25 Cdo 2676/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2676/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 10. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2676/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2676.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Právo na informace Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1 předpisu č. 231/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2676/2020-93 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: KTST s. r. o., se sídlem Masařská 323/6, Opava, IČO 04592999, zastoupená Mgr. Ondřejem Kurkou, advokátem se sídlem náměstí Republiky 679/5, Opava, proti žalované: Česká televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4, IČO 00027383, o uveřejnění dodatečného sdělení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 162/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 14. 5. 2020, č. j. 22 Co 79/2020-62, takto: I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 14. 5. 2020, č. j. 22 Co 79/2020-62, se v části směřující proti výroku o nákladech odvolacího řízení odmítá, jinak se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 16 C 162/2019-36, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zveřejnit v pořadu Černé ovce nejblíže následujícím po právní moci rozsudku následující dodatečné sdělení: „V návaznosti na sdělení mluvčího České obchodní inspekce pana J. F., uveřejněné v reportáži s názvem Energetická kancelář, odvysílané v pořadu České televize Černé ovce na kanálu ČT 1 dne 10. října 2018, o evidování určitého počtu podnětů ve vztahu k činnosti společnosti KTST s. r. o., které by mohly být Českou obchodní inspekcí prověřeny například s podezřením na nekalou obchodní praktiku, si společnost KTST s. r. o. dovoluje informovat, že usnesením České obchodní inspekce ze dne 1. července 2019, sp. zn.: ČOI 160967/18/3100, č. j. ČOI 84151/19/3100/Vit, které nabylo právní moci dne 25. července 2019, bylo rozhodnuto o zastavení řízení o přestupky podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve vztahu ke třem skutkům, neboť uvedené skutky nejsou přestupkem a společnost KTST s. r. o. se tak nedopustila porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik.“ Žalobkyně se domáhala uveřejnění takto formulovaného dodatečného sdělení podle § 36 až § 38 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, (dále též jen „vysílací zákon“) s poukazem na to, že žalovaná v pořadu Černé ovce v reportáži ze dne 10. 10. 2018 s názvem „Energetická kancelář“ (dále jen „reportáž“) odvysílala k otázce nespokojenosti spotřebitelů ohledně činnosti žalobkyně vyjádření tiskového mluvčího České obchodní inspekce, který uvedl: „Těch podnětů Česká obchodní inspekce za poslední rok eviduje třicet. Takovou smlouvu by Česká obchodní inspekce mohla prověřit například s podezřením na nekalou obchodní praktiku, nicméně až samotné řešení inspektorátu, samotné správní řízení, by ukázalo, zda se skutečně jedná o nekalou obchodní praktiku, za což ze zákona hrozí pokuta až do výše pěti milionů korun.“ (dále též jen „původní sdělení“). Obvodní soud s odkazem na § 36 odst. 1, § 37 odst. 1 a 4, § 38 odst. 2, § 39 odst. 1, 2, § 40 a § 41 odst. 1 vysílacího zákona především uzavřel, že žalobkyně sice právo na dodatečné sdělení uplatnila formálně včas, ale žádost není důvodná, a to jednak s odkazem na § 40 odst. 1 písm. c) vysílacího zákona, neboť původní sdělení bylo sdělením třetí osoby, a dále pak i pojmově proto, že institut dodatečného sdělení na předmětnou situaci vůbec nedopadá (§ 36 odst. 1 vysílacího zákona arg. a contrario). V době vysílání reportáže totiž žádné správní řízení ještě ani nebylo zahájeno, k zahájení správního řízení došlo až půl roku po odvysílání reportáže, tedy v reportáži ani nebylo zveřejněno žádné sdělení o řízení ve věcech přestupků či správních deliktů proti žalobkyni. 2. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 22 Co 79/2020-62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejprve však korigoval závěry soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu citační výjimka podle § 40 odst. 1 písm. c) vysílacího zákona u dodatečného sdělení v daném případě nezbavuje vysílatele povinnosti dodatečné sdělení uveřejnit. Dále dodatečné sdělení je sdělením subjektově neutrálním a lze je požadovat jak jako sdělení vysílatele, tak jako sdělení dotčené osoby, resp. žadatele. Okolnost, že reportáž byla odvysílána před zahájením přestupkového řízení ve smyslu procesních předpisů a informovala jen o existujících podnětech, které by k zahájení řízení vést mohly, tedy o podezření ze spáchání přestupků, přitom nevylučuje existenci práva na uveřejnění dodatečného sdělení o výsledku (později) zahájeného přestupkového řízení. Žalobkyně tedy mohla žádat o uveřejnění dodatečného sdělení o výsledku řízení již po skončení části přestupkového řízení, neboť z povahy předmětného práva plyne legitimní zájem dotčené osoby, aby pro ni příznivá informace byla uveřejněna co nejdříve. Pro posouzení věci je však podle odvolacího soudu podstatné, že znění dodatečného sdělení, jehož odvysílání žalobkyně žádá, je zavádějící a pro žalobkyni příznivější (lichotivější) než odpovídá skutečnosti. Vyvolává totiž dojem, že Česká obchodní inspekce prošetřila podněty spotřebitelů zmíněné v reportáži a řízení na jejich základě zahájené pak zastavila se závěrem, že žalobkyně se žádného porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik nedopustila. Takový výsledek, minimálně v čase vydání rozhodnutí odvolacího soudu, však přestupkové řízení vedené proti žalobkyni nemá. Zastavení řízení se týkalo přestupků (skutků) vymezených v oznámení o zahájení správního řízení pod body 3., 4. a 6. se závěrem, že předmětné skutky nejsou přestupkem (porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik), naopak netýkalo se přestupků (skutků) vymezených v zahájení řízení pod body 1., 2. a 5., tj. včetně bodu 2., kde bylo řízení zahájeno podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, tj. porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik. Požadavek žalobkyně na uveřejnění dodatečného sdělení ve znění, jak jej žalobkyně žádá, tak není důvodný. Doplňování dodatečného sdělení soudem pak není přípustné, neboť by představovalo překročení žalobního návrhu a tím porušení § 153 odst. 2 o. s. ř. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce výkladu § 36 vysílacího zákona, a to zejména s ohledem na konkrétní obsah dodatečného sdělení, přičemž otázka konkrétního obsahu dodatečného sdělení, pokud jde o přesnost a vyznění jeho formulace, dosud nebyla judikaturou dovolacího soudu vyřešena. V otázce výkladu a aplikace § 5, § 118a a § 219 o. s. ř. se pak měl soud prvního stupně i odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka se neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, který obsah navrhovaného dodatečného sdělení považoval za zavádějící a pro dovolatelku lichotivější než by odpovídalo skutečnosti. Dodatečné sdělení považuje za určité a zcela v souladu s požadavky zákona, přičemž obsahuje dostatečné informace pro dohledání původního sdělení tak, aby na toto sdělení dodatečné sdělení logicky navazovalo a divák si mohl uveřejněné informace dát do souvislosti a vyvodit z nich pro sebe adekvátní závěry. V navrhovaném dodatečném sdělení navíc bylo uvedeno, že řízení vedené Českou obchodní inspekcí bylo dosud pravomocně zastaveno ve vztahu ke třem skutkům. Dovolatelka dle svého mínění nijak nezastírala skutečnost, že se rozhodnutí týká omezeného počtu skutků z většího počtu řešených podnětů. Napadený rozsudek pak považuje za překvapivý, neboť v řízení před soudem prvního stupně nebyl ze strany soudu obsah nebo konkrétní formulace dodatečného sdělení vůbec předmětem posouzení. Dovolatelka nebyla odvolacím soudem nijak poučena o možnosti neúspěchu ve sporu z důvodu případné vadné formulace obsahu dodatečného sdělení. Ustanovení § 36 a násl. vysílacího zákona je složitou právní normou, z níž přímo neplyne, jaký má být konkrétní obsah dodatečného sdělení, kromě poměrně vágního určení, že obsahem má být informace o výsledku dotčeného řízení. Zároveň je v řešené věci nutné posoudit střet dvou zásadních práv a právních princ