25 Cdo 2947/99 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2947/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce Mgr. Z. T., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Technické správě komunikací pro P., zastoupené advokátkou, a 2) P. s. a.s., o zaplacení částky 351.222,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 18/91, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 1999 č. j. 16 Co 275/98-239, takto: I. Rozsudek městského soudu ve výrocích, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované Technické správě komunikací pro P. ohledně částky 301.375,50 Kč s příslušenstvím a jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi touto žalovanou a žalobcem a vůči státu, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalovaných P. s. a. s. se odmítá. III. Žádný z účastníků ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými P. s. a. s. nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal náhrady škody způsobené zhoršením jakosti podzemní vody podle § 29 odst. 1 a 2 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (dále též jen „vodního zákona\"), jejíž výši po změnách žaloby připuštěných v průběhu řízení soudem specifikoval částkou 49.847,- Kč na zvýšených nákladech při dovozu vody z jiného zdroje za období od 10. 1. 1989 do 15. 8. 1994 a částkou 301.375,50 Kč představující 50% znehodnocení nemovitostí podle znaleckého posudku. Nárok uplatnil nejprve proti P. k. s. p., v průběhu řízení dále proti Technické správě komunikací se sídlem v P., a s ohledem na privatizaci prvního žalovaného též proti jeho právnímu nástupci P. s. a.s.. Škoda měla podle žaloby vzniknout tím, že žalovaní chemickým posypem vozovky v ulici K. v P. – K. způsobili, že voda ve studni žalobce u domu č. 145 je jako jediný zdroj vody nepoužitelná a nevyhovuje ČSN 830611 – pro pitnou vodu, což bylo zjištěno i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 8. 1988, č. j. 12 C 79/86-172, jímž bylo rozhodnuto o jiných dílčích nárocích žalobce podle citovaného ustanovení. Obvodní soud pro Prahu 9 mezitímním rozsudkem ze dne 3. 6. 1991, č. j. 5 C 18/91-12, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněn proti žalovaným P. k. s. p. a Technické správě komunikací pro P. Dovodil jejich společnou a nerozdílnou objektivní odpovědnost podle speciální úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním studní ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 vodního zákona, k níž postačuje prokázat, že došlo ke znehodnocení jakosti vody a že je dána příčinná souvislost mezi činností organizace a nastalým znehodnocením jakosti vody. Vyšel přitom z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 12 C 79/86, zejména ze znaleckého posudku, podle nějž je voda ve studni žalobce jako pitná voda nevyhovující a podle ČSN 830634 je omezeně použitelná až nepoužitelná i jako voda závlahová. Znečištění studně pochází z chloridu sodného, obsaženého v posypové soli používané žalovanými k zimní úpravě sjízdnosti vozovky. Půda v celém okolí studny je prosycena solí z vozovky a v případě okamžitého vysazení solení lze podle citovaného znaleckého posudku očekávat trvalejší zlepšení až za několik let. K odvolání obou žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 1991, č. j. 23 Co 303/91-25, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl mu, že se nezabýval otázkou, zda podle § 29 odst. 1 vodního zákona nemá spočívat náhrada škody nejprve v opatření náhradního zdroje vody, a zda v případě, že žalobci bude poskytnuto jednorázové odškodnění za znehodnocení nemovitostí, může uplatňovat i náhradu zvýšených nákladů na dovoz pitné vody. Kromě toho si podle odvolacího soudu soud prvního stupně neopatřil dostatečná skutková zjištění pro závěr, že znečištění zdroje vody nadále trvá, spokojil se pouze se znaleckým posudkem ve věci pod sp. zn. 12 C 79/86 a nevedl žalobce k náležité specifikaci nároku. Uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval též námitkou promlčení vznesenou ze strany žalované Technické správy komunikací pro P. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 23. 10. 1996, č. j. 5 C 18/91-159, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 9. 1997, č. j. 5 C 18/91-193, a doplňujícího usnesení ze dne 19. 3. 1998, č. j. 5 C 18/91-199, uložil žalovaným P. s. a. s. a Technické správě komunikací pro P. povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 351.225,50 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 16. 8. 1994 do zaplacení, proti žalovaným P. k. s. p. žalobu pro nedostatek pasivní legitimace zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vzal za prokázané, že žalobce je oprávněným odběratelem vody ve smyslu § 29 odst. 1 vodního zákona a že jeho nemovitosti bezprostředně souvisejí s komunikací v D., která byla zahrnuta v solném programu prvního pořadí operačního plánu zimní služby v letech 1988 – 1989, 1989 – 1990 a 1990 – 1991, přičemž solení v této době skutečně prováděly P. k. s. p. na požadavek správce komunikace, Technické správy komunikací P. Podle znaleckého posudku Ing. J. P., CSc., z oboru chemie, půda v celém okolí studně je prosycena solí z vozovky a jediným zdrojem znečištění je chemický posyp. Pozemek je prosolen trvale a ani v případě přerušení posypu vozovky nelze očekávat v období několika let zlepšení, neboť sůl by kontaminovala vodu ještě dalších 10 – 15 let. Voda ze studně na pozemku žalobce je v důsledku toho jako voda pitná naprosto nevyhovující a nepoužitelná, je škodlivá pro kojence a děti, nehodí se pro závlahu pozemku podle ČSN 830634 a není vhodná ani k napájení topných soustav a ohřívačů. Podle znalce činí tedy znehodnocení vodního zdroje 100 % a snížení ceny nemovitosti minimálně 50 %, když na pozemcích nelze nic pěstovat a půda je neprodejná. Ze znaleckého posudku Ing. H., z oboru ekonomika - ceny a odhady nemovitostí, soud zjistil výši náhrady za trvalé znehodnocení nemovitosti v celkové částce 301.375,50 Kč. Dovodil, že žalobci přísluší jednorázová náhrada odpovídající snížení hodnoty nemovitého majetku v tomto rozsahu ve smyslu § 29 odst. 1 věty druhé zákona o vodách, protože žádný ze žalovaných neopatřil žalobci jako oprávněnému odběrateli vody náhradní zdroj vody, ačkoliv jejich působením došlo k takovému zhoršení jakosti vody, že je zcela vyloučené, aby byla používána jako voda pitná nebo závlahová; znečištění tedy nepochybně znemožňuje používat vodu pro účely, ke kterým má sloužit. Žalobce vedle toho prokázal výši nákladů, které mu v době dvou let před podáním žaloby vznikaly v souvislosti s nutností opatřovat si vodu z jiného zdroje. Jde o škodu stojící samostatně vedle nároku na opatření náhradního zdroje vody. Odpovědnost organizace, která způsobila zhoršení jakosti vody, je podle § 29 vodního zákona odpovědností objektivní, tj. bez zřetele na zavinění, které je presumováno. Protože P. k. s. p. podle pokynů Technické správy komunikací P. prováděly posyp vozovky do roku 1992, odpovídá T. s. solidárně s jeho právním nástupcem P. s. a. s. (státní podnik P. k. byl privatizován a dnem 1. 2. 1994 vznikla akciová společnost P. s., která převzala jeho práva a závazky) . K odvolání žalovaných P. s. a. s. a Technické správy komunikací pro P. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 1999, č. j. 16 Co 275/98-239, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl vůči žalované Technické správě komunikací pro P. ohledně částky 2.829,- Kč s příslušenstvím, vůči oběma žalovaným ohledně částky přesahující 16 % úrok z částky 47.018,- Kč od 17. 11. 1994 do zaplacení a 16 % úrok z částky 301.375,50 Kč od 17. 10. 1996 do zaplacení a vůči žalovaným P. s. a. s. ohledně částky přesahující 16 % úrok z částky 2.829,- Kč od 17. 11. 1994 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a připustil proti svému rozsudku dovolání. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dovodil, že žalobce mohl nárok odvozený z ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, uplatnit postupně – jednorázovost náhrady znamená, že za uvedených okolností je určitá škoda nahrazena jednou provždy, i když poškození nemovitosti trvá. Bylo by v rozporu se smyslem ustanovení o náhradě škody vykládat zákonný výraz jednorázové náhrady tak, že odškodněním první zjištěné škody (zde na rozvodu vody ze studně v předchozím řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 79/86), se restituují i jiná závažnější poškození nemovitosti, která vyjdou dodatečně najevo, jako např. škody na pozemcích. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně i potud, že žalobce může vedle nároku na náhradu za poškození nemovitosti ve smyslu § 29 zákona o vodách uplatňovat též nárok na náhradu majetkové újmy vzniklé mu v souvislosti s vyn