25 Cdo 310/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 310/2024-242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: P. K., zastoupený JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, zastoupená JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, o 3 325 903 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 87/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 9. 2023, č. j. 27 Co 185/2023-211, takto: I. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o platební povinnosti žalované, se zamítá. II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, se odmítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 18 924 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Zuzany Špitálské. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 17 C 87/2022-152, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 1 752 239,75 Kč s úrokem z prodlení, zamítl žalobu ohledně 1 573 663,25 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 12. 8. 2020 jako řidič motocyklu utrpěl závažné poškození zdraví při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla pojištěným u žalované. V důsledku úrazu má plně ochrnutou pravou dolní končetinu, částečně ochrnutou levou nohu, omezenou jemnou motoriku pravé ruky (udrží příbor, ale obtížně uchopuje sklenici), má zavedenou trvalou stomii (vývod), trpí částečnou inkontinencí moči (s nutností použití plenkových kalhotek), poruchou potence (omezení na 60 %) a středně těžkou psychickou poruchou (deprese). V domácím prostředí je schopen krátkodobě pohybu s pomocí facilitátorů (loketní berle a vysoká ortéza), jinak pouze na invalidním vozíku. Poranění jsou nevratná a zlepšení nelze do budoucna očekávat. Žalobce (před úrazem manuálně pracující) byl zcela vyřazen z pracovního života a uznán invalidním ve třetím stupni. Obtíže mu činí osobní hygiena, potřebuje pomoc při oblékání a téměř nezvládá domácí práce. Nemůže vykonávat původní koníčky, ve společenském styku je značně omezen v důsledku zápachu a zvuků stomie, inkontinence a omezené možnosti pohybu. Současná situace je pro žalobce velmi tíživá i jako pro otce tří nezletilých dětí, o které byl před úrazem zvyklý pečovat, provozovat s nimi různé pohybové či kulturní aktivity, což je mu vlivem úrazu téměř znemožněno. Žalobci byl rovněž podstatně omezen jeho intimní život. Na základě znaleckých posudků vypracovaných znalci MUDr. Zdeňkem Beštou a MUDr. Markem Formanem (podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví – dále jen „Metodika“) učinili účastníci nespornou částku základu nároku ve výši 4 284 224,50 Kč. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uvedl, že žalobce v důsledku dopravní nehody utrpěl rozsáhlé poškození zdraví, které velmi podstatně zapříčinilo překážku jeho lepší budoucnosti (v době úrazu byl v produktivním věku 39 let, vedl aktivní život – docházel do zaměstnání, svépomocí opravoval pro rodinu chalupu, jezdil na výlety a dovolené, navštěvoval kulturní akce). Ačkoli je schopen komunikace s lidmi i užívání mobilního telefonu a počítače, pohybuje se převážně za pomoci invalidního vozíku, a nemůže tak vykonávat manuální práci, aktivně se věnovat sportovním a převážné většině společenských aktivit (v nichž je navíc omezen i vzhledem k inkontinenci a stomii). Podle soudu znalecké posudky nedostatečně zohlednily úlohu žalobce jako otce tří malých dětí, které vyžadují péči a neustálý pohyb a dozor, což jim žalobce vzhledem ke svým pohybovým omezením nemůže zajistit (zejména mimo byt), a dále poruchu potence, která u muže žalobcova věku nepochybně podstatným způsobem snižuje kvalitu života obou partnerů. Z těchto důvodů shledal 10% zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění doporučené znalcem za nedostatečné a zvýšil ji o 50 % na částku 6 426 336,75 Kč; protože žalobci bylo mimosoudně vyplaceno 4 674 097 Kč, soud vyhověl žalobě v rozsahu 1 752 239,75 Kč. 2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 27 Co 185/2023-211, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho právním posouzením věci a uvedl, že soud prvního stupně svůj závěr o nutnosti navýšit odškodnění žalobci o 50 % odůvodnil sice stručně, leč logicky a srozumitelně s tím, že vyložil, na základě jakých skutečností či úvah k němu dospěl. Odvolací soud uvedl, že i když si je vědom judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se k Metodice, zákon ukládá soudci rozhodnout podle zásad slušnosti (§ 2958 o. z.) a výši kompenzace určit podle jeho úvahy (§ 136 o. s. ř.). Z provedeného dokazování, obsahu spisu, v něm obsažených lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobce, závěrů obou posudků a současně s přihlédnutím k časovému odstupu od okamžiku, kdy došlo k dopravní nehodě, je zjevné, že zdravotní stav žalobce v budoucnu nedozná žádných pozitivních změn v tom směru, že by snad byl schopen chůze či by došlo k významné změně v kvalitě jeho sexuálního života. Proto omezení žalobce nelze vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění, resp. jeho 10% navýšením. Žalobce je sice schopen díky pomoci druhých osob se v omezeném rozsahu zapojovat do života, avšak jeho četná závažná zdravotní postižení způsobená úrazem ve svém souhrnu do té míry negativně ovlivňují kvalitu života, že vzniklá omezení představují mimořádné okolnosti odůvodňující navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Ačkoliv stupeň omezení žalobce podle Metodiky byl stanoven na 30,32 %, tedy jako středně těžká obtíž, nelze nevidět, že žalobci byl současně přiznán invalidní důchod ve třetím stupni, neboť pokles pracovní schopnosti činí 80 %. Žalobce, který pracoval jako profesionální řidič, je v podstatě (bez přihlédnutí k nejisté možnosti rekvalifikace) zcela vyloučen z uplatnění na pracovním trhu. Tato skutečnost, pracovní, společenské i osobnostní nastavení žalobce na fyzickou činnost bez významnějšího intelektuálního přesahu, současně významně ztěžuje, ne-li vylučuje jakoukoliv další možnou realizaci žalobce v pracovním životě a stejně tak významně omezuje a limituje jeho možnosti v rámci další životní či společenské realizace, vyplnění času apod. Nejtíživěji pak zdravotní újma žalobce zasáhla do jeho rodinného života a partnerského (intimního) života. Skutečnosti, že není a nebude schopen se žádným způsobem postarat o své tři dosud velmi malé děti, že nebude schopen naučit děti žádnému sportu, případně je alespoň doprovodit na sportoviště, že se o ně nepostará fyzicky ani finančně, nepochybně žalobce jako otce mimořádně intenzivně zasáhly a jím pociťovanou újmu nadále zvýšily a zvyšují. Nelze v podstatě ani domyslet a představit si všechny skutečnosti, které v průběhu života žalobce nastanou a v nichž tuto nevratnou újmu bude bolestně a tíživě vnímat. Proto tyto okolnosti včetně významného omezení partnerského sexuálního života zcela opodstatňují zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o 50 %. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v následujících otázkách, jež byly odvolacím soudem řešeny odchylně od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo dosud řešeny nebyly: „1. Otázka procesního práva, zda měl odvolací soud v Rozsudku KS povinnost odůvodnit, pro jaké konkrétní důvody byla náhrada újmy navýšena (např. věk, uplatnění, role otce apod.), jaký vliv měl každý individuální důvod na procentuální navýšení náhrady újmy (např. věk + 15 %, role otce + 35 % atd.), a kterou konkrétní položku Metodiky soud změnil a jakým způsobem, když při rozhodnutí o náhradě újmy vyšel ze základu stanoveného v souladu s Metodikou. Při řešení uvedené otázky se odvolací soud, jakož i soud I. stupně, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, reprezentované v nálezu Ústavního soudu z 22. prosince 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14 a z 29. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 593/17; 2. Otázka procesního práva, zda v případě nepřezkoumatelnosti Rozsudku OS, mohl odvolací soud Rozsudek OS přezkoumat, potvrdit a případně jeho odůvodnění doplnit a zhojit v Rozsudku KS. Uvedená otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, zabýval se jí však Vrchní soud v Praze, který ve svém rozhodnutí z 24. února 1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93 uzavřel, že není-li rozhodnutí soudu prvního stupně pře