25 Cdo 3086/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3086/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3086/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3086.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poučovací povinnost soudu Věc Škoda z provozní činnosti Škoda na nemovité věci (o. z.) Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 2910 o. z. § 498 o. z. § 509 o. z. § 2924 o. z. § 2926 o. z. § 118a o. s. ř. § 12 odst. 1 předpisu č. 360/1992 Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 360/1992 Sb. § 15c předpisu č. 360/1992 Sb. čl. 1 § 159 odst. 1 předpisu č. 183/2006 Sb. § 158 odst. 1 předpisu č. 183/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3086/2024-242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: ČD – Telematika, a. s., IČO 61459445, se sídlem Mlýnská 388/68, Brno, zastoupená Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem Kramářova 3379, Přerov, proti žalovaným: 1. FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby, a. s., IČO 25317628, se sídlem Mlýnská 388/68, Brno, a 2. HURYTA, s.r.o., IČO 25569155, se sídlem Staňkova 557/18a, Brno, zastoupené JUDr. Zdeňkem Daňhelem, advokátem se sídlem Mlýnská 388/68, Brno, o 797 546 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 178/2020, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 44 Co 154/2023-208, takto: I. Dovolání 1. žalované se odmítá. II. Dovolání 2. žalované se zamítá. III. Obě žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 14 278 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Pavla Piňose. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 C 178/2020-106, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni 797 543 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 27. 5. 2019 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody na optickém kabelu ve vlastnictví žalobkyně vyšel ze zjištění, že mezi 2. žalovanou a Brněnskými komunikacemi, a. s., jako objednatelem byla dne 13. 6. 2017 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace pro akci sesuvu na silnici Brno – Královo Pole – Soběšice. Mezi stejným objednatelem a 1. žalovanou jako zhotovitelkou bylo téhož dne sjednáno zhotovení díla „Sanace havarijního sesuvu komunikace Kociánka na silnici Brno – Královo Pole – Soběšice“. Podle smlouvy byla 1. žalovaná povinna seznámit se před zahájením prací s rozmístěním podzemních vedení a v průběhu provádění díla je vhodným způsobem přeložit nebo chránit, aby nedošlo k jejich poškození. Nebylo na objednateli, aby zajistil vytýčení sítí energií, zařízení staveniště, zvláštní užívání komunikace, uzavírku ani dopravní značení. První žalovaná dílo provedla v období od června 2017 do 31. 10. 2017 a předala je objednateli tak, že ke dni 1. 11. 2017 bylo uvedeno do provozu. Dne 5. 7. 2017 byl zaznamenán výpadek spojení v souvislosti s přerušením optického kabelu ve vlastnictví žalobkyně v Brně v úseku Botanická – Královo Pole. K přerušení došlo v místě, kde prováděla zemní a výkopové práce 1. žalovaná v rámci uvedeného díla podle projektové dokumentace, v níž 2. žalovaná nezakreslila vedení trasy optického kabelu. Oprava kabelu jeho výměnou v celém úseku si vyžádala náklady v celkové výši 797 543 Kč (398 574 Kč za nákup nového optického kabelu v délce 6039 m, 3 783 Kč za přepravu nového optického kabelu a 395 186 Kč za opravu optického kabelu včetně všech prací s tím souvisejících) bez daně z přidané hodnoty. Po právní stránce soud posoudil poškozený kabel jako samostatnou nemovitou věc, neboť jde o liniovou stavbu (§ 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Protože byl kabel poškozen při stavebních (vrtných) pracích prováděných 1. žalovanou, dovodil soud její povinnost nahradit žalobkyni škodu podle § 2910 o. z. ve spojení s § 2926 o. z. Vzhledem k tomu, že tento typ odpovědnosti je odpovědností absolutní, tj. bez možnosti liberace, je nepodstatné, zda 1. žalovaná učinila veškerá opatření k zabránění vzniku škody, tj. zda a nakolik pečlivě zjišťovala existenci a vytyčení vedených inženýrských sítí. Druhá žalovaná pak nepostupovala s odbornou péčí, neboť do projektové dokumentace nezanesla optickou síť žalobkyně, byť měla k dispozici od března 2017 digitální technickou mapu města Brna, která obsahovala trasy vedení inženýrských sítí včetně předmětného kabelu. Tím porušila své právní povinnosti, minimálně požadavky vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, a § 159 odst. 2, 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a proto je ve smyslu § 2910 o. z. a § 2924 o. z. povinna nahradit žalobkyni vzniklou škodu. Podle § 2914 o. z. je povinna nahradit škodu sama, i když při své činnosti použila svého zaměstnance. Ani okolnost, že objednatelem stavby, a tedy stavebníkem, byla společnost Brněnské komunikace, a. s., nevylučuje odpovědnost obou žalovaných. Poškozený má právo si zvolit, koho ze škůdců bude žalovat, a je pak na nich, jak se následně mezi sebou vypořádají. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 44 Co 154/2023-208, k odvolání obou žalovaných potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ohledně skutkového stavu a právního posouzení věci se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkázal. Odvolací soud přisvědčil žalovaným v tom, že listinnými důkazy nebyl náležitě prokázán typ poškozeného kabelu ani typ a délka potřebného kabelu náhradního, proto při jednání žalobkyni poučil a vyzval, aby odstranila nejasnost spočívající v prokázání výše tvrzené škody. Sám pak doplnil dokazování žalobkyní navrženými důkazy a dospěl k závěru, že předešlý stav, tj. parametry kabelu, který byl poškozen, jakož i výši škody odpovídající skutečným nákladům na odstranění poškození tohoto kabelu, lze mít v řízení za náležitě prokázán v celé žalované výši, kterou žalobkyně uhradila, což prokázala již v řízení před soudem prvního stupně. 3. Obě žalované napadly rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, dále z důvodu, že je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a konečně z důvodu, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Jako dovolací důvod dovolatelky uvádějí nesprávné právní posouzení věci. K prolomení zásady neúplné apelace namítají, že odvolací soud jednal v rozporu s § 212 o. s. ř. tím, že překročil meze, jež vyplynuly z odvolání žalovaných. Nově uvedené skutečnosti a důkazy, které žalobkyně uvedla po výzvě odvolacího soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nebyly odvolacími důvody podle § 205a o. s. ř. Žalobkyně byla k prokázání stejných skutečností podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána již při jednáních soudu prvního stupně a žalované k provedeným důkazům již tehdy uváděly námitky, které byly následně obsaženy též v odvolání. Žalobkyně i obě žalované byly soudem prvního stupně řádně poučeny podle § 118b odst. 1 a 2 o. s. ř. i podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud tak prolomil zásadu neúplné apelace, čímž se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, na niž dovolatelky odkazují. Tímto postupem umožnil žalobkyni prokázat rozhodné skutečnosti až v odvolacím řízení a rozhodl v její prospěch, ač jinak výslovně uvedl, že důkazy předložené žalobkyní před soudem prvního stupně nejsou způsobilé prokázat oprávněnost žalobou uplatněného nároku, tedy že žalobkyně navzdory poučením soudu prvního stupně neunesla důkazní břemeno ohledně vzniku škody, resp. její výše. Ve vztahu k pasivní věcné legitimaci odkazuje 2. žalovaná na právní úpravu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. V § 22 odst. 4 stavebního zákona je zavedena legislativní zkratka „projektant“, jíž se míní fyzická osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu k projektové činnosti ve výstavbě. Podle § 158 odst. 1 stavebního zákona mohou vybrané činnosti vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 159 odst. 2 stavebního zákona projektan