25 Cdo 285/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 285/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2024 Spisová značka:25 Cdo 285/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.285.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání (vady) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 285/2024-191 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. P., zastoupený JUDr. Ing. Václavem Chlumem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4, proti žalované: Glory Daze Associated Ltd., se sídlem 103 Sham Peng Tong Plaza, Victoria, Mahe, Seychelská republika, zastoupená Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, o 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 115/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 19 Co 97/2023-160, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 34 606 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že tuto částku zaslal na účet žalované dne 1. 3. 2018, a žalovaná si ji ponechala bez právního důvodu. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, č. j. 10 C 115/2021-110, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení (výrok I), co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 16. 3. 2018 do 10. 7. 2020 žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III). 3. Obvodní soud vyšel ve svém rozhodnutí z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel s družstvem AKCENTA dne 5. 8. 2013 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 23 750 000 Kč. Tato smlouva byla následně změněna dodatky č. 1, č. 2 a č. 3 (ze dne 25. 4. 2014). Posledně uvedeným dodatkem bylo upraveno splácení poskytnutého úvěru tak, že žalobce se zavázal zaplatit 1. splátku ve výši 28 210 Kč do 28. 2. 2014, dále od 2. splátky do 282. splátky vždy k poslednímu dni každého měsíce částku 164 941 Kč, přičemž poslední 283. splátka ve výši 164 206,92 Kč má být splatná k 31. 8. 2037. Téhož dne žalobce formou notářského zápisu svůj závazek (v aktuální výši 20 516 361,31 Kč) uznal a současně svolil k jeho přímé vykonatelnosti. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla dne 7. 9. 2016 postoupena žalované, což původní věřitelka oznámila žalobci dne 9. 9. 2016. Žalobce uhradil žalované dne 1. 3. 2017 částku 10 000 000 Kč a dne 1. 3. 2018 částku 5 000 000 Kč, přičemž dopisem ze dne 2. 7. 2020 vyzval žalovanou, aby z těchto částek byly uhrazeny splátky úvěru včetně úroku podle splátkového kalendáře až po splátku připadající na září 2020 a aby zbývající částka byla vrácena na účet žalobce. Žalovaná však vrácení odmítla s tím, že v době úhrady částky 10 000 000 Kč byl žalobce v prodlení s úhradou pravidelných sjednaných měsíčních splátek; dále pak žalobci dopisem z 4. 11. 2021 sdělila, že dříve poskytnuté peněžní prostředky nebude již nadále započítávat na jednotlivé dílčí splátky úvěru a poslední takto umořenou splátkou bude dle splátkového kalendáře splátka č. 93 ve výši 164 941 Kč se splatností dne 31. 10. 2021. Žalobce pak v souladu s touto výzvou žalobkyni pravidelné měsíční splátky od listopadu 2021 hradí. Žalovaná vedla v souvislosti s předmětným úvěrem vůči žalobci již dvě exekuce. Exekuce vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 361/2018 byla pravomocně zastavena s tím, že žalovaná (tam v postavení oprávněné) řádně nedoložila zesplatnění vymáhaného úvěru. Exekuce vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2981/2019 pak byla rovněž zastavena, a to z důvodu, že částky 10 000 000 Kč a 5 000 000 Kč nebyla žalovaná oprávněna zaúčtovat jako mimořádnou splátku, nýbrž tyto částky měly být zaúčtovány na řádné splátky úvěru podle splátkového kalendáře; vymáhaná pohledávka ze smlouvy o úvěru se tak dosud nestala splatnou. 4. Shora uvedený skutkový stav obvodní soud posoudil po právní stránce tak, že na vztah ze smlouvy o úvěru se podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) uplatní předchozí právní úprava obsažená v ustanovení § 497a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“). Mezi stranami nedošlo k žádné dohodě ohledně předčasného splácení úvěru, žalobce počínaje 94. splátkou úvěr řádně splácí, přičemž na předchozí splátky až po 93. splátku byla započtena dříve uhrazená částka 10 000 000 Kč, jak plyne z dopisu žalované ze dne 4. 11. 2021. Pokud si proto žalovaná za této situace částku 5 000 000 Kč stále ponechává, jedná se na její straně o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Ve vztahu k žalovanou uplatněné kompenzační námitce směřující k započtení žalobcova nároku oproti splátkám č. 50 až č. 80, hodnotil obvodní soud tyto dílčí pohledávky jako nezpůsobilé k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z., neboť s ohledem na právě citovaný dopis žalované jde o pohledávky přinejmenším nejisté. Splatnost žalobcovy pohledávky soud prvního stupně stanovil na základě žalobcovy výzvy ke dni 10. 7. 2020, a prodlení žalované proto konstatoval od následujícího dne (§ 1968 o. z.), od nějž pak žalobci náleží též úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Odvolací soud k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 19 Co 97/2023-160, změnil výrok I rozsudku obvodního soudu tak, že se žaloba zamítá i v tomto rozsahu, a potvrdil zamítavý výrok II rozsudku obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II). 6. Odvolací soud převzal skutková zjištění obvodního soudu a dále po doplnění dokazování vyšel z toho, že podáním doručeným exekučnímu soudu ve věci sp. zn. 48 EXE 361/2018 dne 29. 3. 2018 žalobce vyjádřil svou vůli hradit předmětnými částkami 10 000 000 Kč a 5 000 000 Kč jednotlivé řádné splátky úvěru podle stanoveného splátkového kalendáře. Obdobně v podání ze dne 7. 11. 2019, obsaženém v exekučním spise sp. zn. 49 EXE 2981/2019, žalobce uvedl, že předmětnými platbami předplatil sjednané splátky úvěru v rozsahu 90 splátek, tj. na období více než 7,5 roku; zde žalobce rovněž výslovně uvedl, že k žádné předchozí ani následné dohodě v souvislosti s poukázáním obou plateb mezi účastníky nedošlo. 7. Takto doplněný skutkový stav posoudil odvolací soud po právní stránce tak, že v daném případě nebyla naplněna žádná skutková podstata bezdůvodného obohacení obsažená v ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. Nejde tu totiž o plnění bez právního důvodu (byla tu platná úvěrová smlouva a existující závazek žalobce z ní plynoucí) ani z právního důvodu, který by byl následně odpadl (žalobce v minulosti výslovně uváděl, že tu jiná dohoda mezi ním a žalovanou ve vztahu k předmětným úhradám nebyla, nebylo tedy ani dohodnuto kupř. vrácení předmětných úhrad pro případ, že taková – neexistující – dohoda nebude naplněna); zcela nepochybně pak nejde ani o protiprávní užití cizí hodnoty či o plnění za jiného. Nadto pak z ustanovení § 2992 o. z. plyne zcela explicitně naprosto jednoznačný – a pro nyní řešenou věc rozhodující – závěr o tom, že povinnost vydat obohacení nevzniká tehdy, byl-li splněn dluh, a to i předčasně. V daném případě tedy žalobce – byť předčasně – hradil svůj existující závazek a žalovaná toto předčasné plnění přijala (odmítá je žalobci vrátit). Z tohoto pohledu pak ztrácí význam argumentace žalované stran započtení, neboť závazek zde zanikl nikoli započtením, jež je zvláštním způsobem zániku nesplněné pohledávky (§ 1982 o. z.), nýbrž právě splněním (§ 1908 odst. 1 o. z.). Odvolací soud poukázal také na § 330 odst. 1 obch. zák., podle nějž je to dlužník, kdo určuje, co je plněno. Žalobce vyjadřoval setrvalý a konzistentní postoj, a to i v dřívějších řízeních exekučních, že takto poskytnuté plnění bylo určeno na řádné splátky úvěru, a žalovaná tedy nemá jinou možnost, než je právě takto akceptovat, což koneckonců až do splátky č. 93 i činila (srov. její dopis z 4. 11. 2021). Úhradou obou částek v souhrnné výši 15 000 000 Kč žalobce zaplatil celkem téměř 91 řádných splátek, tj. byla-li poslední předtím uhrazenou splátkou splátka č. 32 splatná k 30. 9. 2016, pak je takto plně uhrazeno následujících 90 splátek až po splátku č. 122 splatnou k 31. 3. 2024