25 Cdo 2418/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2418/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2418/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2418.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2418/2025-728 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: Z. Z., zastoupený Mgr. Erikou Turzovou Baloghovou, advokátkou se sídlem Divišovská 2311/4, 149 00 Praha 4, proti žalované: Ušní sanatorium spol. s r.o., IČO 45796475, se sídlem Na Pankráci 1291/101, 140 00 Praha 4, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, 110 00 Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o 6 311 158,05 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 83/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2025, č. j. 29 Co 77/2025-690, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalované a vedlejší účastnici se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Původní žalobkyně A. Z. (dále též jen „pacientka“) se domáhala náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kterou jí měla způsobit žalovaná porušením správných diagnostických a léčebných postupů, a tím i pozdní diagnostikou a léčením karcinomu hltanu. V průběhu řízení původní žalobkyně dne 13. 3. 2023 zemřela a v řízení bylo pokračováno s žalobcem, jako jejím právním nástupcem. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 16 C 83/2019-638, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 29 Co 77/2025-690, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky potvrdil a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu tak, že se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I); odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že pacientka trpěla velmi závažným onkologickým onemocněním, které nebylo zpočátku vůbec průkazné. Od roku 2015 navštěvovala lékařské zařízení žalované s nespecifickými zdravotními potížemi, zejména negativními pocity v ústech, na jazyku a polykacími potížemi. Již od 18. 11. 2015 po vyloučení stomatologických potíží a nasazení antibiotik uvažovala ošetřující lékařka žalované o možném nádorovém procesu. Po konzultaci lékařů byla pacientka odeslána na ORL vyšetření v zařízení vyššího typu (v nemocnici), kdy dne 14. 1. 2016 bylo vyloučeno nádorové onemocnění v této oblasti a opakovaně doporučeno stomatologické vyšetření, které pacientka včetně RTG znovu podstoupila. Další kontroly v zařízení žalované proběhly dne 4. 3. 2016, 31. 3. 2016 (byl proveden odběr z krku k vyloučení bakteriální infekce) a dne 5. 4. 2016, kdy byla pacientka pro přetrvávající obtíže odeslána na vyšetření páteře a bylo doporučeno CT vyšetření. Do zařízení žalované se pacientka dostavila až dne 17. 6. 2016, kdy byla konstatována hmatná uzlina vpravo (submandibularis) a pacientka odeslána na CT vyšetření, které proběhlo dne 24. 6. 2016. Při kontrole dne 29. 6. 2016 byl konstatován nejasný nález z CT a pacientka odeslána na konziliární vyšetření k jinému lékaři, kam se dne 8. 7. 2016 nedostavila kvůli zánětu žil. Následně se k lékaři (žalované) dostavila až dne 26. 8. 2016 a byla znovu odeslána ke konziliárnímu vyšetření. Tam se dostavila až dne 26. 9. 2016 a po vyšetření byla odeslána k provedení biopsie na vyšším pracovišti. Dne 4. 10. 2016 byl odebraný vzorek vyhodnocen jako pozitivní na karcinom s následnou diagnózou duplicitního karcinomu (oropharynghu i hypopharynghu). Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků. Soudem ustanovený znalec MUDr. Libor Jeřábek, Ph.D., dospěl k závěru, že žalovaná postupovala non lege artis, neboť v důsledku nesprávných diagnostických postupů došlo k prodlení se stanovením definitivní diagnózy a zahájením adekvátní léčby. Shledal rovněž nedostatky ve zdravotnické dokumentaci. Soud ve věci nechal vypracovat i revizní znalecký posudek znalcem doc. MUDr. Milanem Uríkem, Ph.D., který dospěl k odbornému závěru, že žalovaná v léčebných postupech a diagnostice nepochybila. Poukázal na to, že nádorové onemocnění je biologickým procesem, přičemž v daném případě nelze s určitostí říci, ve které době bylo možné nádor skutečně odhalit. Jestliže žalobkyně měla původně velmi nespecifické problémy, je na místě postupovat vylučující metodou. Tak žalovaná postupovala. Uzavřel, že postup žalované při diagnostice obtíží pacientky byl v souladu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy. Ke stejnému závěru pak dospěl i znalec MUDr. Radomír Minařík. Pochybení nebylo shledáno ani podle odborného posudku Oborové komise Vědecké rady České lékařské komory. 4. Odvolací soud věc ve shodě se soudem prvního stupně po právní stránce věc posoudil podle § 81, § 2910, § 2956, § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 4 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Vyšel především z odborných závěrů znaleckých posudků znalců MUDr. Uríka a MUDr. Minaříka podle nichž byl postup žalované lege artis. Žalovaná v péči o pacientku nepochybila, pokud již koncem roku 2015 jí neprovedla na svém pracovišti v ambulantním prostředí rizikovou biopsii, ani tím, že ji z důvodu větší možnosti diagnostických metod poslala koncem roku 2015 na vyšetření do zařízení vyššího typu. I poté zůstala pacientka v péči žalované, která i dále vylučovala jiné příčiny potíží. Závěry CT vyšetření nechala přezkoumat specialistou na onkologickou problematiku v oblasti ORL, kam se však pacientka pro nemoc nedostavila a poté se (nelogicky) dostavila zpět k žalované. Za situace, kdy se obtíže pacientky od dubna 2016 stupňovaly, neměla čekat s opětovnou návštěvou u žalované až do konce srpna 2016, a následně k další konzultaci, vyhodnocení CT z června 2016, přijít až s dalším měsíčním odstupem 26. 9. 2016, když z lékařské zprávy z 29. 6. 2016 bylo zřejmé, že se má dostavit na kontrolu k dalšímu zhodnocení nejasného CT nálezu, a to co nejdříve, přičemž původní termín byl stanoven na 8. 7. 2016. Skutečnost, že od CT vyšetření v červnu 2016 do diagnostiky karcinomu uběhly více než tři měsíce nelze přičítat k tíži žalované. Ve zdravotnické dokumentaci nebyly shledány závažné nedostatky. 5. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v části, v níž soud potvrdil zamítavý výrok o věci samé a výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, napadl žalobce dovoláním, jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci. Odklon od ustálené rozhodovací praxe (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3937/18 a II. ÚS 1180/14) spatřuje v tom, že soudy v závěru o tom, zda lékaři postupovali lege artis či nikoliv, opřely svá rozhodnutí pouze o závěry znaleckých posudků (ačkoli toto rozhodnutí musí učinit soud), aniž by je blíže vyhodnotily, a aniž by otázku zachování správného medicínského postupu zhodnotily. Odvolací soud navíc nahradil chybějící hodnocení důkazů soudu prvního stupně svými úvahami, které jsou v rozporu s provedeným dokazováním a s námitkami žalobce se nevypořádal. Dovolatel rekapituluje proces léčení původní žalobkyně se závěrem, že přesto, že byla vysoce rizikovou pacientkou (věk nad 40 let a silná kuřačka), její nádorové onemocnění mělo být rozpoznatelné již v listopadu 2015. Má za to, že lékaři žalované postupovali non lege artis, když až do června 2016 neučinili žádné cílené diagnostické kroky (zejména provedení histologie) k vyloučení či potvrzení nádorového onemocnění pacientky; téměř tři čtvrtě roku vyčkávání se zahájením cílených vyšetření nelze považovat za řádný medicínský postup. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1785/21 a I. ÚS 3937/18 poukázal rovněž na neúplnou zdravotnickou dokumentaci. Námitkou dovolatele týkající se obrácení důkazního břemene se soud nezabýval. Další vady řízení spatřuje dovolatel v nevyslechnutí navržených svědků a nevypořádání se se všemi jeho námitkami, jakož i v neprovedení všech navržených důkazů, např. lékařské zprávy stomatoložky, která upozornila na možnost nádorového procesu vzhledem k zhrubění sliznice na patře (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3067/10). Akcentují-li pak soudy prodlení na straně pacien