obvodní soud, že na nároky přiznané trestním rozsudkem v adhezním řízení je žalovaná povinna plnit v plném rozsahu, neboť smyslem povinného pojištění odpovědnosti je, aby pojistitel plnil zásadně totéž, k čemu byl pravomocně odsouzen pojištěný škůdce, a soud v občanskoprávním řízení není oprávněn závěr trestního soudu o spoluzavinění poškozeného přezkoumávat. U ostatních nároků však akceptoval námitku žalované a shledal spoluzavinění na straně žalobce v rozsahu 40 %, neboť v důsledku nepřipoutání se bezpečnostním pásem byl při dopravní nehodě vymrštěn z auta oknem bočních dveří na vozovku, čímž zvýšil rozsah své újmy na zdraví. Ačkoli nelze konkrétně určit, v jakém rozsahu by ke zraněním nedošlo, kdyby byl žalobce připoután, lze dovodit, že k rozsahu újmy nepřipoutání se přispělo nezanedbatelným způsobem. Při výpočtu zbylých nároků vyšel ze znaleckých posudků, které účastníci po obsahové stránce nezpochybnili. 2. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, č. j. 11 Co 38/2024-358, výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I, ve výroku II jej změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 400.393 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil, a ve výroku IV jej změnil pouze co do výše soudního poplatku, jinak jej potvrdil. Výroky II a III pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a soudním poplatku za odvolání. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a v zásadě i s právním posouzením obvodního soudu, avšak dospěl k částečně jinému závěru ohledně vázanosti žalované výroky učiněnými trestním soudem vůči řidičce. Odvolací soud zdůraznil, že spoluzavinění poškozeného ani ohledně dopravní nehody, ani ohledně újmy, která mu vznikla, trestní soud neshledal a v občanskoprávním řízení již tento závěr přezkoumat nelze, a to ani ve vztahu k nárokům, které nebyly v trestním řízení žalobci přiznány. Žalovaná měla možnost uplatnit své námitky v trestním řízení a neučinila tak. Odkazy žalované na judikaturu Ústavního soudu shledal nepřípadnými. Z uvedeného důvodu přiznal žalobci všechny uplatněné nároky v plné výši. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podala žalovaná dovolání s odůvodněním, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pro ni jakožto pojistitele je závazný výrok o náhradě škody učiněný soudem v trestním řízení vůči škůdkyni a že nelze v tomto řízení posuzovat odlišně spoluzavinění poškozeného (žalobce), neboť by tak bylo přezkoumáváno pravomocné rozhodnutí soudu o uložení povinnosti nahradit poškozenému škodu v plném rozsahu. Tento názor odvolací soud aplikoval nejen ve vztahu k nárokům, které žalobce uplatnil v trestním řízení vůči škůdkyni, ale i ve vztahu k nárokům, které žalobce vznesl pouze v tomto řízení a pouze vůči pojistiteli. Žalovaná se cítí být tímto postupem zkrácená na svém právu na spravedlivý proces, neboť jí nebyla dána možnost v rámci soudního řízení se aktivně bránit. K otázkám vztahu nároku poškozeného vůči škůdci, jeho pojišťovně i vztahu pojištěného a pojišťovny existuje četná judikatura dovolacího i Ústavního soudu, kterou odvolací soud vyložil nesprávně, když skutkový stav v projednávané věci je odlišný a dovolatelka neměla možnost v trestním řízení uplatnit právo být slyšena, nebyl jí doručen prvostupňový trestní rozsudek a nemohla podat odvolání proti závěru, že se poškozený na vzniku škody žádným způsobem nepodílel. Citovala k tomu odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3456/15. Přípustnost dovolání spatřuje žalovaná v otázce dovolacím soudem dosud neřešené, a to otázce závaznosti adhezního výroku trestního soudu vůči dovolatelce, která nebyla účastníkem trestního řízení, ačkoli o trestním řízení byla informována a byla jí dána možnost do řízení vstoupit jakožto pojistitel škůdce. Případně má dovolací soud rozhodnout o předestřené otázce jinak, než rozhodl v řízení vedeném pod sp. zn. 23 Cdo 3853/2014 s ohledem na pozdější rozhodnutí Ústavního soudu. Navrhla proto, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se žaloba zamítá a že žalobce je povinen žalované zaplatit náklady řízení před soudy všech stupňů, popřípadě aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. 4. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalovaná měla možnost se v trestním řízení proti škůdkyni vyjádřit a navrhovat důkazy, tedy se na projednávanou věc závěry Ústavního soudu neuplatní. Její názor je proti smyslu a účelu tam uvedených právních závěrů. Žalobce má za to, že dovolání tedy není přípustné, ani důvodné, proto navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl a přiznal žalobci náklady dovolacího řízení. III. Přípustnost dovolání 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovo