25 Cdo 2393/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2393/2023 citace  Právní věta:Vlastník komunikace je povinen nahradit újmu způsobenou uživateli komunikace závadou ve schůdnosti či sjízdnosti zřídí-li však k tomu účelu právnickou osobu (správce), má takovou povinnost správce, zatímco vlastník za splnění povinnosti k náhradě poškozenému ručí (§ 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb.). Naproti tomu povinnost hradit újmu způsobenou porušením zákonné povinnosti udržovat komunikace v řádném stavu vzniká jen samotnému vlastníku komunikace bez ohledu na to, zda si i k tomuto účelu zřídil samostatný subjekt. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2393/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2393.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pasivní legitimace Náhrada škody Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 2914 o. z. § 1935 o. z. § 2910 o. z. § 9 předpisu č. 13/1997 Sb. § 26 předpisu č. 13/1997 Sb. § 27 předpisu č. 13/1997 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:4. 9. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:34 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 58 642 Kč s příslušenstvím. Vyšel ze zjištění, že žalobce uklouzl při chůzi na neošetřeném chodníku ve vlastnictví města a zlomil si dolní konec holenní kosti. Soud dovodil, že nebyla prokázána závada ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., za kterou by vlastník chodníku odpovídal objektivně, takže přichází v úvahu nedbalostní odpovědnost žalovaného za škodu v režimu občanského zákoníku. Ta je však vyloučena podle § 2914 o. z. tím, že žalovaný k provádění zimní údržby komunikací ve městě využil smluvního pomocníka, který jednal samostatně, byl pečlivě vybrán a bylo na něj dostatečně dohlíženo. K odvolání žalobce odvolací soud mezitímním rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že základ žalobcova nároku je dán a že o výši nároku i o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a odkázal zejména na to, že žalobce se nezranil kvůli náhlé a nepředvídatelné závadě ve schůdnosti chodníku, ale v důsledku zanedbání povinnosti údržby komunikace vlastníkem chodníku či společností, kterou si vlastník na tuto činnost najal. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného města s odkazem na § 2914 o. z. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy žalovaný jako osoba zavázaná uživatelům komunikací (dlužník) použil subdodavatele pro plnění své zákonné povinnosti, je třeba posoudit nárok na náhradu škody podle § 1935 o. z. (za použití § 1723 odst. 2 o. z.), tedy plní-li dlužník prostřednictvím jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. Žalovaný tedy odpovídá za vzniklou škodu podle § 2910 o. z. a § 2951 a násl. o. z., protože porušil povinnost údržby svých komunikací. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním u Nejvyššího soudu, který se tak zabýval posouzením otázky pasivní legitimace ve sporu o náhradu újmy z porušení povinnosti vlastníka vykonávat správu komunikace (zejména její údržbu) podle silničního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2016. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2393/2023-207 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: A. Č., zastoupený Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti žalovanému: město Aš, IČO 00253901, se sídlem úřadu Kamenná 473/52, Aš, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Jateční 2121/6, Karlovy Vary, o 58 642 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 238/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2023, č. j. 61 Co 50/2023-175, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 8 C 238/2020-132, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 58 642 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 30. 1. 2019 uklouzl při chůzi na neošetřeném chodníku ve vlastnictví města Aš a zlomil si dolní konec holenní kosti. Chodník byl v celém úseku pokrytý neuklizeným, částečně rozšlapaným sněhem, žalobce se po něm pohyboval opatrně, měl obuté pevné zimní boty s hrubou podrážkou, nic nenesl a šel nejkratší cestou z parkoviště do domu, kde bydlí. Soud z toho dovodil, že nebyla prokázána závada ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále též jen „silniční zákon“), za kterou by vlastník chodníku odpovídal objektivně, takže přichází v úvahu nedbalostní odpovědnost žalovaného za škodu v režimu občanského zákoníku. Ta je však vyloučena podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že žalovaný k provádění zimní údržby komunikací ve městě využil smluvního pomocníka, Ašské služby s.r.o., který jednal samostatně, byl pečlivě vybrán a bylo na něj dostatečně dohlíženo. 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni mezitímním rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 61 Co 50/2023-175, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že základ žalobcova nároku je dán a že o výši nároku i o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, o nichž nebylo mezi účastníky řízení sporu, a odkázal zejména na to, že žalobce se nezranil kvůli náhlé a nepředvídatelné závadě ve schůdnosti chodníku, ale v důsledku zanedbání povinnosti údržby komunikace vlastníkem chodníku či společností, kterou si vlastník na tuto činnost najal. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného města s odkazem na § 2914 o. z., neboť za situace, kdy žalovaný jako osoba zavázaná uživatelům komunikací (dlužník) použil subdodavatele (zde jím zřízenou společnost na základě smlouvy o dílo) pro plnění své zákonné povinnosti, je třeba posoudit nárok na náhradu škody podle § 1935 o. z. (za použití § 1723 odst. 2 o. z.), tedy plní-li dlužník prostřednictvím jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. Žalovaný tedy odpovídá za vzniklou škodu podle § 2910 o. z. a § 2951 a násl. o. z., protože porušil povinnost údržby svých komunikací. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním z důvodu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, neboť nerespektoval rozhodnutí dovolacího soudu, podle nějž ustanovení o plnění závazku třetí osobou podle § 1935 o. z. platí jen pro smluvní závazky a pečlivě vybraný a kontrolovaný pomocník odpovídá za škodu sám podle § 2914 o. z. Dosud neřešenou otázkou je podle dovolatele „použití ustanovení občanského zákoníku o splnění závazku ohledně zákonných veřejnoprávních povinností na úseku údržby pozemních komunikací“, tedy otázka, „zda plnění zákonné povinnosti údržby místních komunikací představuje občanskoprávní dluh vůči jejich uživatelům a zda se pro tyto případy použije § 1935 o. z. na základě odkazu § 1723 odst. 2 o. z.“ Podle dovolatele tomu tak není, neboť vztahy mezi vlastníkem komunikace a jejím uživatelem se řídí zákonem o pozemních komunikacích, zčásti i zákonem o provozu na pozemních komunikacích, a odpovědnost za škodu v souvislosti s užitím pozemních komunikací řeší v ostatním občanský zákoník (hlava III, oddíl 2), jenž jasně rozlišuje použití osoby pro činnost hlavní osoby a odpovědnost za ni, přičemž samostatný pomocník odpovídá sám. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepřihlédl k tomu, že smlouva mezi žalovaným a Ašskými službami s. r. o. je smlouvou o dílo, podle níž zhotovitel provede zimní údržbu komunikací na své náklady a nebezpečí, což samo o sobě vymezuje samostatnost pomocníka ve smyslu judikatury (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1198/2019). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. 4. Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedl, že dovolatel nevymezil žádnou konkrétní otázku, jejíž řešení by mělo být odvolacím soudem posouzeno nesprávně. Odvolací soud naopak správně dospěl k závěru o odpovědnosti žalovaného, který nedostál své povinnosti. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání, jež bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro dosud neřešenou otázku pasivní legitimace ve sporu o náhradu újmy z porušení povinnosti vlastníka vykon