25 Cdo 2396/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2396/2024-561 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: DAZUI s. r. o., IČO 40613992, se sídlem Petržílkova 2260/26, Praha 5, zastoupená Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1, proti žalovanému: JUDr. Jiří Jaroš, zastoupený Mgr. Alešem Choděrou, advokátem se sídlem Nad Primaskou 1242/38, Praha 10, o 1.494.401,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 34/2018, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 55 Co 365/2023-503, takto: I. Dovolání žalobkyně a žalovaného se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 39 C 34/2018-449, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.494.401,80 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení žalobkyni (výrok II) a státu (výrok III). Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, kterou jí měl způsobit jako její advokát při zastupování v řízení, jež proti ní vedla společnost BEB, s. r. o., IČO 45313814, se sídlem Malá Tyršovka 379/1, Praha 4, nyní v konkursu, dále jen „společnost BEB“, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 87/2011. Žalobkyně podniká v oblasti provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Společnost BEB se po žalobkyni domáhala zaplacení několika faktur a smluvních pokut v souvislosti s dílem, jež pro žalobkyni prováděla podle smlouvy o dílo ze dne 5. 10. 2009, a to především faktury č. 3090203 ze dne 20. 11. 2009 znějící na 1.776.025,02 Kč, na niž jí žalobkyně měla uhradit pouze 400.000 Kč. Společnost BEB rovněž tvrdila, že k fakturaci dílčích plnění bylo podle smlouvy třeba písemného odsouhlasení soupisů provedených prací ze strany objednatele, které však žalobkyně účelově odmítala podepisovat, aniž by reklamovala vystavené faktury či zpochybňovala provedené práce a jejich kvalitu, částečným plněním na fakturu č. 3090203 pak mělo dojít k uznání závazku. Ve věci byl 23. 10. 2012 vydán rozsudek, č. j. 59 Cm 87/2011-55, kterým byla žalobkyni (v procesním postavení žalované) uložena povinnost zaplatit společnosti BEB 1.513.627,52 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do 1.469.350,88 Kč s ohledem na absenci odsouhlasených soupisů provedených prací u části faktur, respektive provedení víceprací bez dodržení požadavků smlouvy o dílo v případě další faktury. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně odvolání, avšak Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2013, č. j. 4 Cmo 49/2013-86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Jednání odvolacího soudu se účastnil za žalovanou (v tomto řízení žalobkyni) pouze žalovaný jako její zástupce. Žalobkyně za odvolání uhradila soudní poplatek ve dvou splátkách po 75.690 Kč a 73.460 Kč. Poplatek ve výši 73.460 Kč za odvolání proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně byl žalobkyni vrácen 7. 4. 2015. Návrh na zahájení exekučního řízení byl podán společností BEB jako oprávněnou 2. 10. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 5. Podáním ze dne 5. 12. 2013 povinná (žalobkyně) podala návrh na částečné zastavení exekuce s odůvodněním, že došlo k započtení vzájemných pohledávek povinné a oprávněné ve výši 1.155.120 Kč. Exekuce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 6. 2015, č. j. 14 EXE 2037/2013-367, mimo jiné zastavena co do 435.120 Kč. Návrh na zastavení exekuce byl co do 700.000 Kč zamítnut. Exekuce byla zastavena usnesením č. j. 206 EX 1697/13-119 (po výměně exekutora) co do vymožené jistiny 239.032,82 Kč a úroku z prodlení 441.937,07 Kč. Náklady exekuce, které měla zaplatit povinná (žalobkyně), činily 123.515,79 Kč. Povinná podala proti výroku o nákladech exekuce námitky, jež byly následně zamítnuty, odvolání povinné bylo odmítnuto. Žalobkyně v exekučním řízení zaplatila společnosti BEB a exekutorům 1.059.687,01 Kč. 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo žalované na náhradu škody není promlčeno podle § 397 a § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Věc posoudil podle § 16 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. K jednotlivým tvrzeným pochybením žalovaného při poskytování právních služeb dovodil soud prvního stupně následující. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 87/2011 nebylo nutné, aby žalovaný nahlížel do spisu, neboť žalobkyně na podanou žalobu reagovala zcela adekvátně. Samotné neinformování žalobkyně o průběhu řízení nelze z předložených důkazů nijak verifikovat, samo o sobě nemohlo navíc způsobit neúspěch ve věci. Za pochybení nelze považovat skutečnost, že žalovaný po společnosti BEB nepožadoval předložení originálů soupisů provedených prací. Naopak předložení podepsaného soupisu prací určeného pro interní potřebu žalobkyně mohlo způsobit žalobkyni škodu. Soud prvního stupně v předmětném řízení argumentoval skutečností, že žalobkyně (v daném řízení žalovaná) fakturu č. 3090203 částečně uhradila, čímž došlo k uznání zbývající části vyfakturovaného závazku. Předložení soupisu prací tak samo o sobě nebylo jediným důvodem, pro nějž bylo žalobě společnosti BEB vyhověno. Vrchní soud však již o problematice uznání závazku nehovořil, a tak zřejmě zastával stanovisko, že nárok společnosti BEB byl dán již na základě předloženého soupisu provedených prací. Žalovaný si jako právní profesionál musel být vědom toho, že není v zájmu žalobkyně, aby společnost BEB, na níž leželo důkazní břemeno, měla soupis prací k dispozici, přičemž on ani neměl souhlas k použití soupisu jako důkazu. V rozporu s řádným výkonem advokacie bylo neuplatnění nároků žalobkyně ze smlouvy o dílo ve formě kompenzační námitky nebo vzájemného návrhu, neuplatnění nároku na smluvní pokutu za pozdní předání díla a slevy z důvodu vad a neuplatnění námitky zaplacení 200.000 Kč na fakturu č. 3090203. Oprávněnost nároku žalobkyně minimálně do výše 435.120 Kč byla prokázána v rámci exekučního řízení, neboť co do této částky bylo exekuční řízení zastaveno z důvodu započtení vzájemných pohledávek účastníků. Ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Jokla navíc vyplynulo, že společnost BEB neposkytla žalobkyni dílo ve sjednaném rozsahu, takže zde byl prostor pro obranu žalobkyně vůči jejímu nároku. Samotným podáním odvolání do výroků, které byly vůči žalobkyni vyhovující, žalobkyni škoda nevznikla. Nesprávně postupoval Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze, když žalobkyni vrátily soudní poplatek teprve po téměř dvou a půl letech. Žalovaný postupoval nesprávně, když žalobkyni neseznámil s výsledkem odvolacího řízení a nekomunikoval s ní po jednání u odvolacího soudu. Žalobkyně začala na základě exekučního příkazu téměř bez prodlení plnit, takže nelze uzavřít, že by k exekuci došlo i za situace, že by o své povinnosti k úhradě věděla. Ta se tedy v důsledku neinformování žalovaným o doručení rozsudku odvolacího soudu dostala do prodlení s platbou uloženou jí rozsudkem Městského soudu v Praze. Nemožnost podat dovolání nemohla vést ke vzniku škody, jelikož dovolání by nemohlo být úspěšné, protože námitky žalobkyně jsou skutkové povahy. Nárok žalobkyně na úhradu částky 1.059.687,01 Kč zaplacené exekutorům je tedy důvodný, protože žalovaný řádně a ve prospěch žalobkyně neuplatnil její obranu, ačkoliv tak učinit měl a mohl. V důsledku nekonání žalovaného bylo vůči žalobkyni zahájeno exekuční řízení, v němž jí vznikly další náklady. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 6. 2015, č. j. 14 EXE 2037/2013-367, zástupkyně žalobkyně učinila v exekučním řízení nejméně 15 úkonů a vyfakturovala za ně žalobkyni 426.635,20 Kč. Žalobkyni rovněž náleží částka 8.079,59 Kč představující úroky z kontokorentního účtu, neboť jeho prostřednictvím hradila soudní poplatek ve výši 73.460 Kč za odvolání podané nesprávně proti výroku, který představoval její procesní úspěch, takže odvolání proti němu bylo z její strany subjektivně nepřípustné. Ačkoliv dané prodlení způsobil Městský soud v Praze, nelze dávat k tíži žalobkyně, že žalovaný podal chybné odvolání. 3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 55 Co 365/2023-503, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 434.714,79 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části žalobu zamítl (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a uložil oběma účastníkům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výrok III). Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že právo žalobkyně na náhradu škody není promlčeno. Konstatoval však, že závěr soudu prvního stupně, že pokud by žalovaný jako zástupce žalobkyně postupoval v řízení řádně, žalobkyni by nebyla uložena povinnost zaplatit společnosti BEB 1.513.627,52 Kč s příslušenstvím, nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud uvedl, že řada výtek