25 Cdo 259/2012 — Nejvyšší soud

25 Cdo 259/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2015 Spisová značka:25 Cdo 259/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.259.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Zdravotnictví Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 127 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 259/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně S. K., zastoupené Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 27, proti žalované Úrazové nemocnici v Brně, se sídlem v Brně, Ponávka 6, IČO 00209813, zastoupené JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 105/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2011, č. j. 44 Co 172/2010-395, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2011, č. j. 44 Co 172/2010-395, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala po žalované nemocnici a státu (původní druhý žalovaný) náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění ve výši 5.400.000,- Kč, náhrady nákladů spojených s léčením ve výši 361.036,70 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 58.151,- Kč a dále měsíční renty 7.722,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 7. 2002 utrpěla úraz při jízdě na horském kole a poranila si páteř. Při první operaci u žalované jí byla provedena zadní stabilizace páteře. Při druhé operaci dne 24. 7. 2002 za účelem přední stabilizace páteře došlo u žalobkyně k trvalému přerušení míchy a úplné ztrátě hybnosti dolních končetin a dolní poloviny trupu. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 1. 2010, č. j. 30 C 105/2004-353, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 4. 2011, č. j. 30 C 105/2004-370, a doplňujícím usnesením ze dne 27. 4. 2011, č. j. 30 C 105/2004-371, žalobu ve vztahu k žalované a původnímu druhému žalovanému státu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla pro úraz páteře v důsledku pádu na horském kole od 19. 7. 2002 hospitalizována u žalované, která zvolila kombinovaný operační postup spočívající v zadní a přední stabilizaci páteře. Při prvním operačním zákroku byla provedena fixace obratlových těl Th 5-7, nedošlo k žádným komplikacím a nebyly zjištěny žádné obtíže. Při druhé operaci dne 24. 7. 2002 byl žalobkyni vsazen mezi meziobratlové ploténky alogenní štěp Th 5/6. Téhož dne byla u žalobkyně zjištěna totální ztráta citlivosti a hybnosti od místa poloviny hrudního koše, proto bylo bezodkladně přistoupeno k revizní operaci, při níž byl implantát vyňat, avšak k obnovení funkčnosti dolní poloviny těla nedošlo. V souvislosti s druhou operací tedy došlo k poškození míchy jejím útlakem a žalobkyně je od té doby ochrnutá. Podle znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a výpovědi jednoho ze zpracovatelů MUDr. P. nelze příčinu poškození míchy jednoznačně určit. Mezi možné příčiny vzniku trvalé míšní poruchy patří mechanické okolnosti (přímý tlak implantátu, nástroje či kostního úlomku, tlak při polohování pacienta), dále poruchy cévního zásobení, poruchy parenchymu míchy kompresí či distrakcí při operaci či manipulaci s nemocným. Soud nechal vypracovat revizní znalecký posudek Nemocnicí na Homolce v Praze, který označil závěry přezkoumávaného posudku za bezchybné, proto soud po výslechu pověřeného znalce MUDr. Romana Kučery dospěl k závěru, že nelze jednoznačně určit příčinu poškození zdraví žalobkyně. Soud prvního stupně ve vztahu k původnímu druhému žalovanému (státu) žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace a ve vztahu k žalované nemocnici dospěl k závěru, že neodpovídá za škodu na zdraví žalobkyně podle § 420 obč. zák., neboť postup lékařů žalované byl zcela lege artis, při léčbě žalobkyně byl zvolen indikovaný operační postup, při němž nedošlo k porušení právní povinnosti. Soud prvního stupně vyloučil také odpovědnost žalované podle § 421a obč. zák., jestliže nebylo prokázáno, že újma na zdraví žalobkyně byla způsobena účinky majícími původ v povaze při operaci použitého alogenního štěpu, dlátka či kladívka. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 2011, č. j. 44 Co 172/2010-395, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s opravným a doplňujícím usnesením ohledně nároku na základní odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou změnil tak, že základ nároku je dán, zrušil jej „ve vztahu k výši odškodnění, k navýšení odškodnění a k ostatním nárokům na náhradu škody na zdraví“ a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zopakoval důkaz výslechem znalce MUDr. Romana Kučery, z nějž zjistil, že k poškození míchy žalobkyně došlo při druhé operaci buď v důsledku útlaku kostním úlomkem či alogenním štěpem. Ostatní možné příčiny znalec označil za velmi nepravděpodobné, neboť by musely být zjevné buď hned po úraze (spasmus cév) nebo již po první operaci (ischémie nebo otok míchy) nebo by musely vyplývat z operačního protokolu (pokles krevního tlaku), popř. by byly zachyceny na CT snímku (krevní výron). Podle odvolacího soudu, i když je možných příčin poškození míchy více, nelze rezignovat na objasnění té nejpravděpodobnější způsobem postupné eliminace příčin pouze hypotetických, proto je podle něj jako nejpravděpodobnější důvod útlaku míchy alogenní štěp, který při vkládání do vytvořeného lůžka pod nesprávným úhlem pronikl až do míst, kudy probíhá míšní kanál, tím došlo k útlaku se sekundárním následkem porušení cévního zásobení míchy vedoucí k nevratné paraplegii dolních končetin žalobkyně. Popis CT snímku, který zobrazil v míšním kanále těleso s hustotou odpovídající hustotě kosti o velikosti 9x11x3 mm, a rovněž skutečnost, že při revizní operaci byl odstraněn pouze alogenní štěp a žádné jiné těleso (nebyla prováděna revize páteřního kanálu, která by byla nutná, pokud by prostor pro vložení štěpu nebyl dostatečně vyčištěn od kostních úlomků, tzv. buldozer efekt), představují odůvodnění nejreálnější příčiny poškození míchy žalobkyně. I když zvolený způsob léčby žalobkyně byl určen zcela správně s ohledem na její věk a aktivní životní styl a pouhá zadní stabilizace páteře by nebyla schopna sama o sobě do budoucna garantovat, že by nedocházelo ke změně osy páteře až s rizikem útlaku míchy, a i když byl průběh druhé operace lege artis, došlo podle odvolacího soudu k neúmyslné chybě lékaře (tzv. vitium artis) vedoucí k tomu, že úkon – jindy rutinně prováděný – se tzv. „nepovede“ a dojde k poškození zdraví pacienta. Takové jednání je nutno považovat za zaviněné protiprávní jednání ve smyslu § 420 obč. zák. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, neboť odvolací soud provedl hodnocení důkazů, které neodpovídá postupu podle § 132 o.s.ř. Podle dovolatelky odvolací soud při vyhodnocování výpovědi MUDr. Kučery vybočil z předem formulovaného zadání, které bylo Nemocnici na Homolce stanoveno soudem prvního stupně (nebyla jí otázka poškození míchy žalobkyně v návaznosti na druhou operaci vůbec položena), nevypořádal se s rozpory a nesrovnalostmi ve výpovědi MUDr. Kučery před odvolacím soudem, kdy se k předmětné věci vyjadřoval s odstupem 2,5 roků a nikoli podle přímých důkazů (CT snímků), ale podle popisu těchto snímků, a navíc se při své výpovědi opíral pouze o vlastní rozporuplné teoretické úvahy, nikoli odborný popis skutečností. Při své výpovědi uvedl, že k jiným příčinám než k nesprávně uloženému alogennímu štěpu, se vzhledem ke své specializaci nemůže vyjadřovat, aby pak při další výpovědi tyto další možné příčiny poškození míchy zpochybňoval. Odvolací soud pak ukončil důkazní řízení a nepřipustil další důkazy navrhované žalovanou. K závěru, že nejpravděpodobnějším důvodem útlaky míchy byl alogenní štěp, který nebyl správně vložen do vytvořeného lůžka a pronikl až do míšního kanálu, neměl odvolací soud jediný relevantní důkaz vyjma volné úvahy MUDr. Kučery, který však k tomu uvedl, že s ohledem na boční přístup při prováděné operaci by se nemělo stát, že by se štěp dotkl míchy. Rovněž závěr odvolacího soudu, že revizní operaci prof. W. a doc. K. indikovali z dů