25 Cdo 3223/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3223/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 3223/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.3223.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Zdravotnictví (poctivý) obohacený/ochuzený (o. z.) [ Zneužití a omezení soutěže (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1192/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3223/2025-772 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyň: a) H. S., b) M. T., obě zastoupeny JUDr. Barborou Steinlauf, MA, Ph.D., advokátkou se sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6, proti žalované: MUDr. Eva Hlaváčková, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 796 893,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 263/2013, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 Co 550/2024-687, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Každá z žalobkyň je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 7 230 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 Co 550/2024 -687, potvrdil rozsudek ze dne 23. 8. 2024, č. j. 8 C 263/2013–550, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 10. 2024, č. j. 8 C 263/2013-563, kterým Okresní soud v Chomutově zamítl žalobu na zaplacení 796 893,30 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o nároku na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu vynaložených nákladů na léčení vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že se dne 20. 6. 2011 dostavil právní předchůdce žalobkyň do ordinace žalované s bolestmi zad. Žalovaná mu injekčně aplikovala lék na bolest (Almiral) a injekční obstřik oblasti lumbosakrálního skloubení (Depomedrol + Marcain), načež se odebral domů, kde bolest ustoupila. Bolest začal znovu pociťovat 24. 6. 2011, k tomu se přidal pocit omezené hybnosti pravé dolní končetiny. V následujícím období se u něj rozvinulo neurologické postižení pravé dolní končetiny, které vedlo k omezení hybnosti a ve svém důsledku k omezení v běžném životě. Podle písemného posudku soudem ustanoveného znalce, neurologa MUDr. Josefa Efflera, ochrnula pravá dolní končetina právního předchůdce žalobkyň v důsledku poškození míšního kořene L5 vpravo po obstřiku ze dne 20. 6. 2011, který měla žalovaná správně provést (avšak neprovedla) za kontroly CT a po písemném souhlasu pacienta. Při výslechu znalec své závěry relativizoval s tím, že je rozdíl mezi kořenovým obstřikem a obstřikem v oblasti kořene a po seznámení se s výsledkem MRI vyšetřením právního předchůdce žalobkyň doporučil ustanovit znalce v oboru zdravotnictví odvětví radiologie. Znalec MUDr. Jiří Neubauer po shlédnutí výsledků MRI a CT vyšetření právního předchůdce žalobkyň (provedených po obstřiku) dospěl ve svém znaleckém posudku k jednoznačnému závěru, že příčinou útlaku kořene L5 byl výhřez a fragment (sekvestr) ploténky L4-5 doprava. Vyloučil, že by výhřez mohl nastat následkem fyzického poškození jehlou při obstřiku, neboť při použití jehly v délce až 4 cm není možné dosáhnout míšního kanálku. Problém nemohly vyvolat ani obstřikem podané léky. Revizní ústavní znalecký posudek se ztotožnil ze závěry znalce MUDr. Jiřího Neubauera. Obstřik Depomedrolu s Marcainem jehlou 3-4 cm dlouhou je v praxi široce používán, byť není nejvhodnější, avšak přináší okamžitou úlevu bez dlouhého čekání na CT. Klinický průběh potíží právního předchůdce žalobkyň odpovídá vertebrálnímu syndromu s výhřezem ploténky, dokumentují to i později provedená zobrazovací vyšetření. Stav nemohl způsobit opich jehlou, když odstup nervového kořene L5 z páteře od kožního pokryvu je 7 až 7,5 cm. Neurotoxické poškození nervových struktur v důsledku směsi kortikoidů aplikovaných obstřikem považoval znalecký ústav za spekulativní a velmi málo pravděpodobné. Podle znalecké komise tak ochrnutí pravé dolní končetiny způsobil výhřez ploténky. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nárok podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a uzavřel, že není důvodný, neboť není splněn předpoklad příčinné souvislosti ani protiprávního jednání žalované. Z dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná provedla zákrok v souladu se současnými poznatky vědy a uznávanými lékařskými postupy, provedení obstřiku bez pomoci CT je běžnou a lékařskou obcí uznávanou praxí. Jediné pochybení žalované spočívalo v absenci úplného poučení a kvalifikovaného souhlasu s provedením zákroku, což však nezpůsobuje vadnost takového zákroku. Z dokazování dále jednoznačně vyplynulo, že mezi obstřikem a ochrnutím pravé dolní končetiny není dána příčinná souvislost. Jak podle znaleckého posudku MUDr. Jiří Neubauera, tak podle revizního znaleckého posudku nemohl obstřik fyzicky ani působením jím aplikovaných látek vést k ochrnutí pravé dolní končetiny. I kdyby to bylo možné fyzicky, nenastala by po provedení obstřiku u pacienta úleva na několik dalších dní. Návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem MUDr. Miroslava Vaverky odvolací soud odmítl s tím, že již proběhla koncentrace řízení a nebyly splněny podmínky pro její prolomení. 2. Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnily tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázkách, při jejichž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně soud prvního stupně v rozsudku, na který odvolací soud odkázal, uzavřel, že zdraví původního žalobce bylo poškozeno „výhřezem ploténky způsobeným mechanickým útlakem sekvestru“, což je z hlediska medicínského špatně a svědčí to o nepochopení problému. Odvolací soud pak též nesprávně uzavřel, že žalovaná postupovala při léčbě původního žalobce na náležité odborné úrovni (lege artis), ačkoli mu neprovedla potřebné zobrazovací vyšetření ke zjištění příčiny bolesti a namísto toho mu nečekaně a bez řádného souhlasu aplikovala necílený obstřik páteře. Dále pochybil, jestliže nehodnotil absenci informovaného souhlasu jako porušení povinnosti žalovanou, které odůvodňuje její povinnost nahradit újmu na zdraví pacienta (v této souvislosti odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013). Dále odvolací soud nesprávně trval na prokázání příčinné souvislosti se stoprocentní jistotou, ačkoli postačí její prokázání s vysokou mírou pravděpodobnosti. Navíc, pokud by odvolací soud provedl žalobkyněmi navrhovaný důkaz znaleckým posudkem MUDr. Miroslava Vaverky, disponoval by dostatečným podkladem pro alternativní posouzení příčinné souvislosti. Odvolací soud nesprávně hodnotil nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace. Žalovaná vedla zdravotnickou dokumentaci nedostatečně, když nezapsala údaje o tom, kam byl obstřik přesně aplikován, jaký byl použit nástroj a o jaké délce, jaký byl průběh zákroku, jak na něj pacient reagoval, a zda zákrok provedla za pomoci zobrazovacích metod. Takový stav měl vést nalézací soudy k aplikaci principu obrácení důkazního břemene. V souvislosti s výrokem o náhradě nákladů řízení vyšel odvolací soud z nesprávné tarifní hodnoty a pochybil i tím, že neaplikoval § 150 o. s. ř. Konečně soud prvního stupně nesprávně stanovil okruhu účastníků, když rozhodl i ve vztahu k Ing. Miloslavu Slaninovi, který však nebyl ve věci aktivně legitimován, jak později rozhodl sám odvolací soud, a odvolací soud pochybil tím, že v záhlaví rozhodnutí označil žalovanou jakožto fyzickou osobu, ačkoli se žalobkyně domáhaly náhrady újmy vůči žalované jako podnikající fyzické osobě. Žalobkyně navrhly odklad vykonatelnosti nákladových výroků dovoláním napadeného rozhodnutí a dále, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla dovolání zamítnout. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicemi řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právní