25 Cdo 3092/2010 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3092/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2012 Spisová značka:25 Cdo 3092/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3092.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Náklady řízení Správní řízení Veřejné zakázky Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. § 31 předpisu č. 71/1967Sb. § 59 předpisu č. 199/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 6. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.8.2012III.ÚS 3161/12JUDr. Jiří Muchaodmítnuto14.3.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3092/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ELZA-ELEKTRO, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Výstavní 3132/14a, IČO 25395521, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Hrabové, Místecká 329/258, proti žalovanému statutárnímu městu Havířov, se sídlem úřadu v Havířově – Městě, Svornosti 2, IČO 297488, o zaplacení 63.627,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 113 C 177/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2010, č. j. 15 Co 56/2008-189, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 4. 4. 2006, č. j. 113 C 177/2005-86, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 63.627,- Kč s úrokem z prodlení 2 % ročně ode dne 25. 4. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako zadavatel dvou samostatných veřejných soutěží o nejvhodnější nabídku na uzavření smlouvy o zajištění provozu, údržby a oprav veřejného osvětlení statutárního města Havířova pro okrsek č. 1 (veřejná zakázka č. 6/MH/02) a pro okrsek č. 2 (veřejná zakázka č. 7/MH/02) rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, avšak v obou případech jiné než uplatněné žalobkyní, která proti těmto rozhodnutím podala námitky, jimž žalovaný nevyhověl. Žalobkyně poté podala návrh na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS“) a na jeho výzvu uhradila správní poplatky v souhrnné výši 63.627,- Kč (34.917,- Kč a 28.710,- Kč). ÚOHS obě rozhodnutí žalovaného zrušil s tím, že byl porušen § 35 odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. h) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť nabídkové ceny uchazečů nehodnotil podle jejich výše v souladu s kritérii uvedenými v podmínkách soutěže, tedy podle zveřejněného způsobu, a hodnocení nabídek neobsahovalo zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky. Po zamítnutí rozkladu podaného žalovaným obě rozhodnutí nabyla právní moci. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 373 obch. zák. s přihlédnutím k § 757 obch. zák. a dospěl k závěru, že porušením obecného ustanovení § 286 obch. zák. a speciálních ustanovení zákona č. 199/1994 Sb. ze strany žalovaného vznikla žalobkyni škoda odpovídající výši zaplacených správních poplatků, za kterou žalovaný odpovídá. Rozsudek ze dne 29. 8. 2006, č. j. 15 Co 497/2006-104, jímž k odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2007, č. j. 25 Cdo 532/2007-139, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud vyslovil, že jde o záležitost vztahující se k výkonu samosprávy v samostatné působnosti obce, aniž by zde obec při rozhodování uplatňovala tzv. vrchnostenskou pozici, proto nebyla splněna podmínka odpovědnosti obce podle zákona č. 82/1998 Sb., tedy že škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím obce vydaným při výkonu veřejné správy, jak dovodil odvolací soud. Rozhodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle § 19 a násl., § 31 zákona č. 82/1998 Sb., ale pouze odpovědnost obecnou. Dovolání proti rozsudku ze dne 31. 3. 2008, č. j. 15 Co 56/2008-151, jímž Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 25 Cdo 3327/2008-168, zamítnuto, neboť otázku příčinné souvislosti vyřešil odvolací soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1961/2005, který je založen na obdobném skutkovém základě a není důvodu se od jeho závěrů odchylovat. Dovolací soud vyložil, že příčinou vzniku povinnosti žalobkyně zaplatit správní poplatek nebylo rozhodnutí zadavatele veřejné obchodní soutěže o výběru nejvhodnější nabídky, jež bylo později zrušeno, neboť žádná platební povinnost z tohoto rozhodnutí pro žalobkyni nevyplývala. Povinnost žalobkyně k zaplacení vyměřeného správního poplatku tedy není přímým důsledkem předmětného rozhodnutí žalovaného, nýbrž jen důsledkem té skutkové okolnosti, že žalobkyně dala podnět k úkonu správnímu orgánu a byl jí vyměřen poplatek. I když žalobkyně podala zřejmě návrh na základě svého – a jak se později ukázalo i důvodného – přesvědčení o nesprávnosti rozhodnutí žalovaného, bez jejího návrhu podaného správnímu úřadu by jí poplatková povinnost nevznikla a bylo zcela na ní, zda návrh podá či nikoliv. Pohnutka, jež vedla žalobkyni k podání návrhu, právní význam nemá. Nálezem ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08, Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 25 Cdo 3327/2008-168, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2008, č. j. 15 Co 56/2008-151, pro porušení základního práva stěžovatelky (žalobkyně) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, č. j. 25 Cdo 532/2007-139. Ústavní soud konstatoval, že k zásahu do základního práva došlo nesprávnou interpretací obecně teoretických postulátů o příčinné souvislosti. O vztah příčinné souvislosti jde tehdy, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce; příčinou vzniku škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Ústavní soud obecným soudům vytkl, že pokud hodnotily splnění majetkové povinnosti stěžovatelkou spočívající v úhradě správního poplatku pouze jako pohnutku, nezabývaly se významem této skutečnosti v řetězci navazujících skutečností vedoucích k majetkové újmě. Teprve v těchto mezích bude vytvořen prostor i pro posouzení námitky žalovaného o možné náhradě nákladů ve správním řízení a tím i kompenzaci majetkové újmy, která stěžovatelce vznikla zaplacením správního poplatku. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 3. 2010, č. j. 15 Co 56/2008-189, opět rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že důsledkem nesprávného postupu žalovaného při výběru nejvhodnější nabídky byla skutečnost, že žalovaný vybral jako nejvhodnější nabídku jinou než nabídku žalobkyně. Tato skutečnost však nepřivodila žalobkyni majetkovou újmu spočívající v zaplaceném správním poplatku v řízení před ÚOHS, který je třeba považovat za součást nákladů správního řízení, které sama žalobkyně vyvolala. O náhradě těchto nákladů mohlo být rozhodnuto pouze ve správním řízení, žalobkyně se proto nemůže úspěšně domáhat přiznání žalované částky z titulu náhrady škody, neboť by tak docházelo k obcházení příslušné zvláštní úpravy náhrady nákladů správního řízení, což by v konečném důsledku představovalo nepřípustný zásah do pravomoci příslušného správního orgánu. Odkázal na rozsudek ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006, ve kterém Nejvyšší soud zaujal názor, že účastník veřejné soutěže, který dosá