25 Cdo 2393/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2393/2023-207 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: A. Č., zastoupený Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti žalovanému: město Aš, IČO 00253901, se sídlem úřadu Kamenná 473/52, Aš, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Jateční 2121/6, Karlovy Vary, o 58 642 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 238/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2023, č. j. 61 Co 50/2023-175, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 8 C 238/2020-132, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 58 642 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 30. 1. 2019 uklouzl při chůzi na neošetřeném chodníku ve vlastnictví města Aš a zlomil si dolní konec holenní kosti. Chodník byl v celém úseku pokrytý neuklizeným, částečně rozšlapaným sněhem, žalobce se po něm pohyboval opatrně, měl obuté pevné zimní boty s hrubou podrážkou, nic nenesl a šel nejkratší cestou z parkoviště do domu, kde bydlí. Soud z toho dovodil, že nebyla prokázána závada ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále též jen „silniční zákon“), za kterou by vlastník chodníku odpovídal objektivně, takže přichází v úvahu nedbalostní odpovědnost žalovaného za škodu v režimu občanského zákoníku. Ta je však vyloučena podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že žalovaný k provádění zimní údržby komunikací ve městě využil smluvního pomocníka, Ašské služby s.r.o., který jednal samostatně, byl pečlivě vybrán a bylo na něj dostatečně dohlíženo. 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni mezitímním rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 61 Co 50/2023-175, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že základ žalobcova nároku je dán a že o výši nároku i o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, o nichž nebylo mezi účastníky řízení sporu, a odkázal zejména na to, že žalobce se nezranil kvůli náhlé a nepředvídatelné závadě ve schůdnosti chodníku, ale v důsledku zanedbání povinnosti údržby komunikace vlastníkem chodníku či společností, kterou si vlastník na tuto činnost najal. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného města s odkazem na § 2914 o. z., neboť za situace, kdy žalovaný jako osoba zavázaná uživatelům komunikací (dlužník) použil subdodavatele (zde jím zřízenou společnost na základě smlouvy o dílo) pro plnění své zákonné povinnosti, je třeba posoudit nárok na náhradu škody podle § 1935 o. z. (za použití § 1723 odst. 2 o. z.), tedy plní-li dlužník prostřednictvím jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. Žalovaný tedy odpovídá za vzniklou škodu podle § 2910 o. z. a § 2951 a násl. o. z., protože porušil povinnost údržby svých komunikací. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním z důvodu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, neboť nerespektoval rozhodnutí dovolacího soudu, podle nějž ustanovení o plnění závazku třetí osobou podle § 1935 o. z. platí jen pro smluvní závazky a pečlivě vybraný a kontrolovaný pomocník odpovídá za škodu sám podle § 2914 o. z. Dosud neřešenou otázkou je podle dovolatele „použití ustanovení občanského zákoníku o splnění závazku ohledně zákonných veřejnoprávních povinností na úseku údržby pozemních komunikací“, tedy otázka, „zda plnění zákonné povinnosti údržby místních komunikací představuje občanskoprávní dluh vůči jejich uživatelům a zda se pro tyto případy použije § 1935 o. z. na základě odkazu § 1723 odst. 2 o. z.“ Podle dovolatele tomu tak není, neboť vztahy mezi vlastníkem komunikace a jejím uživatelem se řídí zákonem o pozemních komunikacích, zčásti i zákonem o provozu na pozemních komunikacích, a odpovědnost za škodu v souvislosti s užitím pozemních komunikací řeší v ostatním občanský zákoník (hlava III, oddíl 2), jenž jasně rozlišuje použití osoby pro činnost hlavní osoby a odpovědnost za ni, přičemž samostatný pomocník odpovídá sám. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepřihlédl k tomu, že smlouva mezi žalovaným a Ašskými službami s. r. o. je smlouvou o dílo, podle níž zhotovitel provede zimní údržbu komunikací na své náklady a nebezpečí, což samo o sobě vymezuje samostatnost pomocníka ve smyslu judikatury (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1198/2019). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. 4. Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedl, že dovolatel nevymezil žádnou konkrétní otázku, jejíž řešení by mělo být odvolacím soudem posouzeno nesprávně. Odvolací soud naopak správně dospěl k závěru o odpovědnosti žalovaného, který nedostál své povinnosti. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání, jež bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro dosud neřešenou otázku pasivní legitimace ve sporu o náhradu újmy z porušení povinnosti vlastníka vykonávat správu komunikace (zejména její údržbu) podle silničního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2016. Dovolání není důvodné. 6. Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.). Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 7. Vzhledem k tomu, že dovolatel uplatňuje jediný dovolací důvod postavený na otázce své pasivní legitimace ve sporu a nezpochybňuje řešení dalších otázek, na nichž odvolací soud založil závěr mezitímního rozsudku o splnění všech podmínek vzniku povinnosti hradit újmu (byť ve stručnosti, přesto odůvodnil odvolací soud všechny včetně absence spoluzpůsobení si újmy žalobcem, jestliže hodnotil způsob jeho pohybu před pádem, takže nelze shledat vadu řízení v tom, že by nebyly splněny podmínky pro vydání mezitímního rozsudku), zabýval se dovolací soud jen dovoláním vymezeným problémem. 8. Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. 9. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. 10. Podle § 1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle odstavce 2 ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 11. Podle § 1935 o. z. plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. 12. Podle § 9 odst. 1 silničního zákona vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. 13. Podle § 9 odst. 3 silničního zákona vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Vlastník, popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu n