25 Cdo 2770/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2770/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2770/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2770.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění majetku Dotčené předpisy:§ 2800 o. z. § 2796 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2770/2023-183 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: R. F., zastoupený Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalované: SV pojišťovna, a. s., se sídlem Vyskočilova 1481/4, Praha 4, IČO 61858714, zastoupená Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem Vinohradská 35/25, Praha 2, o 159.375 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 315/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 28 Co 39/2023-148, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 28 Co 39/2023-148, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 10. 2022, č. j. 43 C 315/2021-107, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. 10. 2022, č. j. 43 C 315/2021-107, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu 159.375 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení pojistného plnění. Vyšel ze zjištění, že žalobce v souvislostí s koupí rodinného domu uzavřel dne 1. 6. 2017 s žalovanou pojistnou smlouvu o jeho pojištění, jež se řídila Všeobecnými podmínkami pro pojištění majetku a odpovědnosti – BDP 160601, podle nichž se pojistnou událostí rozumělo též poškození předmětu pojištění krupobitím. Dne 15. 4. 2021 oznámil žalované vznik škody, a to poškození dřevěných rámů oken na rodinném domě krupobitím dne 7. 7. 2017, které se podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu v dané oblasti (mimo jiných termínů též uvedeného dne) vyskytlo. Žalovaná jeho požadavek na pojistné plnění odmítla s odůvodněním, že žalobce oznámil škodu s velkým časovým odstupem od jejího vzniku, ačkoli žalobce tvrdil, že o škodě vzniklé krupobitím se dozvěděl až z výsledku odborné prohlídky poškozených oken dne 1. 4. 2021. Soud vzal za prokázané, že v době oznámení pojistné události byly rámy oken poškozeny, a to částečně působením krup, částečně v důsledku jejich vadné konstrukce, k čemuž přistoupilo i to, že na oknech nebyla prováděna řádná údržba. Poškození povrchové úpravy dřevěných rámů (narušení lazury) drobnými kroupami není zjistitelné hned, ale nepochybně do dvou let, kdy se projeví postupné pronikání vlhkosti do dřeva pod lazurou. Žalobce sám tvrdil, že poškození oken vnímal, proto se také nakonec rozhodl pro opravu, aniž by poškození dával do souvislosti s krupobitím, o jehož vlivu na stav oken se dozvěděl až z prohlídky odborné společnosti dne 1. 4. 2021. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“), okolnosti zjištění škody a nahlášení pojistné události žalované hodnotil podle § 2797 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Byť neexistuje žádná povinnost provádět pravidelnou údržbu oken, na žalobce se vztahovaly pojistné podmínky, podle nichž měl provádět přiměřená opatření k odvrácení hrozící škody, udržovat místo pojištění v řádném technickém stavu a neprodleně oznámit pojistiteli vznik pojistné události. Při běžné péči o nemovitost, při mytí oken by mělo být poškození zjistitelné do dvou let. Žalobce se tedy mohl obrátit na odbornou firmu ke zjištění příčiny poškození oken a k zajištění jejich opravy mnohem dříve, než učinil, nebyl-li si jistý, jaké vlivy se na poškození okna podílely. Soud poukázal na pojistné podmínky žalované, podle nichž má pojistitel právo snížit pojistné plnění, pokud mělo porušení povinnosti pojistníka, pojištěného či jiné osoby, mající právo na pojistné plnění, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, rozsah jejích následků anebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, a to úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah povinnosti pojistitele plnit (což platí i v případě, že porušení povinnosti znemožnilo předložení důkazů o tom, že nastala pojistná událost). Při vzniku pojistné události je povinností pojištěného ji neprodleně nahlásit pojistiteli a umožnit mu provést veškerá šetření nezbytná pro posouzení nároku na pojistné plnění a jeho výši. Soud vyložil, že slovem „neprodleně“ je míněna velmi krátká lhůta, prakticky bezodkladné či okamžité jednání v rozsahu dnů či týdnů, a žalobce tuto lhůtu nedodržel. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 28 Co 39/2023-148, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud označil skutková zjištění soudu prvního stupně za dostatečná a jeho právní závěry za správné a odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí. Zdůraznil, že snížení pojistného plnění na nulu ve smyslu čl. 12 Všeobecných smluvních podmínek ze strany žalované pojišťovny bylo úměrné porušení povinnosti žalobce jako pojištěného, jež mělo vliv na to, že nebylo možné řádně zjistit výši pojistného plnění, a to s ohledem na dobu, která uplynula od tvrzené pojistné události (7. 7. 2017). Pojistná událost nebyla nahlášena bez zbytečného odkladu poté, co mělo dojít ke krupobití, nýbrž až dne 15. 4. 2021. V dané věci tak bylo zbytečné nechat vypracovat znalecký posudek, žalobce svým postupem sám zavinil, že pojistnou událost nebylo možné prokázat. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce s odkazem na § 237 o. s. ř. dovolání, s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na otázce doposud neřešené a otázce, při jejímž zodpovězení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Při řešení otázky, zda lze pojistné plnění podle § 2800 odst. 2 o. z. snížit o 100 % a tím de facto pojistné plnění odmítnout, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1970/2021 a sp. zn. 23 Cdo 4428/2014). Otázku, kdy počíná běh lhůty pro oznámení pojistné události „bez zbytečného odkladu“, podle dovolatele Nejvyšší soud ve své judikatuře dosud neřešil. Zatímco judikatorní výklad si žádá, aby skutečnosti, které opravňují pojistitele ke snížení či odmítnutí plnění z pojistné smlouvy byly prokázány a podloženy v jednoznačně formulovaném skutkovém závěru soudu, v daném případě soudy takový závěr nevyslovily. Neobjasnily, jak mohl žalobce zcela znemožnit pojistiteli šetření pojistné události, přestože v řízení byla prokázána neměnnost škody, stejně jako to, že důsledek pojistného nebezpečí (krupobití) je zjistitelný až po roce či dvou. Rovněž nebylo objasněno, k čemu natolik zásadnímu a opodstatňujícímu odmítnutí práva na pojistné plnění došlo mezi okamžikem, kdy bylo hypoteticky možné identifikovat škodu od poloviny roku 2018 do poloviny roku 2019, a datem uplatnění práva na pojistné plnění. Není důvodu, proč by prodleva přibližně dva roky s ohlášením pojistné události měla zakládat natolik flagrantní porušení povinnosti, pro něž by mělo být pojistné plnění kráceno o 100 %. Stíhá-li důkazní břemeno účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu, pak bylo na žalované, aby prokázala, že oznámení pojistné události s časovým odstupem jí zcela znemožnilo šetření pojistné události. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4166/2010 lze oprávněně snížit pojistné plnění v případě, že porušení povinnosti pojištěným (například povinnosti bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli pojistnou událost) bylo důvodem pro zvětšení důsledků pojistné události. Žalobce však vědomě neporušil povinnost jednat v zájmu odvrácení nebo zmenšení nebezpečí vzniku pojistné události, neboť nevěděl po značnou dobu, že ke škodě na pojištěném majetku vůbec došlo a že její vznik je zapříčiněn pojistným nebezpečím. Dovolatel dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1970/2021 a sp. zn. 23 Cdo 4428/2014, v nichž byl vyjádřen mírnější přístup ke krácení pojistného plnění v důsledku ohlášení pojistné události s delším časovým odstupem. Snížení plnění o 100 % se vymyká odkazované judikatuře, bylo učiněno bez řádného odůvodnění a nerespektuje ani požadavek vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2431/2015, dle nějž je při posuzování, zda pojištěný ztížil či neztížil možnost řádného šetření pojistitele, nutno vycházet ze zjištění konkrétních okolností řešené věc