25 Cdo 3217/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3217/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3217/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3217.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:čl. 85 Nařízení (ES) č. 883/2004 Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:31. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3217/2023-199 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Allgemeine Unfallversicherungsanstalt, se sídlem Adalbert-Stifter-Straße 65, Wien, Rakouská republika, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod křížkem 428/4, Praha 4, proti žalované: DLS, spol. s r. o. v likvidaci, IČO 61505129, se sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1, zastoupená Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem se sídlem Na Strži 2102/61, Praha, o zaplacení 72 363,74 EUR s příslušenstvím a příspěvků na sirotčí rentu za dobu od 1. 1. 2019 do budoucnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 77/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. 25 Co 288,289/2022-147, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. 25 Co 288,289/2022-147, v části výroku, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 72 363,74 EUR s 9,75% úrokem z prodlení z této částky od 5. 3. 2019 do zaplacení, a výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 5. 2022, č. j. 64 C 77/2019-95, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2022, č. j. 64 C 77/2019-102, a opravných usnesení téhož soudu ze dne 2. 11. 2022, č. j. 64 C 77/2019-224, a č. j. 64 C 77/2019-226, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V řízení vedeném původně proti Kooperativa pojišťovně, a.s., jako 1. žalované a DLS, spol. s r. o., jako 2. žalované, Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 64 C 77/2019-95, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2022, č. j. 64 C 77/2019-102, a opravných usnesení ze dne 2. 11. 2022, č. j. 64 C 77/2019-226, a č. j. 64 C 77/2019-224, zamítl žalobu proti oběma žalovaným o zaplacení 72 363,74 EUR s příslušenstvím (výrok I), o uložení povinnosti žalovaným hradit žalobkyni příspěvky na sirotčí renty, které žalobkyně vyplatila od 1. 1. 2019, a které do budoucna bude vyplácet (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě na území České republiky dne 16. 11. 2016 řidič vozidla Škoda Octavia, jehož provozovatelem byla žalovaná, nedal přednost v jízdě řidiči nákladního vozidla DAF s návěsem. Ve vozidle Škoda Octavia cestoval jako spolujezdec i pan M. F. J. W., který při nehodě zemřel a jehož třem pozůstalým dětem žalobkyně jakožto rakouský sociální pojistitel z titulu zákonného úrazového pojištění zemřelého vyplácí sirotčí rentu podle rakouského zákona o všeobecném sociálním pojištění. Od listopadu 2016 do prosince 2018 vyplatila celkem 72 363,74 EUR. Obvodní soud pro Prahu 1 vzhledem k místu nehody posoudil věc podle českého práva a žalobu zamítl, neboť ačkoli jde o speciální nárok žalobkyně vyplývající z rakouských právních předpisů, které umožňují cesi nároku na náhradu škody proti škůdci, nemá tento nárok oporu v českých právních předpisech. Nejedná se ani o peněžitou náhradu vyvažující duševní útrapy podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) ani o náhradu nákladů na výživu pozůstalých podle § 2966 o. z. 2. Městský soud v Praze nejprve na základě částečného zpětvzetí odvolání žalobkyní usnesením ze dne 16. 1. 2023, č. j. 25 Co 288,289/2022-132, zastavil odvolací řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi nimi. Poté rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 25 Co 288,289/2022-147, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že je žalovaná (původně 2. žalovaná) povinna zaplatit žalobkyni 72 363,74 EUR s příslušenstvím, ve výroku IV o zamítnutí žaloby proti původní 2. žalované a ve výroku III o nákladech řízení mezi žalobkyní a původní 2. žalovanou rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Doplnil závěr, že žalobkyně jednoznačně doložila výši nároků svými rozhodnutími, neboť podle rakouské vnitrostátní úpravy je to ona, kdo o těchto nárocích pozůstalých dětí na sirotčí rentu rozhoduje. Tato rozhodnutí navíc korespondovala s potvrzeními pozůstalých o vyplácení peněz. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavřel, že nárok žalobkyně ve výši 72 363,74 EUR za období od listopadu 2016 do prosince 2018 je po právu. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 1011/21, shledal rozhodným právem pro stanovení odpovědnosti za škodu způsobenou při dopravní nehodě na území České republiky české právo, s tím, že povaha a rozsah nároku žalobkyně proti škůdci na náhradu vyplacených pojistných dávek se určuje podle právní úpravy státu zahraničního poskytovatele sociálního zabezpečení, konkrétní zákonná ustanovení (tím spíše judikaturu rakouských soudů), jimiž se nárok žalobkyně řídí, však neuvedl. Dále odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3215/2021, ve kterém Nejvyšší soud ve věci stejné dopravní nehody shodně vyřešil otázku nároku tamní žalobkyně na náhradu vyplaceného sirotčího důchodu z titulu důchodového pojištění a též uzavřel, že nárok je dán výlučně vůči škůdci, neboť není kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Podle odvolacího soudu se tyto závěry uplatní i na nyní projednávanou věc, v níž žalobkyně jako zákonná zdravotní pojišťovna („Všeobecná úrazová pojišťovna“) vyplácí pozůstalým dětem sirotčí rentu. Právní otázka, zda na žalobkyni cesí přešla pohledávka za žalovanou na náhradu škody ve výši vyplacených dávek, je podle odvolacího soudu vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, doplněným podáním ze dne 23. 9. 2024, jehož přípustnost dovozuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku náhrady škody z provozu dopravního prostředku, když nezkoumal podmínky odpovědnosti žalované, možnost její liberace, případné spoluzavinění poškozeného, dokonce ani to, zda škoda vůbec vznikla. Dovolatelka je přesvědčena, že průběh dopravní nehody nebyl vůbec prokázán, stejně jako podíl jednotlivých účastníků na nehodě. Není proto zřejmé, zda se na škodě nepodílel sám poškozený například tím, že se nepřipoutal, nebo tím, že nasedl do vozidla k opilému řidiči. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani břemeno tvrzení ohledně způsobení škody zvláštní povahou provozu; dovolatelka má současně za to, že vzniku škody nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí. Dále odvolací soud nezvážil moderaci výše náhrady škody, nevzal v úvahu majetkové poměry účastníků řízení, a skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok, který nemá oporu v českém právním řádu a nevztahuje se na něj pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za dosud dovolacím soudem neřešenou právní otázku, na jejímž vyřešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu, považuje žalovaná otázku aplikace závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3215/2021, na nyní projednávanou věc. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud řešil otázku regresního nároku na náhradu sociálních dávek z titulu důchodového pojištění, naproti tomu v nyní projednávané věci jde o rentu vyplácenou z titulu zdravotního pojištění. Žalovaná je přesvědčena, že se jedná o odlišnou situaci. Žalovaná dále odvolacímu soudu vytkla, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje žádné právní závěry ohledně povahy a rozsahu nároků, které mají mít pozůstalí vůči škůdci, ani ohledně povahy a rozsahu nároků, které měly přejít na žalobkyni. Přechod nároků pozůstalých na žalobkyni měl být posouzen podle konkrétních ustanovení rakouského práva, která měla být aplikována v souladu s rozhodovací praxí rakouských soudů, jakékoli právní hodnocení však v napadeném rozsudku zcela chybí. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla odvolání odmítnout, popř. zamítnout. 5. Nejvyšší sou