25 Cdo 2363/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2363/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2363/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2363.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2900 o. z. § 2951 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2363/2021-141 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: FINAR, spol. s r.o., IČO 48029700, se sídlem Vrázova 2243/7, 150 00 Praha 5, zastoupená Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem Vrázova 2243/7, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Ing. Ladislav Kubíček, MBA, IČO 62589211, se sídlem Janského 2443/3, 155 00 Praha 5, zastoupený JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 644/35, 110 00 Praha 1, o 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 37/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 13 Co 410/2020-122, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 13 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Vojtěcha Vávry, LL.M. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 13 Co 410/2020-122, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2020, č. j. 25 C 37/2020-89, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně v dobrovolné dražbě pořádané v únoru 2017 společností IMEX Reality, s. r. o., vydražila za vyvolávací cenu 1 600 000 Kč nemovitosti oceněné dle dražitele částkou 2 300 000 Kč. Nabídková cena 2 300 000 Kč vycházela z odborného posudku vypracovaného žalovaným na základě objednávky dražitele (IMEX Reality, s. r. o.), bez možnosti obhlídky interiéru, což bylo v posudku uvedeno. Žalovaný není zapsán jako znalec v příslušném seznamu, posudek nebyl posudkem znaleckým. Poté, kdy se žalobkyni nepodařilo po dobu tří let vydražené nemovitosti za cenu 2 300 000 Kč prodat, nechala vypracovat znalecký posudek, který určil jejich obvyklou cenu v době dražby na částku 1 650 000 Kč. Po právní stránce soudy uzavřely, že žalovaný neporušil žádné své zákonné povinnosti, včetně povinností upravených živnostenským zákonem a prevenční povinnosti podle § 2900 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), zpracoval-li odborný posudek podle nejlepších možností daných v době jeho zpracování a poukázal-li v něm na omezení, která bránila objektivnímu zjištění obvyklé ceny (nemožnost vstupu do objektu, jeho zaměření a zjištění skutečného stavu). Objednatelka posudku s tím byla srozuměna, námitky nevznesla, doplnění a opravy posudku nežádala. Žalovaný nemůže být odpovědný za to, jak objednatelka, která si byla omezení při zpracování posudku vědoma, s posudkem následně naložila. Pokud si dražebník (IMEX Reality, s. r. o.) nenechal pro účely dražby vypracovat znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny nemovitostí, což mu ukládá § 13 odst. 2 věta prvá zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, byl to on, kdo porušil svoji zákonnou povinnost. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i ohledně absence vzniku újmy v podobě ušlého zisku. Žalobkyně soudu předložila pouze svůj obecný záměr realizovat určitý obchod, aniž by bylo postaveno najisto, že by zisku při obvyklém chodu věcí skutečně dosáhla, tj. že by nemovitosti za tuto částku skutečně prodala. Kromě toho shledaly soudy podíl žalobkyně na tvrzené újmě, neboť nevyužila možnosti si před zahájením dražby ověřit, zda cena dražené nemovitosti byla v souladu se zákonem zjištěna znaleckým posudkem. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dílem dosud nebyla řešena, a dílem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Cituje § 2912 odst. 2, § 2910, § 2950 a § 2913 o. z. Je přesvědčena, že odhad ceny je určen zájemcům o dražbu, a řadou řečnických otázek vyjadřuje názor, že neměl-li žalovaný dostatečné informace, neměl odhad zpracovat, resp. měl jeho zpracování odmítnout. Své odpovědnosti se jako odborník nemůže zprostit tím, že v odhadu uvede, že „jeho závěry jsou pouze odborným odhadem“. Nadhodnocení ceny nemovitostí žalovaným o 30 % způsobilo nedůvodnou újmu na vlastnictví jiného – žalobkyně. Jednání žalovaného dovolatelka považuje za úmyslné porušení dobrých mravů. Dovoláním napadá rovněž skutkový závěr, že žalovaný nemohl vstoupit do objektu. Podmínkou vzniku odpovědnosti žalovaného podle dovolatelky není existence smluvního vztahu mezi ní a žalovaným (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1817/2004 a 32 Cdo 1558/2010). Při posouzení vzniku újmy v podobě ušlého zisku namítá odchýlení se od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2121/2010, sp. zn. 25 Cdo 2706/2012, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014 a dalších. Dražebník mohl podle dovolatelky při vyvolávací ceně ve výši 1 600 000 očekávat vzhledem k žalovaným stanovené ceně 2 300 000 Kč výnos zhruba 600 000 Kč. Nebýt protiprávního jednání žalovaného, mohla dovolatelka důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Dovolatelka navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno, anebo jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Napadené rozhodnutí pak považuje za správné. Žalovaný nevěděl, že objednatelka chce použít jeho posudek pro veřejnou dražbu; jak s ním naložila, je její věc a odpovědnost. Navrhuje odmítnutí nebo zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné (§ 237 o. s. ř.). Ušlý zisk lze definovat jako ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nedošlo ke škodní události. Pro jeho výši je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce. Přitom je nutné vycházet z částky, kterou by poškozený získal za obvyklých podmínek s přihlédnutím k nákladům potřebným k dosažení tohoto zisku. Rozhodující je to, o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel. Přitom musí být dána taková skladba okolností (pravidelný běh věcí) svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že – nebýt škodlivého zásahu – výsledek by se dostavil. Přitom nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném – že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodní události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že při pravidelném běhu okolností by získal určitý prospěch, tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu; neunesl-li břemeno v tomto směru, nemůže být ve sporu úspěšný [srov. například stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70, uveřejněné pod číslem 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1273/2009, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3405/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012]. Škoda v podobě ušlého zisku může spočívat v rozličných okolnostech; záleží proto na žalobci, jak tuto škodu skutkově vymezí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4013/2